Dalajlama – Oceán moudrosti, scénář a režie: Viliam Poltikovič, 84 minut, distribuce: Falcon, premiéra 9. července 2026.
Včerejší 91. narozeniny XIV. dalajlamy Tändzin Gjamccha (Tenzina Gyatsa, *6. července 1935) připomene nový celovečerní dokumentární film Viliama Poltikoviče, který bude za několik dní v kinech. Jeho vznik byl motivován oslavou loňských dalajlamových narozenin. Z filmu je patrný hluboký vztah Viliama Poltikoviče (*1958) k této náboženské osobnosti i vztah k Tibeťanům, jejich zemi a jejich tradicím.
V dokumentárním filmu je možné rozeznat tři linie. Tou nejdůležitější jsou dalajlamovy promluvy, vybrané z jeho nejrůznějších projevů (základní údaje – místo a rok – jsou v titulcích uvedeny). Záměrem je zprostředkovat divákovi učení tohoto představitele školy gelug tibetského buddhismu, ale i ukázat jeho lidskou, sympaticky neokázalou tvář. Jako když hovoří o tom, že ve svém postavení dalajlamy by byl velmi osamělý (dalajlama je na světě jenom jeden), ale jako člověk má sedm miliard bratrů a sester. Podobně může zaujmout jeho přiznání k devíti a půl hodinám spánku (každý den od 18 do 3:30), pointované otázkou, kolik bylo za dobu, kdy si on užíval odpočinku, ve světě zabito lidí. Desítky takových výpovědí vedou diváka k soucitu a k vědomí sounáležitosti s jinými lidmi. Skutečnou moudrost pak prokazuje dalajlamovo nalézání dobrých příležitostí i v tragických událostech. Po letech tak spatřuje anexi Tibetu čínskou armádou roku 1959, svůj útěk a svůj následný život uprchlíka jako příležitost pro setkání s různými lidmi, které by bez anexe nepotkal, a i jako příležitost porozumět a pomoci jiným uprchlíkům. Pod tímto úhlem pohledu je možné vidět, že i nepřátelé nám prokazují službu, a tak dokonce i Čína pomohla Tibeťanům rozvíjet soucit, myslí si dalajlama. Takové tragédie mohou pomoci proměnit připoutanost například k rodině v nezaujatou lásku k nepřátelům.
Snad až nečekaně velká část dalajlamových promluv, uvedených ve filmu, se týká vzdělávání. Dalajlama kritizuje západní vzdělávání jako nedostatečné tím, že zanedbává orientaci dovnitř člověka. Naproti tomu vyzdvihuje indickou psychologii a tvrdí o ní, že je pokročilejší než západní věda. Několikrát opakuje, že se nejedná o náboženství, ale o sekulární činnosti: cvičení mysli, práci s emocemi, analýzu prožívání či reflexi vlastního uvědomování. Skutečným nepřítelem, říká, jsou naše vlastní negativní emoce. Téma vzdělávání je blízké i Viliamu Poltikovičovi a v diskusi po promítání pro novináře poukázal na systém sociální, emoční a etické (SEE) výchovy, který – v inspiraci také dalajlamou a dalšími tibetskými učiteli – nabízí společnost SEE learning.
Jako divák jsem se ke konci filmu cítil poněkud zahlcený dalajlamovými výroky, plnými abstraktních pojmů (soucit, láska, upřímnost, důvěra…). Unavená mysl se ale mohla osvěžit druhou významnou linkou filmu, a to Poltikovičovými záběry z Tibetu z let 1991–2022. Řada z nich je patrně unikátní, a to nejen kvůli prchavosti času, ale také kvůli tomu, že místa filmování jsou dnes už nepřístupná zvláště nečínským návštěvníkům. Mnoho filmových minut, podkreslujících dalajlamova kázání a ukazujících lidské tváře, krajinu nebo slavnosti bylo pro mě úžasných. Řekl bych, že tyto záběry skutečně vyvažují a nadlehčují závažnost promluv. Jiné odlehčení přinesly snímky dalajlamy v indickém exilu v Dharamsale při meditaci, cvičení s nářadím nebo neformálních setkáních.
Třetí linkou pak bylo šest okének (doslova – filmové záběry byly ohraničeny jakýmsi rámem), které výběrově přibližovaly dalajlamův život: jeho dětství, útěk z Tibetu, jeho zkoušku pro úřad dalajlamy, souboj s konkurentem na úřad dalajlamy nebo umírání dalajlamovy matky. Také tyto scény prosvětlovaly proud dalajlamových promluv, přece jen dost zhuštěný, náročný na pozornost a dlouhý.
Ve srovnání s „konkurenčním“ dokumentárním filmem Moudrost štěstí (Švýcarsko, 2024) český umělec Viliam Poltikovič rozhodně obstál. Jeho film je podobně oslavný a podobně postrádá jakýkoli prvek, který by byl k dalajlamovi kritický, ale to je možné pochopit s ohledem k tomu, že se jedná o žijící náboženskou osobnost. Divákovi film Dalajlama – Oceán moudrosti každopádně připomíná (a to didaktickou, ale v podstatě dobře stravitelnou formou), že této osobnosti má smysl naslouchat a je užitečné (pro sebe i pro své okolí) pokoušet se proměňovat „cenné bankovky“ jeho zkušenosti i jeho náboženské tradice do „drobných mincí“ vlastního každodenního života, klidně i sekulárně žitého.
Náhledový obrázek i filmový plakát jsou z materiálů, poskytnutých distributorem filmu.
Psali jsme v Dingiru:
téma Tibetský buddhismus, Dingir 7 (4), 2004.
téma Tibet v české společnosti, Dingir 23 (3), 2020.
Související příspěvky:
