V úterý 15. září na sebe slavností a promítáním filmů upozornila výstava „Byť na jeden jediný den…“ v pražském centru „Tibet Open House“. Tvoří ji 24 barevných fotografií Stanislava Doležala a doprovodných textů Saši Neumana. Její název odkazuje na slova čerstvě zvoleného prezidenta Československa Václava Havla v novoročním projevu roku 1990. Prezident v jedné větě oznámil svůj úmysl pozvat XIV. dalajlamu i papeže Jana Pavla II. do svobodné a duchovně velmi lačné země, i kdyby měli přijet jen na jeden den.
Návštěva dalajlamy byla nakonec delší a uskutečnila se nečekaně brzy: Tändzin Gjamccho přiletěl již 2. února 1990. Následující tři dny jeho návštěvy byly pozoruhodným časem v našich dějinách: setkání s prezidentem bylo velkou politickou událostí, ale vskutku mimořádná byla spontánní, velmi nadšená reakce nemalé části české společnosti: „Přítomný dalajlama byl symbolem toho lepšího v nás,“ napsal v úvodu katalogu k výstavě ředitel Tibet Open House Jiří Zeman. To „lepší“ bylo ve společnosti tři měsíce po sametové revoluci ještě viditelně přítomné. Mimořádnost chvíle pocítili i hosté: „Zájem veřejnosti o návštěvu Jeho Svatosti v Československu byl prostě neuvěřitelný,“ komentoval všudypřítomné davy příznivců Tenzin Geyche Tethong, dalajlamův osobní tajemník a hlavní tlumočník. „Myslel jsem, že přijetí, jehož se nám dostalo v Oslu při udílení Nobelovy ceny, už nikdy nic nepřekoná. Ve srovnání s Prahou ale bledne všechno.“
Fotografie jsou velmi živé a zachycují radost a uvolněnost Václava Havla i dalajlamy, spontánní počátek jejich jedinečného spříznění duší i nadšené vzrušení těch, kteří se těm dvěma přiblížili. Dobrou roli hrají i informované, věcné, a přitom neméně vřelé popisky k fotografiím. Slova jednoho z nich jsou citována závěru předchozího odstavce. Autorem popisků je Saša Neuman, osobní tajemník prezidenta a organizátor dalajlamových návštěv. Ve prospěch buddhismu se angažoval ještě v době vlády komunistické strany, jak to připomněl Jan Komrska ve vzpomínce „Undergroundové kořeny buddhismu v Čechách“.[1] Neuman spolupracoval i na katalogu k výstavě, který vydalo pro Tibet Open House nakladatelství Svět, které patří Stanislavu Doležalovi a které je známé svými publikacemi o Františku Drtikolovi. V katalogu jsou Doležalovy barevné fotografie, Neumanovy popisky a dva texty, které tehdy vznikly: společná výzva, kterou vydali hostitel Havel a host dalajlama, a dalajlamovo prohlášení na závěr jeho návštěvy. Jeden z popisků připomíná, že dalajlama pak navštívil Česko ještě desetkrát (devátá z těchto 11 návštěv se uskutečnila týden před Havlovou smrtí).
Podle internetové prezentace (zde) je cílem Tibet Open House „přiblížit a představit kulturu, filozofii a místopis oblasti Tibetu a malého Tibetu širší veřejnosti“. Projekt z roku 2016 má podle téhož zdroje požehnání dalajlamy i karmapy, tedy představitelů dvou nejvýznamnějších škol tibetského buddhismu. Hlavní postavou centra je podle prezentace buddhistický učitel Geshe Yeshi Gawa. Teď tedy centum připomnělo skutečnost, že vztah české společnosti k Tibetu, jeho dějinám, reprezentantům i náboženství je obzvlášť silný.
Náhledová fotografie Stanislava Doležala z katalogu.
[1] Ve sborníku Jednota v rozmanitosti editora Jana Honzíka (Praha: DharmaGaia 2010) na str. 43–48.
Psali jsme v Dingiru:
téma Tibet v české společnosti, Dingir 23 (3), 2020, upoutávka zde.
Daniel Rejman, Dalajlama v Česku: Transformace recepcí Jeho Svatosti v polistopadové éře, Dingir 22 (1), 2019, str. 6–8, upoutávka zde.
Jitka Schlichtsová, Neziskovky pro Tibet: Aktivisté podporují Tibeťany a jejich kulturní a náboženské dědictví, Dingir 23 (3), 2020, str. 86–88, upoutávka zde.
Související články:
Dalajlama zpochybnil instituci vědomě převtělených lamů.
Dalajlama má svou aplikaci, avšak varuje před diktátem moderních technologií.