Třetí část seriálu o málo známém náboženském směru húdú pojednává o vztahu mezi touto tradicí a byznysem. Vzhledem k obsáhlosti je třeba rozdělit i tuto část do čtyř podkapitol, toto je čtvrtá, tedy závěrečná část. První je zde, druhá zde, třetí zde. Text je ukázkou z autorčiny připravované knihy „Lidová magie na jihu Spojených států“, která vyjde v tomto roku v nakladatelství Vodnář. Text zveřejňujeme po drobných redakčních úpravách s laskavým svolením nakladatele.
4. část: Utajování a nejčastější oblasti zájmu lidové magie
V této části se dozvíte, jak se z tajení magických tradic stal automatický mechanismus přežití a proč i dnes mnozí lidé svou znalost lidové magie raději zapírají. Kromě historického exkurzu článek rozebírá také praktickou stránku lidové magie – zejména její zaměření na nejčastější lidské problémy, jimiž jsou zlepšení finanční situace, hledání práce a bydlení, ale také zajištění štěstí v hazardních hrách. V dobách hospodářských krizí se totiž magie pro mnohé stala poslední nadějí, jak ovlivnit nepřízeň osudu a zajistit základní potřeby pro sebe a svou rodinu.
Mnoho osob poskytujících magické služby má špatné zkušenosti se senzacechtivými reportéry. V Americe je to ještě těžší, protože tyto osoby často čelí také slovním útokům fundamentálních křesťanů. Ti starší si ještě pamatují časy, kdy byli prodavači a výrobci magických předmětů pokutováni a zatýkáni a pod různými záminkami jim mohl být uzavřen obchod nebo přerušena živnost.
Kvůli stigmatu spojenému s húdú či vúdú mnoho Afroameričanů popírá jakoukoliv znalost těchto věcí. Caroline Morrow Long se zkoušela ptát svých černých akademických kolegů, úředníků, lidí pracujících jako ochranka a dalších. Vždy šlo o lidi, s nimiž se léta přátelila, ale i přesto byli z tohoto tématu v rozpacích a snažili se mu vyhnout. Nikdo z nich neměl s húdú přímou zkušenost, ale někteří opatrně připouštěli, že ve vzdálenějším příbuzenstvu mají někoho, kdo o tom něco věděl. Většinou šlo o osoby, které nedávno zemřely nebo se odstěhovaly. Mnozí z těchto lidí své zkušenosti s húdú velmi pravděpodobně skrývají už zcela bezděčně. V průběhu generací se ze skrývání magických praktik stal jakýsi automatický mechanismus důležitý pro přežití. Například všechny ženy ve věku od dvaceti do sedmdesáti let věděly o používání talismanů, ale zároveň žádná z nich nepřiznala, že by je používala ona sama.[1]
V pozdních devadesátých letech 19. století byly všechny vúdú královny mrtvé, zrovna tak vúdú doktoři. Soukromé ceremonie a svatojánské slavnosti u jezera Pontchartrain byly pravidelně narušovány policií. Termíny voudou nebo voodoo byly nahrazeny termínem hoodoo (húdú), označující systém magie, ve kterém individuální „poskytovatel“ (worker) obsluhoval své klienty. Neworleanské vúdú se jako organizované náboženství začalo přesouvat do podzemí.
Pro vyznavače vúdú a húdú v Louisianě začala být již tak nesnadná situace ještě problematičtější s americkou správou. V té době se spojilo křesťanské přesvědčení s názorem veřejnosti a legislativním systémem v tažení proti africkým náboženstvím a magii. V roce 1909 byl Federální Poštovní zákon o podvodech aplikován proti praktikujícím, kteří obchodovali prostřednictvím katalogů a k rozesílání svého zboží využívali poštu. Usvědčení z poštovního podvodu často znamenalo pobyt ve vězení. Louisianský výbor zdraví rovněž pronásledoval osoby obviněné z provozování medicíny bez licence. Revize zákona z roku 1927 zavedla za toto provinění pokutu ve výši 50 až 100 dolarů nebo odsouzení k 10 až 19 dnům v obecní věznici. V letech 1897, 1916 a 1927 město New Orleans zavedlo další zákony zaměřené proti čtení budoucnosti a získávání peněz pod falešnými záminkami. Tato opatření byla využívána k obtěžování, pokutování a opakovanému prověřování mnoha černých duchovních obchodníků.
Ve snaze udržet si alespoň nějaké společenské postavení se místní barevní kreolové distancovali od jakékoliv spojitosti s podobnými praktikami. Černí protestanti, usilující o společenské přijetí, prohlašovali vúdú za dílo ďáblovo. Mnoho osob v této době začalo své přesvědčení a praktiky svých předků zapírat a tajit. Někteří informátoři z Louisiana Writers’ Project, kteří vúdú dříve praktikovali, začali prohlašovat, že „našli víru“. To znamenalo, že se připojili v baptistické nebo metodistické církvi a vzdali se vúdú. Jedna bývalá praktikující, která o sobě tvrdila, že bývala žákyní samotné Marie Laveau, byla svou rodinou donucena se své praxe zříci. Povzdechla si: „Byla jsem jedna z nejlepších, mohla jsem dělat zázraky, ale syn mi řekl, ať přestanu a přísahám, že už nikdy nebudu dělat húdú. A chlapče, vydělávala jsem tolik peněz!“[2]
Mnoho osvobozených otroků se začalo distancovat od tradiční africké magie a náboženské praxe již na konci 19. století. Kněží a učitelé, jak bílí, tak černí, se pokoušeli potlačit pověry a africké formy náboženského projevu. Barevní věřili, že tyto „zbytky pohanské Afriky“ jsou překážkou v pokroku jejich rasy. Černá elita postupně přestoupila k baptistické, metodistické a africké metodistické episkopální církvi.
Ačkoliv čarování bylo navenek odsuzováno, stále bylo živou tradicí mezi lidmi, kteří našli smysl ve víře svých předků.
Harry Middleton Hyatt zjistil, že kromě tradičních vesnických čarodějů, húdú doktorů nebo kořenářů (rootworkers) se na protestantském Jihu vynořil nový typ profesionálně a komerčně orientovaných praktikujících. Někteří tito muži a ženy přitahovali zákazníky z celého jižního pobřeží. Byli obecně méně výstřední než neworleanští húdúisté. Jen málo z nich nosilo zvláštní oděvy jako roucha nebo turbany. Označení „spiritualista“ bylo preferované kvůli negativnímu vnímání húdú jak černými, tak bílými. Mnoho Hyattových informátorů byli profesionální húdúisté, kteří preferovali bílé klienty. Jedna praktikující říkala, že její zákazníci byli výhradně bílí, z vyšší vrstvy, takoví, kteří „si drželi kuchaře a služky“. Dotyčná Madam Wiley otevřeně prohlásila: „Moje kšefty jsou s bílejma; nepotřebuju žádný kšefty s negry.“[3]
Oblasti zájmu
Peníze
K některým lidem peníze i bohatství přicházejí jednoduše a přirozeně. Pro jiné je získávání dostatečného příjmu k zajištění základních potřeb každoměsíční boj. Jedním z hlavních smyslů húdú a lidové magie je vylepšování života – a k tomu patří i finanční situace. Finanční kouzla jsou hned po milostné magii, o níž je pojednáno v příslušné kapitole, druhá nejčastější a nejoblíbenější prakticky po celém světě.
To, co dává penězům jejich hodnotu, už dávno není zlatý standard, pouze lidská víra. I proto mnoho húdúistů považuje peníze za druh energie či duchovní entity, s níž může být magicky komunikováno, manipulováno, může se měnit a je možné ji kontrolovat.
Pokud jde o finanční magii, prvním a nejdůležitějším krokem k jejímu zvládnutí je mít pozitivní vztah k penězům. Zní to jednoduše, že? Ale ne každý takový přístup zvládá. Nemůžete si myslet, že peníze jsou příčinou všeho zla, a doufat v to, že se vám bude ve finanční magii dařit.
Současně musíte umět svou finanční magii dokázat podporovat každodenními jednoduchými krůčky ohledně zacházení se svými penězi a jejich utrácení a měli byste chápat, proč je to nezbytné. Také musíte dělat příslušné kroky i v reálném hmotném světě, nikoli pouze magické činy na jemnohmotné úrovni. Může to být žádost o oddlužení, konzultace s dobrým finančním poradcem apod. Můžete si zkusit vsadit. Hlavně nečekejte, že k vám peníze doputují samy.
Peníze a úspěch bývají spojeny a oboje vyžaduje reciprocitu. Když se vám daří, měli byste ze svého úspěchu část darovat. Může to být charita, ale můžete prostě pomáhat lidem ve svém okolí, rodině, přátelům a známým. Na jihu Spojených států je tradicí, že pokud pro někoho praktikující provede finanční kouzlo, které se zdaří a klient získá větší obnos, dá z něj malou část praktikujícímu jako výraz vděčnosti.
Skutečná hodnota peněz se čím dál více posouvá do abstraktního (či přímo neviditelného) světa. Lidé si stále rychleji zvykají na nefinanční převody a platby kartou. Obyvatelé větších měst hotovost už takřka nepoužívají. Hmatatelná hodnota peněz mizí a zůstává po ní jen víra, že peníze jsou skutečně důležité.
Bible praví: „Kořenem všeho toho zla je láska k penězům.“ (První list Timoteovi 6,10) Samozřejmě že přílišné lpění na penězích je špatné, ale na tom, že chce člověk žít pohodlně, být zabezpečený a moci zabezpečit i svou rodinu a mít hezké věci v rozumné míře, na tom nic špatného není.
Finanční magie existuje všude, kde existují peníze. Nicméně i dnes jsou místa, kde nejsou ani tak důležité peníze jako úspěšný lov, dobrá úroda a podobně. Do lidové magie z toho přešla například práce s rostlinami, kdy praktikující doufá, že jeho finance porostou stejně jako rostlina.[4]
Pokud nemáte předchozí zkušenosti s magií, postupujte podle instrukcí u jednotlivých kouzel, jako by šlo o návod v kuchařce – držte se jich přesně. Jestliže už nějaké zkušenosti máte, můžete si kouzla upravovat podle sebe.
Práce a podnikání
Nejobvyklejší ve sféře spirituálního byznysu byl zájem lidí magicky nalézt novou nebo lepší práci. Není divu, Louisiana Writers’ Project probíhalo v době velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století; a i předtím byla v Louisianě práce cenná. V New Orleansu v té době byla podle některých zdrojů až 50% nezaměstnanost.
Zatímco běžně byla svíčková magie používána především v milostné magii k ovládnutí milenců, za velké hospodářské krize začaly stejné rituály sloužit k ovládnutí zaměstnavatelů. Jeden rituál vytvořený v té době měl mít dokonce moc zvrátit rozhodnutí zaměstnavatele, který už zaměstnance propustil. Mělo se tak stát za osm dní po propuštění. City a srdce zaměstnavatelů se s pomocí kouzel změkčovaly a oslazovaly, aby byli vůči zaměstnancům mírnější a shovívavější. Podobné formy magie používali již afričtí otroci na své pány.
Nejčastějším předpisem od praktikujících pro majitele obchodů a dalších podniků byly tekuté směsi používané k úklidu místa podnikání, eventuálně k vykoupání samotného majitele. Mycí směsi obsahovaly skořici, med, bílý i hnědý cukr, sušený truskavec (Polygonum), česnek, jarní cibulku, kořen Johna Dobyvatele nebo prášek z něho, sirup, mléko, růžovou vodu, petržel, ryby, mravence, parfémy, dešťovou vodu a mnohé další přísady v různých kombinacích. Principem bylo smíchat příjemně chutnající nebo vonící látky, aby člověk „osladil“ svůj byznys i zákazníky. Jiné směsi obsahovaly méně příjemné látky, důvody jejich použití už nejsou tak zřejmé.
Například kravský jazyk byl používán při kouzlech, která měla umlčet pomlouvající osoby, jež škodily podnikání svými řečmi a odrazovaly klienty. Byl s oblibou používán také proti oponentům v soudních přích. Ačkoliv bylo k dispozici obrovské množství tradičních kouzel na zabití či ublížení člověku, kleteb způsobujících nemoci apod., stejně tak se velmi často ze msty provozovaly rituály, aby protivník ztratil zaměstnání.
Bydlení, stěhování a nájem
S finančními záležitostmi úzce souvisí také to, že člověk potřebuje někde bydlet. Problematika pronájmů a bydlení se v húdú i neworleanském vúdú opakuje stále. Bylo žádoucí obměkčit srdce domácího, aby počkal s nájmem, opatřit peníze na nájem, použít magii k nalezení bydlení nebo k tomu, aby člověk nemusel opustit stávající domov. Nájemník mohl také chtít pronajímateli magicky uškodit tak, aby si byt či dům, ze kterého byl nájemník vyhozen, nechtěl pronajmout nikdo jiný.
Magii používali nájemníci i pronajímatelé. Nájemníci chtěli, aby je pronajímatelé nevystěhovali. Pronajímatelé se naopak chtěli zbavit nežádoucích (nesolventních i jinak problematických) nájemníků. Pokud neměl nájemník peníze na nájem, pronajímatel si na něm nemohl nic vzít. Mohl ho vystěhovat, ale pokud neměl nového nájemníka schopného platit, příliš si nepomohl. Obě strany se mohly cítit bezmocné. Proto se všichni zúčastnění často obraceli k magii.
Hazard, loterie a štěstí ve hře
„Loterie není hřích, protože pak nemusíš krást.“[5]
Štěstí a úspěch při sázení byly nesmírně žádanou komoditou. V některých částech New Orleansu na počátku 20. století měla průměrná rodina méně než 50 dolarů na měsíc. I proto hrál takřka každý loterii. Množství rodin se snažilo svůj nízký příjem vylepšit pravidelným sázením. Říkalo se, že žijí s loterií.
V hazardu hraje roli náhoda, teoreticky je to tedy obor, který se dobře ovlivňuje s pomocí magie. Oblíbené byly zejména směsi, kterými si člověk potřel ruce před hraním, aby měl „šťastnou ruku“. Kost černé kočky byla asi nejznámější metodou, jak získat štěstí ve hře, stát se slavným apod. Sloužila k mnoha účelům. Byla tak známá, že jsou o ní i písně a stala se legendární.
V New Orleansu vytvořili lidé obsáhlé snáře, jež pomáhaly s určováním čísel, která měli lidé podle svých snů vsadit. Většina snářů se však rozcházela v přiřazení čísel i ve významu snových symbolů, proto zde nejsou uvedeny.
Poznámky:
[1] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. x. s. XXIII.
[2] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. x. s. 53.
[3] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. x. s. 86.
[4] LeFae, Phoenix: Cash Box Conjure: Hoodoo Spells for Luck and Money. Lucky Mojo Curio Company 2018, s. 8.
[5] Tallant, Robert; Saxon, Lyle: Gumbo Ya-Ya: A Collection of Louisiana Folk Tales. Pelican Publishing 1987, s. 126.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 1/2020: Ekonomie náboženství.
Téma Dingiru 2/2006: Náboženství ve Spojených státech.
Související příspěvky:
