Třetí část seriálu o málo známém náboženském směru húdú pojednává o vztahu mezi touto tradicí a byznysem. Vzhledem k obsáhlosti je třeba rozdělit i tuto část do čtyř podkapitol, toto je druhá z nich, první je zde. Text je ukázkou z autorčiny připravované knihy „Lidová magie na jihu Spojených států“, která vyjde v tomto roku v nakladatelství Vodnář. Text zveřejňujeme po drobných redakčních úpravách s laskavým svolením nakladatele.
2. Část: Botaniky, drogerie a lékárny
Botanika je označení pro obchod s náboženskými a magickými potřebami, který se zaměřuje na nabídku sortimentu i služeb z oblasti náboženství africké diaspory a americké lidové magie. Druh a podoba nabízeného zboží i služeb závisí na orientaci botaniky. Nejčastěji jsou v nabídce svíčky, vykuřovací směsi, byliny a rostliny, animálie, vyobrazení a sošky svatých, loa či orišů, rituální oblečení, knihy a podobně. Mnoho botanik vlastní zasvěcení kněží některého z náboženství africké diaspory a svým klientům nabízejí také konzultace, věštby a další služby.
„Botaniky jsou viditelnými dveřmi do neviditelného světa…“[1]
Takto popisuje typický sortiment botanik Caroline Morrow Long v knize „Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce“:
„Na výběr je z rozličných velikostí soch světců i dalších duchů, od těch v životní velikosti až po maličké plastové ikony, které se dají přilepit na palubní desku auta. Police jsou lemovány láhvemi s mycími prostředky, mýdly, oleji, parfémy, tělovými mléky, koupelovými solemi, různými druhy prášků, vonnými tyčinkami, vykuřovadly a svíčkami. Nachází se zde také sušené rostliny, klacíky a větvičky, pocházející například ze stromu zasaženého bleskem, hlízy a malé kořeny připomínající malé seschlé lidské ruce. Veškeré zboží slouží k magickým záměrům. Dokonce i zdánlivě obyčejné předměty jako bělidlo, ledek, síra, louh, čpavek, terpentýn a další čistící či dezinfekční prostředky. Etikety u magických produktů nabízejí věrnou lásku, spalující vášeň, klidný domov, peníze, výhru v loterii, kariérní či studijní úspěchy, zapuzení zla, výhru v soudním sporu i ochranu před zákonem. K těmto záměrům je možné žádat o pomoc Johna Dobyvatele, archanděla Michaela, sedmero afrických mocností nebo Pannu Marii v jejích různých podobách.“[2]
Až do konce 19. století si američtí vyznavači náboženství africké diaspory, zaříkávači, húdúisté a další opatřovali a vyráběli ingredience pro své magické a náboženské aktivity sami z věcí nasbíraných v přírodě nebo vyrobených doma. Na začátku 20. století se tento druh zboží začal poprvé objevovat v obchodech.
Předchůdci botanik byly lékárny a drogerie, které se zaměřovaly na prodej húdúistických a magických pomůcek. Nejprve to dělaly tajně, někteří měli vlastní ověřené dodavatele, jiní si některé věci vyráběli sami. Prodejem húdúistických potřeb tyto podniky znatelně zvyšovaly svůj obrat. Později se z nich vyvinuly dnešní botaniky nebo samostatné značky kosmetiky či magických produktů. Magické prášky, oleje, mýdla a soli se prodávaly v kosmetických katalozích s potřebami pro domácnost a kosmetikou, podobně jako dnešní Amway nebo Avon.
Nejprve takovéto doplňkové zboží nabízely lékárny a drogerie na jihu Spojených států. Vlivem migrace obyvatelstva z jihu Spojených států v letech 1915 až 1940 se tento druh zboží rozšířil i do severoamerických měst. Zpočátku někteří lékárníci tento druh zboží prodávat nechtěli, ale nakonec se v době ekonomické krize museli přizpůsobit poptávce. Častěji pak začali své převládající černošské klientele radit s přípravou magických škapulířů a podobných věcí, než aby jim připravovali či doporučovali léčiva. Začali vyrábět magické elixíry na vodní, olejové či alkoholové bázi s přidáním neškodných lékárnických látek a barviv. Tyto elixíry měly pomoci překonat překážky a smůlu, dosáhnout úspěchu ve finančních a milostných záležitostech anebo pomoci s přemožením či ovládnutím nepřátel. Elixíry s negativními účinky mívaly nepříjemný odér, zatímco ty, které měly ke klientovi přitáhnout pozitivní účinky, voněly příjemně.
V nabídce byly původně především sušené kořínky, listy, kůra, květy, plody, semínka a pryskyřice. Odtud vzešel také název těchto obchodů – botaniky. K tomuto sortimentu zanedlouho přibyly minerály, animálie (zvířecí zuby, drápy, kůže apod.), vykuřovadla, svíce, oleje, rostlinné esence, parfémy, prášky, mýdla, kosmetika, mycí a úklidové prostředky a další. Takto zaměřené obchody nabízely také kosmetické přípravky nebo čisticí prostředky do domácnosti, včetně síry, kamence, ledku, čpavku, bělidla a louhu. Zpočátku byli majiteli těchto obchodů většinou běloši, kteří se o magii ani náboženství příliš nezajímali. Avšak někteří z nich si začali své vzdělání v novém a vzkvétajícím oboru doplňovat, někdy dokonce začali psát své vlastní brožurky či knihy založené na vlastní práci a komunikaci s klienty. Obsluha často plnila funkci mezičlánku mezi drahými profesionálními zaříkávači či húdúisty a zákazníky, když jim radila, jak vybraná kouzla provést samostatně.
Rozšíření těchto specializovaných obchodů šlo ruku v ruce spolu s přechodem praktikujících osob od domácí výroby veškerých magických pomůcek a ingrediencí k předvyrobeným „polotovarům“ nebo přímo k hotovým magickým sadám prodávaným i s jednoduchým návodem k jejich instantnímu použití. Tento vývoj doprovázel zejména ve Spojených státech, ale později i jinde ve světě, přerod doma praktikované lidové magie v úspěšný byznys. Co dříve bylo předáváno v úzkém okruhu osob, to se stalo komerční záležitostí určenou pro masy a s tím nutně přišlo i zjednodušování pojmů. Přibylo také osob, které se magické práci nevěnovaly jen samy pro sebe a pro úzký okruh své rodiny a známých, ale zaměřovaly se výhradně na platící klientelu. S profesionalizací celého oboru samozřejmě přibylo i podvodníků, kteří sami nevěřili tomu, co prodávali.
Posléze přišly se svou nabídkou i zásilkové katalogy s domácími potřebami a kosmetikou. Postupně se celé odvětví výroby a prodeje magických a náboženských potřeb osamostatnilo. Dnes jsou botaniky, húdú obchody apod. takřka v každém větším americkém městě. Mnoho tradičních zaniklo, ale stále vznikají nové. Mezi tradiční výrobce známé i v českém prostředí patří například Anna Riva. Je jednou z nejznámějších autorů knih vydávaných v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, obsahujících série rituálů a talismanových formulí vyžadujících byliny, svíce, pergamen, pečeti ze spisku Šestá a sedmá kniha Mojžíšova a spirituální produkty, které byly k dostání ve stejných objednávkových obchodech, kde se její knihy prodávaly. Vlastní jménem Dorothy Spencer, svůj pseudonym odvozovala od jmen své matky Anny a své dcery Rivy. Spencer je pravou studentkou okultismu, ačkoliv není věřící žádného původně afrického náboženství.
Folklorista Harry Middleton Hyatt definoval húdú, což byl mezi jeho informátory mnohem obvyklejší pojem než vúdú, jako „erupci moderního obchodování na pole magie“[3].
Poznatky následujícího typu nejsou nijak výjimečné: „Více než jeden praktikující mi na rovinu řekl: pokaždé prodej klientovi duchovní koupel, ať už ji potřebují nebo ne, protože jim to neublíží a ty vybereš víc peněz, než klient plánoval utratit.“[4] A samozřejmě na jednu koupel lze prodat výrazně víc ingrediencí, než je potřeba: „Skutečnost je taková, že jeden hrníček z galonové směsi [galon = 4,5 litru] vystačí na jednu koupel. Takže jeden galon vystačí na šestnáct koupelí.“[5]
Nicméně botaniky kromě výnosného obchodu poskytovaly a poskytují fyzický a společenský prostor pro výměnu informací a zdrojů, stejně jako pro vytváření neformálních vazeb založených na podobné víře. Botaniky výrazně závisejí na neformálních sítích a vazbách. Náklady na zdravotní péči stejně jako nepřítomnost zdravotního pojištění oddělují ve Spojených státech přistěhovalce z Latinské Ameriky a z Karibiku od přístupu ke klasické západní medicíně. I proto většina z nich vyhledává lidové léčitele, jejichž služby jsou pro ně dostupnější.[6]
Vedle botanik se širokým sortimentem se rozmohly obchody zaměřující se přímo na húdú, kde se prodávaly svíčky, byliny, namíchané kouzelné směsi, oleje a mnoho dalších věcí. Podle majitele jednoho z takových nejstarších obchodů v Memphisu mělo prodávání húdú výrobků vždy jedno nepsané pravidlo: „Každý to používá, ale nikdo to nepřizná.“ Slovo húdú bylo mezi některými zákazníky takřka úplně tabu, ačkoliv zákazníci prý pocházeli ze všech etnických i společenských skupin. Mnoho ze zákazníků dávalo přednost názvům „spiritualismus“ nebo „mojo“.
Příkladem lékárníka coby úspěšného spirituálního obchodníka je nepochybně George Thomas žijící na přelomu 19. a 20. století. Thomas byl lékárník a lékař, otevřel si lékárnu Cracker Jack na Rampart Street v New Orleansu. S postupem času zjistil, že jeho klienty mnohem víc než léky zajímají rostlinné extrakty a přípravky a také vúdú potřeby a doplňky, které začal prodávat v roce 1919. Jeho příjmy brzy poté vzrostly natolik, že se s rodinou mohl přestěhovat z malého bytu nad obchodem do velkého rodinného domu. Většina zboží se prodávala pod pultem a často pouze zákazníkům s tmavou pletí, jelikož prodavači si nemohli být jisti tím, zda není běloch poptávající tyto produkty převlečený policista. Časem svou klientelu rozšířil pomocí katalogů zasílaných poštou. Lékárna Cracker Jack také vydala známou knížečku Black and White Magic připisovanou Marii Laveau a zkompilovanou autorem s pseudonymem „Bivins N. D. P.“.
Magické polotovary
Individuální výrobu magických předmětů začala postupně nahrazovat manufakturní výroba. Stejný proces se začal objevovat i v mnoha dalších aspektech amerického života: většina kuchařů raději používala předpřipravené směsi místo toho, aby pekli dort od začátku; lidé už si nevyráběli mýdlo z tuku a louhu ani netloukli vlastní máslo.
Trend, kdy se tradiční duchovní produkty začaly stávat obchodní komoditou, začal přibližně na počátku 20. století a po roce 1920 se urychlil. Ve třicátých letech 20. století již bylo pro praktikování húdú komerčně dostupné téměř všechno: kořínky a byliny, kosti černé kočky a jiné kousky zvířat, hřbitovní hlína, magnetovec, magické koupele atd.
Tradiční praktikující měli různé názory ohledně hromadně vyráběných a prodávaných duchovních produktů neboli kuriozit (anglicky „curios“), jak se jim říkalo. Hyattova informátorka Madam Lindsey of Algiers z Louisiany byla skeptická. Hyatt se jí ptal na „ty, kteří rozesílají letáky a prodávají věci… jako lidé tady v Memphisu“. Odkazoval tím na společnosti Keystone a Lucky Heart. Madam Lindsey je znala, ale nevěřila jejich inovacím. „Všimla jsem si, že říkají, že je prodávají jen jako curios, takže pokud risknete své peníze, tak vás natáhnou, pokud to nefunguje.“[7]
Jedna žena v Jacksonvillu na Floridě, která pracovala jako podomní prodavačka pro Keystone a Lucky Heart, vysvětlila Hyattovi, že ručně dělané produkty byly účinnější, ale ty komerční byly levnější: „Když jsou pravé, jsou velmi dobré… ve své největší síle je lidé vzali a dokázali ovlivnit mysl jiného člověka, odkudkoliv chtěli. Platili stovky a tisíce dolarů za věci k ovládání druhých.“[8] Nicméně výrobky, které prodávala, obsahovaly „velmi málo těch (drahých a mocných) ingrediencí… jen tolik, aby byli lidé spokojeni“. [9]
Ve své životopisné knize High Sheriff of the Low Country vzpomíná šerif James Edwin McTeer na komentáře Doktora Eagla z Beaufortu z Jižní Karolíny. Doktor Eagle oddaně podporoval hromadně vyráběné produkty, protože mu šetřily čas a práci. Vysvětloval McTeerovi, že měl více práce než kdy dřív, ale že práce nebyla tak náročná jako za starých časů, kdy musel vykopávat kořínky a strávit noc na hřbitově sbíráním hlíny. „Kupujeme přímo z továren… teď si kupujeme panenky a všechny prášky a oleje předbalené a předpřipravené.“[10]
Lékárny a domy pro zásilkový prodej byly zásobeny většími dovozci a velkoobchodníky. Húdúisté a kořenáři si kupovali určité rostliny spíše pro magické než pro léčebné účely. Někteří konzervativní praktikující stále sbírali čerstvé rostliny, ovšem přibývalo těch, kteří si kupovali sušené rostliny v lékárnách nebo si je objednávali poštou.
Komerčně dostupné rostliny nahradily původní kořínky a byliny, které bývaly sbírané v přírodě tradičním způsobem. Současně některé rostliny, které až dosud nikdy používané nebyly, dostaly magická a atraktivní jména – a začaly být nabízeny jako talismany. Například falicky tvarovaný kořen povijnice počistivé (Ipomoea purga; tzv. jalap) začal být prodáván jako „High John the Conqueror“ (Velký kořen Johna Dobyvatele). Salep, kořen vstavače, který vypadá jako maličké seschlé lidské ruce, začal být prodáván jako „lucky hand root“ (kořen šťastné ruky) a používali jej zejména hazardní hráči.
V tradiční praxi jsou kosti, zuby, drápy, srst, orgány, exkrementy a jiné části brouků, ještěrů, ptáků a savců běžné magické ingredience (souhrnně označované jako animálie), jež do kouzla vnášejí jisté konkrétní vlastnosti tvorů, ze kterých pocházejí. Některé tyto animálie jsou získávány od spirituálních obchodníků, ačkoliv to, co se prodává, je jenom zřídkakdy pravé. Kosti, tlapky, drápky, zuby vačic, mývalů, rysů, medvědů, kojotů a aligátorů jsou zbytky z obchodu s kožešinami a kůžemi – a jsou často nabízeny jako části mnohem exotičtějších zvířat. Údajné kosti černé kočky a srdce a oči vlka, netopýra a vlaštovky jsou ve skutečnosti kuřecí kosti a jiné odpadky, vedlejší produkty masozpracujícího průmyslu a fast foodů.
Masově vyráběné duchovní produkty nejčastěji sestávají z kombinace vody, alkoholu, mýdel, pěn, olejů, pudrů, barviv a vůní. Na těchto ingrediencích není samo o sobě nic magického. „Magie“ sídlí v barvě a vůni produktů, v jejich jménech a v působivých obrázcích na etiketách. Názvy a grafické zpracování reflektovaly účel, jemuž měl produkt posloužit. Zákazník si často mohl stejný produkt zakoupit v několika různých formách, od čisticího prostředku po mýdlo, magický parfém, olej, sůl, vykuřovadlo, svíci či mojo váček. Jak zajisté tušíte, při výrobě komerčních produktů obvykle nejsou prováděny žádné rituální ani duchovní úkony.
Domácí přípravky pro magické koupele se transformovaly do produktů osobní hygieny. Průkopníci obchodu s magickými potřebami (mnozí vyráběli také drogistické zboží) propagovali názor, že svěžest a čistota jdou ruku v ruce s čistotou duchovní. A pochopitelně, jedině když budete duchovně i fyzicky čistí, můžete nalézt lásku, úspěch, peníze, ochranu a štěstí. Stejné to bylo s „magickými“ domácími čisticími prostředky. Jestliže máte doma špínu či zápach, přitahujete tím zlé duchy, smůlu, partnerský nesoulad, nevěru a neštěstí. Pokud si dovolíme srovnání se současností, postup poněkud připomíná případy magických „šmejdů“ v naší době. Ti zase razí hesla jako „pokud chceš něčeho dosáhnout, začni od sebe.“ Začít může člověk ideálně tak, že si vezme půjčku na některý z jejich magických seberozvojových seminářů. Podobné půjčky mohou účastníkům uškodit podstatně více než požadavek na čistotu a svěžest.
V katalogu z roku 1970 zašel prodejce opět o kousek dál: Zákazník si mohl vybrat hlínu z hrobu sebevraha, nepokřtěného dítěte nebo oběti vraha: „Právě v proději! Nefalšovaná! Jen v omezeném množství; prakticky nesehnatelná kdekoliv jinde!“[11]
Tradiční vykuřovadla, která byla pálena pro přilákání dobrých sil či pro vyhnání zlých duchů – byla nahrazena hromadně vyráběnými spreji a vonnými tyčinkami. „Hodně lidí tvrdí, že odhání zlé duchy a přináší štěstí, a některým přinesly i velké výhry!“ Aerosolové osvěžovače vzduchu se staly populární v raných sedmdesátých letech 20. století.
Staromódní láhvové talismany se vyvinuly v láhve oleje a parfémy obsahující kořen Johna Dobyvatele nebo kus magnetovce. Jedna poštovní společnost nabízela magické sklenice s následujícími pokyny: „Napiš jméno svého nepřítele na kus pergamenu, zatřes s ní a schovej ji na temném místě.“ V nabídce byla rovněž sklenice proti zlým silám „Odstup, Satane!“ s návodem: „Pohřbi ji, aby udržela všechny zlé duchy daleko od tvé zahrady… a odešli je tak zpět na člověka, který je na tebe poslal.“ Některé poštovní objednávkové společnosti také nabízely prefabrikované mojo pytlíky a rituální sady.
Komerčně prodávané magické přísady do jídla a pití v komerčním húdú prakticky neexistují. Dnešní výrobci si jsou až příliš dobře vědomi přísných hygienických předpisů a dalších podmínek a nařízení týkajících se výroby a prodeje potravin, léků a potravinových doplňků a u drtivé většiny produktů je uvedeno, že se jedná pouze o sběratelskou kuriozitu (curio), která není určena ke konzumaci – a to i kdyby ve skutečnosti ke konzumaci určena byla. Kvůli regulacím Správy potravin a léků je jen málo masově vyráběných spirituálních produktů specificky určeno pro zdraví a léčení, ačkoliv mnoho z nich nabízí osobní pocit pohody.
Tradiční praktikující s oblibou používali symbolické barvy kouzelných svící. Ani této oblasti se ovšem nevyhnula modernizace. Kolem roku 1950 manufaktury nabízely „sedmidenní“ svíce ve sklenici v barvě bílé, rudé, fialové, žluté, zelené, modré, hnědé a černé, případně svíce kombinovaných barev, ve vrstvách po třech nebo sedmi barvách. Jak hlásala jedna reklama: „Až svíce dohoří, můžete posvěcenou sklenici používat na pití!“ V roce 1960 byly uvedeny na trh svíčky ve válcích ze žáruvzdorného skla s obrázky svatých, Johna Dobyvatele a sedmi afrických mocností. Sloužily k magickým účelům jako ovládání druhých, zajištění klidné domácnosti, získání zaměstnání, vítězství v soudních procesech, odnímání kleteb, vracení zla jeho původci nebo rychlé nalezení štěstí.
I přes změnu z ručně vyráběných individuálních magických předmětů k masově vyráběným produktům zůstala hlavní myšlenka za jejich použitím stejná. Ovlivnění stavu vlastního těla a mysli, vztahů s ostatními nebo kontrola vnějších sil, jako je štěstí, svatí či duchové.
Stejně jako u tradičních spirituálních produktů byla nejrozsáhlejší kategorie hromadně vyráběného magického zboží určena k ovládání vztahů s ostatními. Šlo o produkty, které podporovaly prospěšné interakce s milenci, rodinou, přáteli, sousedy, zákazníky a zaměstnavateli; udržovaly v bezpečné vzdálenosti muže zákona, úřední činitele a ostatní ohrožující vlivy; případně se daly použít k proklínání nepřátel.
Předměty běžně používané pro „kouzla lásky“ jsou ve skutečnosti více než s romancí a láskou spojené s kontrolou a nadvládou. Objekt milostného zájmu je potřeba nejprve přilákat a posléze si jej udržet, případně jej udržet věrný a poslušný. Místo aby dotyčná žena svého přítele označila za impotentního nebo nevěrného, mohla si objednat „lektvar touhy“: „Pokud váš manžel nebo přítel běhá za jinými a dohání vás k šílenství, prosím, přečtete si toto! Je možné ukončit všechny ty hlouposti a přivést ho zpět pod vaši kontrolu… Váš milovaný bude mít na mysli jen vás… Pokud běhá od ženy k ženě, lektvar touhy jej udrží na uzdě.“[12] Pro domácnost bez hádek a násilí je zde vonná tyčinka klidný domov. Pro harmonický vztah s komunitou si člověk může koupit vodu v láhvi, vhodně nabarvenou poklidným odstínem modré.
Některé z prvních spirituálních katalogů prodávaly také náboženské obrázky a medaile, ale jména a obrázky svatých na produktech se nestala všeobecně rozšířenými až do šedesátých let 20. století. Kolem sedmdesátých let 20. století byla vyobrazení svatých, sedmi afrických mocností nebo orišů v santeríi používána na svících, aerosolových sprejích, mýdlech, parfémech a vonných tyčinkách. Ačkoliv produkty pojmenované pro oriších jsou nyní ve Spojených státech všudypřítomné, jména loa nikdy nedosáhla stejné popularity. Může to být i tím, že někteří lidé se haitského vúdú stále poněkud obávají, je pro ně tajemnější, hůře přístupné, na rozdíl od santeríi a orišů. Ostatní produkty vyobrazují Allana Kardeca (zakladatele evropského spiritismu, z něhož vzniklo espiritismo v Latinské Americe) a spirituální rádce, kteří jsou klasifikováni jako Madamas, Indos a Congos.
Většina osob vyobrazených na těchto ilustracích měla světlou pleť. Dokonce i ti, kteří představují jedince afrického původu, jsou vyobrazeni jako mulati se světlou kůží. Obraz tmavého muže či ženy, kteří by vypadali zřetelně afroamericky, nebyl tenkrát téměř nikde k vidění. Panoval ideál světlé pleti, v čemž v současnosti došlo k posunu.
Afroameričané tradičně chovali v úctě původní Američany, vnímali je jako barevné etnikum, které stejně jako oni sami bylo využíváno Evropany. Někteří húdú doktoři tvrdili, že se naučili bylinnou medicínu od indiánských předků. Masově vyráběné spirituální produkty měly často jména jako Mocný indián, Indiánská babička, Indiánský duch, dále třeba Indiánská obchodní společnost, Indio produkty atd.
Populárními reklamními prvky byly také hinduistické názvy a ilustrace, jelikož měly exotickou atmosféru. Húdú obchodníci je inzerovali a dojem ještě posilovalo, že někteří vúdú doktoři, spiritualisté a další nosili turbany. Mezi dvacátými a čtyřicátými lety 20. století byly prodejny spirituálních produktů občas nazývané „hinduistické obchody“ (hindu shops).
Knihy a „prastaré“ grimoáry
Kromě správných ingrediencí, ať domácích či polotovarů, byly důležité i správné postupy. Ty bylo možné vyčíst z knih. Spirituální obchody a poštovní objednávkové firmy prodávaly nejen byliny, minerály, zvířecí vnitřnosti a spirituální produkty, ale také okultní knihy a grimoáry. Zákazníci si koupili produkty a jiné vybavení potřebné k provedení rituálů popsaných v knihách; kupovali si knihy, aby se naučili používat produkty, které viděli v obchodech a katalozích. Některé katalogy hlásaly: „Nemůžeme vám dát instrukce o tom, jak používat byliny a produkty, které nabízíme. Pokud vás zajímá okultní hodnota těchto předmětů, podívejte se na naši nabídku knih.“
Knihy nabízené spirituálními obchodníky obsahovaly anglické překlady evropských okultních textů nejrůznějšího původu, včetně přepracovaných textů původních evropských grimoárů – knihy kouzel z 19. století založené na původních evropských textech, snáře a knihy o šťastných číslech, případně moderní knihy magických formulí.
Dostupnost volně prodejných spirituálních produktů a „kouzelnických“ knih změnila situaci a v několika případech připravila o práci dokonce i profesionální čaroděje. Někteří klienti zcela přeskakovali drahé konzultace s húdú doktory nebo kořenáři. Spolehli se raději na rady získané z knih, aby si všechno předepisovali sami.
Podívejme se, co bylo v počátcích byznysu na skladě z kategorie „prastarých“ a „zaručeně pravých“ grimoárů:
Kniha The Egyptian Secrets of Albertus Magnus (Egyptská tajemství Alberta Velikého) byla poprvé vytištěna v Německu kolem roku 1725, ačkoliv pravděpodobně existovala v dřívější ručně psané verzi. Anglický překlad byl vydán ve Spojených státech v Chicagu nakladatelstvím De Laurence, Scott and Co. v roce 1910. Tato kniha nemá nic společného s německým filosofem Albertem von Bollstadt, známým jako Albertus Magnus (1206–1280), a nemá nic společného s Egyptem. Místo toho jde o soupis německého lidového léčitelství a ochranných a štěstí přivolávajících talismanů pro lidi a dobytek. Obsahuje postup na odčervení, léčbu koliky, horeček, krvácení, bradavic, bolesti zubů, křečí a dalších neduhů, k tomu rady ohledně farmaření, chovu zvířat a včelaření.
Svazek The Sixth and Seventh Books of Moses (Šestá a sedmá kniha Mojžíšova), údajně založený na starověkých hebrejských textech, byl poprvé vydán v Německu v pozdním 18. století a německá verze byla vydána ve Spojených státech v roce 1880 nakladatelstvím Victor Company v Elizabethville v Pensylvánii. První anglický překlad se objevil v roce 1910; stejně jako The Egyptian Secrets of Albertus Magnus byl vydán De Laurence, Scott and Co. Jen prvních šestnáct stran bylo z původní The Sixth and Seventh Books of Moses skládající se z magických pečetí a postupů k jejich použití: pečeť štěstěny a dlouhého života; pečeť snů a vizí; pečeť štěstí, zábav a her (play and games), pečeť Shemhamforash (Šemhamforáš), která „přináší světlo a poklady země“. Zbytek byla změť všemožných sáhodlouhých pojednání, hojně prošpikovaných latinskými a hebrejskými frázemi a ilustracemi s mnoha pečetěmi obsahujícími údajně „magii Izraelitů“ a tajemné „formule magické Kamaly“ (pravděpodobně jiná transkripce slova kabala). Dále byl součástí výtah z původního Clavicula of Solomon the King of Israel (Klíčky Šalamouna, krále Izraele), pak Arcana Magica of Alexander (Alexandrova magická arkána), Citation of the Seven Great Princes (Výroky sedmi velkých vládců), Magical Cures of the Old Hebrew (Magické léčení dávných Hebrejců) a možnosti „využití žalmů pro fyzické blaho člověka“. Tato poslední sekce byla také samostatně vydána jako Secrets of the Psalms (Tajemství žalmů).[13]
Není úplně snadné vysvětlit, jak staromódní húdú doktoři, z nichž jen někteří byli gramotní, dokázali porozumět Šesté a sedmé knize Mojžíšově – ale přesto byl tento svazek zmiňován těmi, jichž se dotazoval Hyatt a další badatelé Louisiana Writers’ Project, častěji než kterékoliv jiné texty.
Poznámky:
[1] Viladrich, Anahí: Botánicas in America’s Backyard: Uncovering the World of Latino Healers’ Herb-healing Practices in New York City. Human Organization, Vol. 65, No. 4 2006, s. 409.
[2] Long, Carolyn Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. Univ Tennessee Press 2001, s. xv.
[3] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 141.
[4] Malbrough, Ray T.: The Magical Power of the Saints: Evocation and Candle Rituals. Llewellyn Publications, Woodbury, MN 2002, s. 51.
[5] Malbrough, Ray T.: The Magical Power of the Saints: Evocation and Candle Rituals. Llewellyn Publications, Woodbury, MN 2002, s. 51.
[6] Viladrich, Anahí: Botánicas in America’s Backyard: Uncovering the World of Latino Healers’ Herb-healing Practices in New York City. Human Organization, Vol. 65, No. 4 2006, s. 407–419.
[7] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. 100.
[8] Tamtéž.
[9] Tamtéž.
[10] Tamtéž.
[11] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. x. s. 106.
[12] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. x. s. 110.
[13] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. x. s. 121.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 1/2020: Ekonomie náboženství.
Téma Dingiru 2/2006: Náboženství ve Spojených státech.
Související příspěvky:
