Húdú představuje fascinující a spletitý systém lidové magie, který se po staletí formoval v tavicím kotli amerického Jihu. Ačkoliv bývá často zaměňováno s náboženstvím vúdú, húdú je především praktickou lidovou magií – souborem technik, tradic a víry, které pomáhaly lidem přežít v nejtěžších dobách historie. Od afrických kořenů přes vlivy původních obyvatel až po evropské grimoáry se húdú vyvinulo v unikátní duchovní tradici, kde se biblické žalmy potkávají s mocí kořenů a zaříkadel. Ponořte se do historie „kořenářů“ a „zaklínačů“ a objevte svět, kde magie není vzdáleným mýtem, ale každodenním nástrojem k ovlivnění osudu.
„Cesta húdú není jednoduchá, synu, větší muži už neuspěli. Voda je vždy hlubší, než se zdá.“ A. R. Flowers[1]
Krátká odpověď zní, že húdú je forma lidové magie, původně praktikovaná na dolním toku řeky Mississippi. Postupně se húdú rozšířilo po celém jihu Spojených států.
Přetrvává spor o původ slova húdú. Někteří tvrdí, že tímto termínem běloši popisovali vúdúistické praktiky černých afrických otroků. Jiní poukazují na podobnost slova s „ju-ju“, termínem používaným pro magickou víru v Nigérii. Podle dalších slovo pochází z afrického kmene Hausa a to ze slova „hu’du’ba“ neboli „způsobit odplatu“. Většina badatelů se však shoduje na tom, že slovo húdú má stejný původ jako vúdú, tedy v Beninské zátoce v západní Africe. Kmen Ewe znal duchy země „hú“ a duchy vody „dú“, a pokud se obě slova spojila, označovala druh duchovní práce využívající těchto elementů. Příslušníci beninského etnika Mina měli stejnojmenný rituál, při kterém pojídali kolové ořechy potřené krví obětovaných zvířat. Samotné slovo húdú dnes popisuje folklorní víru mnoha lidí, včetně potomků afrických otroků a původních indiánských obyvatel, Afroameričanů ve městech, ale i bělochů z oblasti Apalačského pohoří a dalších.[2]
Stejně jako každý obor má i lidová magie na jihu Spojených států své názvosloví. I zde se podobně jako na Haiti často hovoří o magii jako o „práci“. Toto prosté označení naznačuje, že pro místní obyvatele je používání magie jen jedním ze způsobů, jakým mohou zasahovat do životů vlastních i cizích a ovlivňovat dění ve světě.
O těch, kdo magii provozují, tedy vykonávají „práci“, se nejčastěji hovoří jako o „root workers“, „root doctors“ či „conjurers“. V tomto případě nemusejí česká slova tak přesně vyjadřovat to, co jejich anglické ekvivalenty.
V případě výrazu „root worker“ je význam mnohoznačný. Dá se přeložit jako „praktikující“, tedy ten, kdo vykonává (magickou) práci. Jiným vhodným výrazem je čaroděj, který podstatu původního termínu vystihuje ještě lépe, poněvadž hovoří o člověku, který je vykonavatelem a příčinou čarovného dění. Ovšem anglický termín „root worker“ obsahuje také odkaz ke kořenům. Může tedy označovat bylinkáře, herbalistu nebo kořenáře. Tato praxe je v lidové magii v New Orleansu velmi rozšířena, avšak není pravidlem. Kdybychom vynechali používání rostlin, lidová magie z jihu Spojených států by mnoho ztratila, ovšem na druhé straně by velká část magických postupů fungovala dál. Pojem „root worker“ odkazuje také na práci s kořeny ve smyslu historických kořenů, tradic a zvyklostí, které byly předávány z generace na generaci. A konečně může práce s kořeny znamenat práci s lidskou podstatou, s kořenem samotného bytí. Kořen zde figuruje podobně jako v českém úsloví „ten má ale tuhý kořínek“. Americký rootworker tedy praktikuje čarodějnictví podle zvyků svých předků a zachovává tak jejich odkaz.
Situace u výrazu „root doctor“ je podobná. V běžné mluvě jsou oba pojmy často používány jako synonyma. Drobný rozdíl spočívá spíše v povaze jejich práce, jejímž prvořadým cílem je, nebo by alespoň mělo být léčení. Samotné slovo doktor pochází z latinského slova „docere“ s významem učit. V původním smyslu tak označení „doktor“ odkazuje na jakoukoliv osobu s velkým věděním. Lékaři jsou také spojováni s hadem, ať už s Asklépiem nebo caduceem, a v New Orleansu je tomu s duchovními doktory nejinak.[3] V jazyce západoafrických Fonů znamená slovo doktor doslova „pozorovatel rostlin“ a „pracující s kořeny“. „Root doctor“ je tedy magický léčitel, který nemusí léčit pouze tělo a duši, ale také může magicky zasahovat do rozličných životních situací, které vyžadují magickou léčbu.
„Conjurer“ je zaříkávač. V češtině je základ slova odvozen od „říkat“. Vyslovit nahlas svůj záměr během čarování je důležitou součástí mnoha kouzel. Magie je ve slovech, v řečeném a také „za řečí“.
Historie
„Původně se usuzovalo, že většina húdúistické praxe v Americe vychází z náboženství západní Afriky, ale je stále patrnější, že většina praktik je odvozena z Konga.“[4]
Kořeny húdú jsou spletité. Sahají až do Afriky, z níž přišli na jih Spojených států černí otroci a přinesli s sebou své zvyky, magii a náboženství. Afričtí otroci v Americe se postupně naučili používat zde dostupné rostliny a v léčení i magických postupech čerpali z prastaré moudrosti původních Američanů. Tyto tradice se spojovaly s křesťanstvím, které mělo na húdú silný vliv, jenž je patrný dodnes. Bible je považována za posvátnou a magickou knihu, obzvlášť oblíbené je používání žalmů, které bývají součástí škapulířů, talismanů, amuletů i složitějších kouzel. Podle některých praktikujících by húdú bez práce s biblí již nebylo húdú. Na formování húdú měly vliv také rozličné formy evropské lidové magie, grimoáry a spiritismus či spiritualismus.
Mezi populací otroků na americkém jihu bylo méně rodilých Afričanů než v Karibiku, a protože africké náboženské tradice byly zakazovány, magické postupy se postupně odloučily od svých posvátných kořenů. Proto dnešní húdú postrádá náboženské prvky, jaké najdeme v haitském vúdú, kubánské santeríi a podobně. Nejsou tam žádní kněží; žádná komunita věřících; žádné ceremonie obsahující hudbu a bubnování, obětní dary; žádné posednutí. Osobní neštěstí je bráno jako výsledek zlé vůle někoho blízkého, a nikoliv zanedbání božstev, svatých nebo předků. Húdú je striktně pragmatické.[5]
Po mnoho let bylo húdú ve Spojených státech považováno za formu uctívání ďábla nebo za primitivní a pověrčivou víru bývalých afrických otroků, kteří plně nepřijali křesťanství. Tento rozšířený omyl v americké společnosti přetrvával i v 19. a 20. století, a to i přestože většina húdúistů sebe sama považovala za křesťany. S tím souvisí také zaměňování húdú a vúdú, k němuž rovněž docházelo. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že vúdú je náboženství, zatímco húdú je lidová magie. Lidová magie může používat magické prvky přítomné v náboženských rituálech, ale jejím primárním cílem není uctívání duchů ani bohů.
O tom, že povědomí o existenci húdú bylo v americké společnosti silné už koncem předminulého století, svědčí i následující příběh: Američané po občanské válce zanedbali rozvoj svého loďstva a tento fakt si plně uvědomili v osmdesátých letech 19. století. Výsledkem bylo přijetí ambiciózního námořního programu, který měl posunout Spojené státy mezi přední námořní mocnosti. První americká bitevní loď dostala jméno Texas, byla stavěna od roku 1889 a do služby vstoupila o šest let později. Od počátku však jako by přitahovala pohromy, tu se vychýlila z kurzu a namířila si to na břeh, tu se částečně potopila v přístavu. Nebylo divu, že se rozšířila pověst, že plavidlo je začarované. Výsledkem byla přezdívka Old Hoodoo (Staré húdú), jíž se bitevní loď Texas těšila až do svého vyřazení ze služby roku 1911.
Pozice húdú v americké společnosti se začala zvolna měnit s příchodem velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století. Množství podniků zkrachovalo, lidé přicházeli o práci a novou nenacházeli. S ubýváním pracovních příležitostí a vzrůstajícím zoufalstvím osob, které vyčerpaly všechny běžné možnosti, stoupala poptávka po magickém řešení problémů. V obchodech se začala rozvíjet specializovaná nabídka nejrůznějších magických prášků, olejů, svící a dalšího magického artiklu. Afroameričané na húdú spoléhali už v minulosti, ovšem od velké hospodářské krize se jeho praktikování začalo pomalu šířit i mezi bělochy.
V šedesátých letech 20. století pak byli húdúisté častěji označováni jako spiritualisté. Nebylo neobvyklé ani to, že húdú praktikovali Afroameričané, kteří se veřejně prohlašovali za protestanty.[6]
Současnost
V současné době je húdú rozšířeno především v Alabamě, Mississippi, Louisianě, Georgii, na Floridě a v Severní a Jižní Karolíně. Díky internetu se rychle šíří i do dalších částí světa. Dnešní húdú je multikulturní a spojuje v sobě prvky víry a tradic mnoha místních skupin obyvatelstva s judaistickou a křesťanskou vírou a s prvky africké magie a léčitelství.
S dalším vývojem a šířením se začala měnit samotná povaha húdú, některé postupy, ale především celkový přístup. Dříve bylo húdú praktikováno a předáváno v rámci rodin a úzkých společenství. Postupem času se stalo komerčně orientovaným a snáze dostupným i prostřednictvím internetu. S tímto vývojem se pojí i výhody – větší dostupnost, otevřenost a možnost diskutovat s ostatními. K nevýhodám patří vytržení praktik z jejich původního kontextu. Dříve se předpokládalo, že člověk nedostane pouze návod k provedení kouzla, ale také vysvětlení od někoho, kdo má nejen více zkušeností s magií, ale především je součástí komunity, a tudíž zná svého klienta i jeho celkovou situaci.
Jak již bylo řečeno, húdú není náboženství. Jeho přitažlivost tkví v tom, že je přírodní, nedogmatické a především praktické a pragmatické. Lze ho snadno kombinovat i s jinými magickými či náboženskými systémy. Húdú pokrývá běžné lidské touhy a potřeby. Většina kouzel a rituálů se soustředí na požehnání domovu či místu podnikání a na uchování mírumilovného prostředí. Obřady zajišťující očištění od negativních energií mají vesměs stejný cíl, tedy obnovení či udržení harmonie a rovnováhy. Dále se húdú soustředí na milostné vztahy, na štěstí, zdraví a na peníze, které lidé potřebují k životu. K lidskému životu samozřejmě patří i méně vznešené myšlenky a kouzla zajišťující uklidnění nepřítele nebo kletby jsou běžné.
Pro húdú je typické, že nevyžaduje hluboké znalosti a vědomosti a ani nevyžaduje zasvěcení jako afrokaribská náboženství. Jedná se o soubor technik, které si bez hlubšího studia a dlouhé přípravy může osvojit kdokoliv, kdo je schopen řídit se základními instrukcemi.
Někdy je húdú přirovnáváno k lidové písni, jejíž text se mění v závislosti na místě i interpretovi, a existuje tak mnoho různých variant.[7]
Komerční húdú
Lidé, kteří húdú praktikovali za starých časů, používali cokoliv, co se jim dostalo do rukou. Nečinili takový rozdíl mezi svíčkou nebo lampou, jako magický používali kuchyňský olej a další ingredience, které pro ně byly běžně dostupné. V době kolem americké občanské války se situace začala měnit. Lidé začali magické věci prodávat. Náhle přibylo obrovské množství speciálních magických olejů, svíček zvláštních tvarů i barev a mnoho dalších obchodních artiklů. Reverend Harry Middleton Hyatt definoval húdú jako „erupci moderního obchodování na poli magie“[8].
Někteří praktikující obhajují používání co nejvíce přírodních věcí, které si člověk sám nasbírá nebo připraví. Jiní nemají problém s používáním předpřipravených ingrediencí nebo dokonce celých kouzel. Rachel Patterson k tomuto tématu uvádí, že člověk by měl pracovat s tím, co mu připadá vnitřně správné, a spoléhat se na vlastní instinkt a intuici.[9] Osobně jsem spíše zastánkyní principu „udělej si sám“, ovšem v rozumné míře. Předpřipravené věci šetří čas, ale jsou dražší. Při vlastnoruční přípravě šetříte peníze a spotřebováváte čas. Je na každém jedinci, aby se rozhodl, čeho má ve svém životě víc. Považuji však za důležité poznamenat, že aby magie fungovala, nemusí stát peníze. Někdy nemusíte kupovat vůbec nic, častokrát si vystačíte s věcmi, které máte doma. Na druhé straně to, že se rozhodnete přísady pro určité kouzlo nakoupit, neznamená, že vaše magie bude méně účinná. Velmi záleží na záměru i na tom, kolik toho ze sebe do kouzla skutečně vložíte. Nicméně komerční húdú bez hlubokého porozumění jeho původu, kořenům a povaze tradiční lidové magie je jenom prázdnou skořápkou nebo jen dalším esoterickým produktem, který slouží k uspokojení povrchních zájmů masových spotřebitelů.
Křesťanské prvky v našem prostředí
Protože je naše země jednou z nejateističtějších na světě, může některým lidem činit problémy právě silné propojení s křesťanstvím, které se nachází jak v húdú, tak i v neworleanském vúdú. Snad může pomoci fakt, že s katolickými světci je zde jednáno dosti podobně jako s jednotlivými božstvy z jakéhokoliv jiného náboženského systému. Jestliže patříte k lidem, kterým spojení s křesťanstvím vadí, můžete v mnoha kouzlech křesťanské prvky či modlitby nahradit jinými a namísto katolických světců či biblických proroků vzývat například pohanská božstva. Nicméně křesťanství společně s antikou patří k všeobecně uznávaným pilířům naší kultury. Není potřeba vyznávat křesťanského boha, ale myslím, že k náboženství vlastních předků je vhodné přistupovat s respektem. Křesťanské prvky v húdú jsou jedním ze silných pojítek, díky nimž může tato forma lidové magie velice dobře fungovat i v našem prostředí.
Zaklínači a kořenáři
„Kořeny. To je stejná věc jako vúdú. Byla jsem vychována tak, abych to nazývala kořeny. Učily to africké kmeny. Černošská magie a vúdú, všechno tohle. Je to stejná věc. Teď to mají někteří lidé psychologické, jako by jim Bůh dal dar vědět věci. Jako když se někdo snaží něco ti udělat, oni ti povědí, když je něco špatně. Je to vážně psychologické. Já sama bych měla mít tak trochu vize. Teď slyšíš lidi říkat, že ses narodil se závojem přes oči a podobné věci, ano? Já sama to tak mám! Moje babička říkala, že to tak mám, víš. A o matce říkala, že není nic, jen tlustá. Dnes se tomu směju, ale vážně, věděla jsem, že můj otec zemře. Viděla jsem, jak se to děje, víš. Věděla jsem, když měla zemřít moje malá sestra. Věděla jsem to. Nemohla jsem to rozmazávat, byla jsem mladá. A když se mi to vážně dělo, nevěděla jsem, co to bylo.“[10]
Na mnoha plantážích na jihu Spojených států byli mezi otroky lidé s jistými duchovními schopnostmi. Nezřídka uměli používat rostliny k léčení a vedle toho poskytovali také magické služby. Tento duchovní aspekt života představoval pro mnoho otroků útočiště před hrůzami otroctví. Mnoho kouzel bylo zaměřeno na ochranu před majiteli otroků nebo před dozorci. Původní africké tradice získaly nový rozměr.
Nadpřirozené schopnosti měli mít zejména lidé s fyzickými zvláštnostmi, jako byly červené oči, charakteristická mateřská znaménka nebo dokonce i vady řeči. Tito lidé mohli své schopnosti získat vícero různými způsoby. O mnoha z nich se říkalo, že se již narodili s darem, který jim umožňoval komunikovat s duchovními bytostmi a získávat znalosti z neviditelných světů. Další prošli dlouhým a náročným procesem učení u starších léčitelů či čarodějů. Jiní pak byli k podobnému životu povoláni prostřednictvím duchovní zkušenosti často traumatické povahy, jako jsou nehody nebo nemoci.
Praktikující húdú vždy pomáhali zajišťovat fyzické i psychické zdraví afroamerické komunity. V minulosti pro otroky vyráběli magické prášky či škapulíře, které měly zajistit, že nebudou chyceni na útěku, vyhnou se bičování, jejich pán se k nim bude chovat laskavěji atd. Později húdú pomáhalo v dobách ekonomické krize nalézt práci, vyrovnat se se segregací, chudobou (a jejich služby byly levnější než u většiny lékařů) i s násilím Ku-klux-klanu.
Mnoho kořenářů a čarodějů bylo opakovaně zatýkáno za předpovídání budoucnosti nebo za získávání peněz pod falešnými záminkami. I zkušeným bylinkářům se mohlo stát, že klient v jejich péči onemocněl nebo zemřel. V Jacksonu v Tennessee byl k nemocné ženě povolán húdú doktor. Ten shledal, že pacientka je nemocná a mohou ji uzdravit pouze léčebné byliny. Připravil z bylin nápoj, který pacientka vypila. Zemřela do třiceti minut po vypití nápoje. Húdú doktor byl zatčen pro vraždu.[11]
O zaklínačích a kořenářích se někdy také hovořilo jako o dvouhlavých nebo dvourukých. Naráželo se tím na jejich schopnost magicky jednat levou i pravou rukou, tedy používat magii k pozitivním i negativním účelům.
Otroci takto nadané lidi respektovali a báli se jich. Významná společenská úloha čarodějů a kořenářů ale brzy obtěžovala majitele otroků. Úspěšné používání tradičních magických technik otrokům připomínalo jejich africkou identitu a tím je posilovalo. Roku 1712 se v New Yorku zformovala skupina Afričanů, kteří začali protestovat proti místním úřadům. Věřilo se, že skupina byla magicky chráněná místním kořenářem. Majitelé otroků pohlíželi na samotné praktikování húdú tak trochu jako na vzpouru. O takových událostech existují historické záznamy, největší dopad měla haitská revoluce z roku 1791.
Tento text je ukázkou z připravované knihy Lidová magie na jihu Spojených států, která vyjde v tomto roku v nakladatelství Vodnář. Text zveřejňujeme s laskavým svolením nakladatele.
Poznámky:
[1] Shafton, Anthony: Dream Singers: The African American Way with Dreams. Wiley 2010, s. 139.
[2] Bird, Stephanie Rose: Sticks, Stones, Roots and Bones: Hoodoo, Mojo and Conjuring with Herbs. Llewellyn Publications 2004, s. 4.
[3] Martinié, Louis: A Priest’s Head, A Drummer’s Hands: New Orleans Voodoo: Order of Service. Black Moon Publishing 2010, s. 75.
[4] Yronwode, Catherine: The Art of Making Mojos: How to Craft Conjure Hands, Trick Bags, Tobies, Gree-Grees, Jomos, Jacks, and Nation Sacks. Lucky Mojo Curio Company 2018, s. 6.
[5] Long, Caroline Morrow: Spiritual Merchants: Religion Magic & Commerce. University Tennessee Press 2001, s. 74.
[6] Kail, Tony: A Secret History of Memphis Hoodoo: Rootworkers, Conjurers & Spirituals. History Press 2017, s. 30.
[7] LeFae, Phoenix: Cash Box Conjure: Hoodoo Spells for Luck and Money. Lucky Mojo Curio Company 2018, s. 8.
[8] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 141.
[9] Patterson, Rachel: Pagan Portals – Hoodoo: Folk Magic. Moon Books 2013, s. 3.
[10] Snow, Loudell F.: Walkin Over Medicine. Wayne State University Press 1998, s. 3.
[11] Kail, Tony: A Secret History of Memphis Hoodoo: Rootworkers, Conjurers & Spirituals. History Press 2017, s. 60.
Související příspěvky:
