Třetí část seriálu o málo známém náboženském směru húdú pojednává o vztahu mezi touto tradicí a byznysem. Vzhledem k obsáhlosti je třeba rozdělit i tuto část do čtyř podkapitol. Text je ukázkou z autorčiny připravované knihy „Lidová magie na jihu Spojených států“, která vyjde v tomto roku v nakladatelství Vodnář. Text zveřejňujeme po drobných redakčních úpravách s laskavým svolením nakladatele.
Část 1.: Byznys a magie
Afroamerické duchovní tradice vúdú a húdú prošly v posledním století radikální proměnou. Původně tajné rituály, které stmelovaly komunity v dobách otroctví, se pod vlivem migrace a turismu změnily v prosperující globální odvětví. Článek mapuje cestu magie z úzkého rodinného kruhu až na pulty lékáren a do nabídek moderních e-shopů. Sledujeme, jak se z hlubokých znalostí předků staly komerční sady „udělej si sám“ a jak tlak trhu na zjednodušování vede ke střetu mezi finančním ziskem a zachováním autentických kořenů.
Duchovní byznys
„… peníze nejsou nic než energie; a s energií může být manipulováno, lze ji posouvat, měnit a ovládat.“[1]
Rozvoj duchovního byznysu spjatého s vúdú a húdú podpořil především turismus na Haiti, v New Orleans i jinde. Neworleanské voodoo a americká lidová magie známá jako húdú jsou s výdělečnými činnostmi spojovány častěji než haitské vúdú, ačkoliv vlivem migrace se tento rozdíl začíná stírat.
Poskytovatelé magických či duchovních služeb, kteří za své služby očekávali protihodnotu, existovali i v minulosti. Platit penězi v dobách otroctví nebylo obvyklé, častěji to mohlo být jídlo či jiné předměty. Jelikož tento druh služeb byl dlouhou dobu nelegální nebo balancoval na hraně zákona, své služby obvykle poskytovali poměrně úzkému okruhu osob, své rodině, sousedům a známým. Po zrušení otroctví se byznys opět přizpůsobil novým okolnostem. Z malého soukromého světa rodiny a nejbližších přátel se rozšířil i na cizince a za služby se začalo platit penězi. Afroamerické tradice a magie se rozšířily do severoamerických měst společně s migrací obyvatelstva z jihu Spojených států v letech 1915 až 1940 a od té doby jejich obliba jen vzrůstala.
Moderní húdú a vúdú byznys se brzy naučil užívat stejné komerční nástroje jako jiná odvětví. Výsledkem bylo kromě jiného i umenšení role profesionálního kněze, čaroděje či húdúisty. Zkušené praktikující nahradily rady od prodavačů v lékárnách a botanikách, prodávaly se sady předpřipravených kouzel a magických rituálů typu „udělej si sám“. Ve 20. století mnoho prodejců rozšířilo svůj trh tím, že začali prodávat prostřednictvím katalogů a zasílat zboží poštou. Přibližně od roku 1990 se s masovým šířením internetu objevily první magické e-shopy. Nabídka dostupného zboží a služeb se neustále rozšiřovala až směrem k eklekticismu a esoterice typu New Age. Současný trh je podobnými produkty, původně vzešlými z náboženství africké diaspory, doslova zaplaven. Množství lidí tyto produkty používá, aniž by znali jejich kořeny, vývoj nebo pozadí. Húdú, vúdú a některé další tradice se tak staly pro mnoho praktikujících cestou k pohodlnému a finančně zajištěnému životu. Poptávka po produktech a službách přitáhla k tomuto byznysu i lidi, kteří se o magii ani náboženská témata jinak nezajímali, což dokládají například svědectví lékárníků z první poloviny 20. století, kteří začali s prodejem magických produktů.
V rámci duchovního byznysu je nabízen a prodáván přístup k duchovní síle komukoliv, kdo je schopen a ochoten zaplatit, bez ohledu na jeho rasu či původ. Tento přístup je často kritizován i samotnými praktikujícími, protože aby bylo možné některé koncepty nabízet široké klientele, musejí být nutně zjednodušeny. Kvůli zjednodušování se z původně hlubokých znalostí a konceptů stávají plytké „esoterní pravdy“ dostupné pro kohokoliv. Obchodní pojetí vúdú či húdú pak vede k jeho zkreslování a opakování jistých stereotypů v zájmu reklamy. To všechno má za následek nepochopení veřejnosti.
Názory na tuto problematiku se pochopitelně různily v minulosti i dnes. Na konci třicátých let 20. století badatelé Louisiana Writers’ Project opakovaně hovořili s Lalou Hopkins, kterou v té době ostatní vyznavači vúdú prohlašovali za královnu vúdú v New Orleansu. Lala Hopkins se učila u jiné královny vúdú jménem Marie Comtesse, která se učila u samotné Marie Laveau. Někteří praktikující v New Orleansu prohlašovali, že jsou s Marií Laveau spojeni pokrevní linií, Lala byla pyšná na své spojení s ní skrze učednictví a „profesionální linii“. Mnozí ji považovali za vůbec nejlepší a nejmocnější v celém městě. Ačkoliv byla pyšná na svou učitelku Comtesse i na její učitelku Laveau, přiznávala, že rituály, které provozovala, nebyly stejné jako ty, které prováděly její předchůdkyně. Některé prvky upravila a vylepšila tak, aby lépe vyhověla potřebám svých klientů. Pro Lalu i pro její učitelky představovalo vúdú především byznys. Upravování a přizpůsobování starých tradic současným potřebám klientů bylo nedílnou součástí obchodní praxe.
Magie peněz
„Shromažďování bohatství, shromažďování moci.“[2]
Praktikující v New Orleansu vždy věřili, že americká měna je sama o sobě jistým způsobem magická a zahrnutí peněz, mincí i bankovek, do rituálů bylo běžnou praxí. Peníze často nabízeli duchům i světcům společně s obětinami svíček a jídla za jejich pomoc. „Co lidé nevědí,“ vysvětlovala Lala, „je, že světci také chtějí peníze. Bratře, myslím, že tohle je svět peněz.“[3] Mince se využívaly přímo při rituálech.
Finanční hotovost (bankovky a mince) je ve finanční magii velice mocná a je dobré naučit se ji k těmto účelům využívat. Podobná kouzla lze provádět také s platebními kartami. Jedná se o jednoduchou magickou práci, která bývá součástí mnoha kouzel. U mincí i bankovek lze pracovat i s vyobrazenými osobami a jejich vlastnostmi a vybírat bankovku či minci podle účelu kouzla. Pro zvláštní kouzla je možné použít také vzácné sběratelské mince či bankovky. Pozor – v některých kouzlech se na bankovky píše nebo jsou zapalovány či jinak ničeny, což v Česku není legální. Jako náhradu bankovek lze použít rituální bankovky, které ke svým obřadům v České republice používají příslušníci vietnamské komunity.
Přísliby peněz, stejně jako jiné sliby a závazky, bylo potřeba plnit i vůči duchovním silám. Existují pověsti o tom, že pokud se světcům něco slíbilo za jejich pomoc a slib nebyl dodržen, mohli se mstít. Msta nemusela zasáhnout pouze odpovědnou osobu, ale také její rodinu a další blízké. Mstivostí byl pověstný svatý Roch, svatý Petr a svatý Expeditus.
Praktikující, s nimiž byly vedeny rozhovory ve třicátých letech, často hovořili o své duchovní moci v ekonomických termínech. Viděli schopnost získat hmotný úspěch jako důkaz toho, že duchové jsou jim nakloněni, a považovali to za nejlepší doklad svých schopností. „Vztah mezi vúdú, penězi a právem byl komplexní.“[4]
Celkově bylo húdú a vúdú prostorem pro skvělý byznys. Výzkumníkům Louisiana Writers’ Project uváděli praktikující i své ceny: 200 dolarů za kouzlo, aby soudce někoho neodsoudil, 500 za pět měsíců trvající kouzlo, které mělo oběť přivést k šílenství, za magickou vraždu nebo za vyléčení šílenství 500 a více dolarů. Méně nákladné bylo nechat někoho onemocnět (10 dolarů), rozdělit pár (15 dolarů) nebo poslat někoho pryč (25 dolarů).[5]
Pro praktikující bylo jedno a totéž „shromažďování bohatství, shromažďování moci“[6]. Ztotožňovali jedno s druhým, bohatství s mocí.
Spiritualismus jako náboženská instituce
Vúdú nebylo tím jediným, co propojovalo duchovní vliv s hmotnými statky. Spiritualistická církev získala ve třicátých letech 20. století v New Orleansu osvobození od daní určené pro náboženské instituce. Zároveň tato zákonná výjimka poskytovala spiritualistické církvi další legální podklad existence, a sice v době, kdy se majitelé drogerií a lékáren, kde se prodávaly vúdúistické potřeby, stále obávali legálních sankcí.
Mnoho praktik ztotožňovaných s vúdú se stalo ve spiritualistické církvi zcela běžnými. Někteří dokonce prohlíželi na spiritualistické hnutí jako na prostředek mísení křesťanství a vúdú legální cestou.
Na počátku 20. století začala většina praktikujících pomalu chápat, jak může získání fyzického prostoru vytvořit ideologický prostor, v němž je možné operovat. Vlastněním kostela mohli působit v budově, která je chránila před zákony i nežádoucími pohledy. Zákony zakazující věštění budoucnosti a obstarávání peněz pod falešnými záminkami, pod které magické služby obecně spadaly, nebyly úřady vztahovány na církevní instituce a budovy.
Následující (druhá) část kapitoly popíše vznik a húdúistický sortiment botanik, drogerií a lékáren.
Poznámky:
[1] LeFae, Phoenix: Cash Box Conjure: Hoodoo Spells for Luck and Money. Lucky Mojo Curio Company 2018, s. 5.
[2] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 171.
[3] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 140.
[4] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 165.
[5] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 168.
[6] Roberts, Kodi A.: Voodoo and Power: The Politics of Religion in New Orleans 1881–1940. Louisiana State University Press 2015, s. 171.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 1/2020: Ekonomie náboženství.
Téma Dingiru 2/2006: Náboženství ve Spojených státech.
Související příspěvky:
