V minulých dnech (7. listopadu) uplynulo výročí úmrtí Bohumila Müllera (1915–1987), vedoucího odbočky svědků Jehovových v Československu a vězně obou totalitních režimů 20. století.
Narodil se roku 1915 ve Zbirohu. Jeho otec, Tomáš Müller, byl členem Jednoty bratrské, ale rodina v roce 1931 konvertovala k svědkům Jehovovým (tehdy se nazývali „badatelé Bible“). Bohumil se v té době učil sazečem a jeho bratr Karel knihařem. Bohumil se stal velmi horlivým v kolportérské službě a krátce po obrácení začal pracovat v hlavní kanceláři svědků Jehovových v Praze. V organizaci velmi rychle postupoval a získával větší zodpovědnost. V roce 1936 byl Müller zvolen ředitelem československé pobočky Mezinárodní asociace badatelů Bible a místopředsedou československé pobočky Biblické a traktátní společnosti Strážná věž; prostřednictvím těchto dvou společností byli svědkové Jehovovi organizováni v předválečném Československu.
Müller byl povolán k vojenské službě 1. října 1937. Později napsal:
„Mé svědomí mi však říkalo, že Bůh nechce, aby se jeho služebníci ‚učili válce‘ (Izajáš 2:4).“
Když z důvodu svědomí odmítl, byl zatčen za odpírání vojenské služby. Mezi říjnem 1937 a koncem března 1939 byl zatčen čtyřikrát a pokaždé strávil několik měsíců ve vězení.
Období nacismu
1. dubna 1939 byl Müller propuštěn z vězení po odpykání čtvrtého trestu. Po návratu do své kanceláře v ústředí zjistil, že mnoho lidí prchá z Československa dříve, než je gestapo mohlo zatknout. Nejprve si vyřídil pas a chystal se k odjezdu, když k němu dorazila zpráva s žádostí, aby zůstal a připravoval a koordinoval podzemní aktivity svědků Jehovových v okupovaném Československu. Přijal a nadále řídil československou pobočku.
Roku 1941 byl odhalen a zatčen a odeslán do koncentračního tábora Mauthausen. Odolal i nátlaku na zřeknutí se své víry. Po několika letech sepsal své vzpomínky.
„Ke konci roku 1944 přijel z Berlína Himmlerův zvláštní zástupce, SS-Hauptsturmbannfüher Kramer, aby se nás různými sliby a uhlazenými řečmi pokusil přesvědčit k podpisu. Když se setkal s rozhodně odmítavým postojem svědků, začaly proti nám represe. Byli jsme rozděleni do bloků, aby nikde nebydleli dva bratři [svědkové] pohromadě. Velitel tábora vydal rozkaz, že kápo a blokoví starší nás mají hlídat, abychom nevycházeli z bloků, a ostatním vězňům bylo na zvláštní rozkaz povoleno nás zabít, pokud by nás někdy viděli dva pohromadě.“
Přesto přežil a byl propuštěn, když byl tábor osvobozen.
Období komunismu
Po osvobození začal práci v nových poměrech. Po navázání zahraničních kontaktů byl v listopadu 1945 jmenován koordinátorem svědků Jehovových v Československu.
Po komunistickém převratu však 28. listopadu 1948 úředníci Státní bezpečnosti navštívili kancelář svědků v Praze, zatkli Müllera a zbytek osazenstva kanceláře a zabavili jejich budovu. V červenci 1949 však Státní soud zastavil trestní řízení pro nedostatek důkazů a vězně propustil. Když však odcházeli ze soudní budovy, byli znovu zatčeni a odesláni do pracovního tábora. Müller byl poslán do Kladna, kde pracoval v uhelném dole.
Na začátku roku 1950 byli všichni svědkové Jehovovi náhle propuštěni z pracovních táborů a zažili krátké odlehčení od pronásledování. Ovšem v časných ranních hodinách 4. února 1952 byli v rámci rozsáhlých represálií zatčeni Müller a 108 dalších svědků. Následujících čtrnáct měsíců nebyl Müller propuštěn ze samovazby bez pásky přes oči a byl podroben dlouhým výslechům. Poté se 27. a 28. března 1953 konal monstrproces. O výsledcích informovalo Rudé právo z 30. března 1953. V novinách Praha, 29. března (ČTK) se uvádí:
„Souzeni byli přední členové náboženské sekty, jejíž stoupenci si říkají svědkové Jehovovi. Tato organizace, vedená v Brooklynu v USA a která je v naší zemi od roku 1949 zakázána pro své destruktivní tendence, pašovala do Československa kosmopolitní ideologie, které pod rouškou čistého křesťanství mají podkopávat morálku našich pracujících mas.“
Müller byl odsouzen k osmnácti letům vězení; ostatní dostali mírnější tresty.
V květnu 1960 byl spolu s ostatními propuštěn v rámci rozsáhlé amnestie pro politické vězně. Až do své smrti v roce 1987 řídil činnost svědků Jehovových v Československu, byl však při své činnosti sledován StB.
Zajímavé je, že o jeho osudech informují různé zdroje, které na české náboženské mapě zpravidla stojí na různých stranách: Několik diplomových prací se už věnuje jeho osudům (zde a zde), ocitl se i v dějinách na webu české pobočky Společnosti Strážná věž (zde), ale také v dějinách zpracovaných bývalými členy organizace svědků Jehovových (zde).
Poznámka: Autor je také jedním z hlavních editorů příslušného hesla na české Wikipedii. Článek vychází z rešerší, které pro přípravu tohoto hesla shromáždil.
Psali jsme v Dingiru:
téma Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenství, Dingir 12 (3), 2009, plný text čísla zde.
Související příspěvky:
