Zajímavý a výmluvný hodnotový střet se odehrává v Kroměříži o odkaz olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu – Castelcorna (1624–1695).[1] Ve své funkci byl biskup více než 30 let a důsledně a snad i násilně prosazoval rekatolizaci Moravy. Zatímco město mu 21. října letošního roku odhalilo pomník jako tomu, kdo po třicetileté válce vybudoval Kroměříž, občanská iniciativa poukázala na jeho podporu čarodějnických procesů.
Pro představitele města[2] je důležité, že biskup z Lichtensteinu – Castelcorna nařídil rekonstrukci zničeného kroměřížského zámku, obnovil Podzámeckou zahradu, zřídil světoznámou Květnou zahradu a inicioval stavbu dalších objektů vrcholného baroka v Kroměříži. Město si také váží jeho kulturního odkazu: sbírky obrazů a zámecké knihovny. Občanská iniciativa „Ne památníku“ naproti tomu poukazuje na temnou stránku jeho veřejného působení. Biskup souhlasil se zatčením, mučením a nakonec i popravou šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera (1622–1685). Poprava upálením byla vykonána před 340 lety, 18. září 1685. Odpůrce památníku Michal Kostka připomíná stížnost rýmařovského faráře Jana Františka Bapsta na chování soudu ve Velkých Losinách a říká: „Tvrdá odpověď biskupa faráři Bapstovi jasně ukázala, na jakou stranu se biskup v dalších čarodějnických procesech v olomoucké diecézi přikláněl.“
V době odhalení památníku uspořádala iniciativa „Ne památníku“ vzpomínkovou akci s názvem „Vraťme tvář a důstojnost lidem umučeným za biskupa Castelcorna“. S pomocí umělé inteligence se pokusila rekonstruovat tváře vybraných obětí čarodějnických procesů a na panely doplnila stručný popis jejich osudů.[4] Na jejich paměť pak hořely svíčky. Simona Magdálková z iniciativy vystihla dilema současných občanů Kroměříže – kromě jiného – i těmito slovy:[3]
Památník … musí mít i mravní smysl. … Není možné stavět krásu a majetek nad spravedlnost a soucit. Každý pomník má být nejen připomínkou minulosti, ale také zrcadlem našich současných hodnot. A pokud tento pomník vyzdvihuje osobnost, jejíž morální selhání vedlo k utrpení nevinných, pak se stává marností bez skutečné hodnoty. Nestačí, že dotyčný budoval města, pokud zároveň neprojevil lidskost tam, kde šlo o lidské životy.
S ambivalentním dědictvím biskupa Karla II. z Lichtensteinu – Castelcorna se vyrovnával i současný arcibiskup olomoucký, Mons. Josef Nuzík. Jak mu připomněl aktivista Pavel Navrátil v otevřeném dopise,[5] při příležitosti letošního výročí smrti děkana Lautnera arcibiskup uvedl, že biskup Karel pochybil, a řekl, že je „potřeba očistit jméno šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, kněze naší diecéze, a spolu s ním další stovky nevinných lidí“. Toto pochybení ale arcibiskup při odhalování pomníku o měsíc později nazval jen „špatným plodem“ na „stromě nesoucím dobré ovoce“.[6]
Poznámky:
[1] Nejen hodnotový, ale i politický spor o památník má kořeny již v roce 2021. Více zde.
[2] Viz např. Jan Vondrášek, Město odhalilo památník díla biskupa Karla II. z Lichtensteinu – Castelcorna, 21. října 2025.
[3] Vraťme tvář a důstojnost lidem umučeným za biskupa Castelcorna, tisková zpráva nezávislé občanské iniciativy NE památníku biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, nedatováno.
[4] Simona Magdálková, Otevřený dopis arcibiskupovi olomouckému Mons. Josefovi Nuzíkovi, 28. října 2025.
[5] Pavel Navrátil, Otevřený dopis arcibiskupovi olomouckému Mons. Josefovi Nuzíkovi, 16. října 2025.
[6] Kamil Harvánek, odpověď Pavlu Navrátilovi z pověření Mons. Nuzíka.
Fotografie: Petr Remeš.