Paramhamsa šrí svámí Višvánanda (*1978),[1] učitel bhaktického višnuismu a krijá jógy původem z indické komunity na ostrově Mauritius, měl při své poslední návštěvě Česka dvě setkání se svými stoupenci a zájemci o své učení. Přestože sídlí v hlavním ášramu svého společenství u Wiesbadenu v Hesensku, což je blíže než Mauritius nebo Indie, naposledy navštívil Česko před téměř třemi lety (psali jsme o tom zde). První letošní setkání bylo určeno jen pro Višvánandovy oddané. Uskutečnilo se v nově budovaném chrámu v osadě Johanka u Kamenice nad Lipou v pátek 30. května.
Chrám Rukminí Vitthala je součástí rodinného domu a jeho prostor dříve sloužil jako obývací pokoj. Rodina nyní bydlí v jiné části domu a spolu s oddanými z okolí o chrám pečuje. Jméno chrámu dal sám Višvánanda a jeho nezkrácená podoba zní Varadabhajamudritá Vitthala Rukminí mandir,[2] což se překládá jako Chrám toho, který uděluje požehnání a propůjčuje oddanému nebojácnost.[3] Byl slavnostně zasvěcen (inaugurován) 21. září 2024, ale není ještě zcela hotov: v současnosti se zřizuje přístavba, která bude sloužit jako zázemí pro jeho návštěvníky.
Ovšem asi 200 účastníků setkání s gurudžím, jak je Vinšvanánda svými oddanými láskyplně nazýván, by se nevešlo ani do zcela dokončeného chrámu. Proto byly v prostoru před chrámem postaveny stany a připraveno jednoduché sezení. V hlavním stanu tohoto „městečka“ bylo možné sledovat videoprojekci toho, co se v chrámu děje. Další stany poskytovaly drobné občerstvení, místo pro zavazadla, možnost převléknutí nebo dětský koutek. Organizace musela být náročná, ale zdálo se, že všechno výborně klape.
Sangha, tedy gurudžího společenství oddaných, mohla do stanového areálu vstoupit už v poledne. Od půl druhé byl pro návštěvníky připraven program. Sestával ze zpěvu bhadžanů, džapování manter, přednášky o božstvech, která jsou na oltáři uvnitř chrámu, nebo z modlitby za mír. Svámí Višvánanda přijel asi v půl páté. Cestou se ještě zastavil na návštěvě v dětském zařízení v Kamenici. V Johance jen prošel kolem uctivě se uklánějících oddaných, pozdravil je a po koberci došel do chrámu. Oddaní zpívali bhadžany a připravili svámímu Višvánandovi na uvítání gurupúdžu, obřad uctění gurua. Většina oddaných ovšem musela zůstat venku: byli nalepeni na oknech do chrámu, stáli v předsíni (a čekali, až budou moci vystřídat ty, kdo se do chrámu vešli) nebo sledovali obřady na plátně ve stanu a před ním.
Další chrámový obřad, několik hodin dlouhou Satja Nárájan púdžu,[4] vedl sám Višvánanda. Nárájana, jemuž je obřad věnován, je jedním z avatárů (pozemských podob) Višnua a jeho jméno je možné přeložit a opsat jako „božské, jež se projevuje v člověku“.[5] Podle slovníčku ve Višvánandově překladu a výkladu Gurusútry je Nárájana „nejvyšší a svrchovaný Pán“,[6] a tedy Absolutno, „ultimátní, nepopsatelný, neomezený Bůh“.[7] Nejvyšší božství je tímto jménem Nárájan, případně Nárájana nazýváno právě v Gurusútře.
Obřady se konaly v chrámu před oltářem se čtyřmi božstvy: ústřední postavou božské čtveřice je Krišna ve své podobě jako Vitthala, mladý muž tmavé pleti, stojící s rukama v bok na cihle (k těmto atributům ukazuje i jeho jméno, které se vykládá jako „stojící na cihle“). V této podobě je Krišna znám i pod jménem Vithobá. Menší múrti (což znamená „ztělesnění“) po Krišnově levici nese podobu jeho hlavní manželky Rukminí. Ve společnosti Vitthaly je i Rukminí zpodobňována s tmavou pletí. Tato ústřední božstva vytvořená z černého mramoru dala chrámu jméno. Po boku těchto božstev jsou menší múrti z bílého mramoru. Vedle Krišny stojí Satjabháma,[8] dcera jádavského krále Satrádžity a jedna ze sedmi vedlejších Krišnových královských manželek. Po levici Rukminí je poslední ze čtveřice božstev, nejoblíbenější Krišnova milenka Rádha.
Po Satja Nárájan púdže následoval kírtan, společný zpěv, při němž je na jednoduchou melodii po předzpěvákovi opakována krátká mantra. Rozdával se prasád – jídlo, obětované božstvům a jimi požehnané. Pro potěšení gurudžího pak tancovaly dvě mladé ženy tradiční indický tanec v indickém oblečení a s tradičními indickými ozdobami. Bohatý program končil za soumraku. Další den, v sobotu 31. května, čekalo účastníky (a také mnoho dalších hostů) v Praze ono druhé výše zmíněné setkání: daršan (guruovo žehnající shlédnutí na žáky). Reportáž z něj zveřejníme později.
Poznámky:
Poděkování autora patří Mohandasovi, dobrovolnému pracovníkovi vztahů s veřejností organizace „Bhakti Marga“, za přehlédnutí textu. Vedení Bhakti Márgy zaslalo 6. června opravenou verzi této reportáže. K dispozici je zde.
[1] Členové společenství Bhakti Márga dávají přednost anglickému přepisu titulů a jména: Paramhamsa Shri Swami Vishwananda, popř. kombinaci českého a anglického přepisu: Paramhamsa Šrí Svámí Vishwananda.
[2] Varadabhayamudritā Vitthala Rukmini Mandir.
[3] Angl. One who grant boons and bestowing fearlessness in the devotee. – Za sdělení plného názvu chrámu i jeho překladů děkuji Mohandasovi.
[4] Členové společenství Bhakti Márga dávají přednost anglickému přepisu názvu obřadu: Satya Narajan Puja.
[5] Lexikon východní moudrosti, Olomouc – Praha: Votobia – Victoria Publishing, s. 304.
[6] Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda, Šrí Gurugíta. Komentáře k velkému mystériu vztahu gurua a jeho žáka, Ctětín: Bhakti Marga Česká republika 2016, s. 317.
[7] Tamtéž, s. 291.
[8] Členové společenství Bhakti Márga dávají přednost anglickému přepisu jejího jména: Satyabhama.
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Na ramenou indických obrů: Netradiční učitelé svámího Višvánandy, Dingir 25 (3), 2022, obsah čísla je zde.
Související články:
