Józef Szymeczek, Nový svět a nový život. Spiritistické hnutí a Teosofická společnost na Těšínsku od poloviny 19. století do poloviny 20. století, Kraków – Český Těšín: Wydawnictwa AGH – Kongres Poláků v České republice 2024.
Józef Szymeczek (*1973) je historik na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Věnuje se náboženské historii Těšínska, a to nejen majoritním konfesím (katolíkům a evangelíkům), ale také náboženským menšinám Židů nebo třeba letničních křesťanů. Velkou pozornost ve své odborné práci dává těšínským spiritistům a stoupencům Teosofické společnosti. Právě tato dvě blízká hnutí v tradici západního ezoterismu spojuje Szymeczkova nová kniha. Jedná se o velmi zajímavá témata, zřídka, ale přece občas probíraná v pracích polských i českých historiků. O spiritismu na Ostravsku a Těšínsku píše kromě Szymeczka ještě historik Martin Jemelka,[1] o tamních spiritistických spolcích se v dizertační práci zmínila teoložka Andrea Hudáková,[2] a zajímavě, ale spíše populárně celé téma spiritismu zpracoval ezoterik Jaromír Kozák[3] a z antropologického hlediska přistoupil k fenoménu spiritismu (ovšem bez vazby na situaci v českých zemích) Ivo T. Budil.[4] O Teosofické společnosti na Těšínsku v češtině dosud nebylo k dispozici téměř nic.
Józef Szymeczek po úvodní metodologické kapitole precizně popsal, jak jsou těšínském Slezsku rozdány náboženské „karty“ a jaké jsou příčiny tamního vývoje náboženské příslušnosti (jeho slovy: jaké jsou historické determinanty spirituality na Těšínsku). V dalších kapitolách pak sleduje spiritismus a Teosofickou společnost a její dědice ve čtyřech periodách: od druhé poloviny 19. století do roku 1920, v období meziválečného Československa, v době omezování svobod a druhé světové války a konečně v krátkém poválečném období do fatálního omezení spolkové činnosti komunistickým režimem. Pozornost je samozřejmě zaměřena na Těšínsko, ale zvláště v prvním období se Szymeczek nemohl vyhnout ani zahraničním událostem a osobnostem (Kardec, Blavatskaja, Besantová a další).
Úžasnou předností knihy je autorova práce s primární spiritistickou a teosofickou literaturou a hlavně s archivy. Kniha je plná faktů a dělá dojem, že o obou ezoterických hnutích na Těšínsku nelze říci zásadního o mnoho více, než uvádí. Zároveň je i dobře strukturovaná, a tím přehledná a uživatelsky příjemná. Přispívá k tomu zařazení nejen jmenného, ale i místního rejstříku. Občas se zdá, že zajímavost některých okrajových jevů a jejich mediální pokrytí (dostupné v archivech) poněkud uchvátily samotného autora: například kapitola o skákajících stolech je vzhledem k významu tohoto jevu snad až příliš rozsáhlá. Jedním dechem je ale třeba říci, že díky takovým popisům, díky mnoha dobovým ilustracím a také třeba díky líčením životních osudů vedoucích představitelů ezoterismu na Těšínsku je kniha Józefa Szymeczka dobře čtivá.
Faktických připomínek k recenzované knize nemám mnoho. Uvedl bych snad jen nepřesnost při zmínkách o zákoně 134/1867 ř. z. (např. na str. 130). Tento zákon sice teoreticky nedovoloval náboženskou agendu spolků, ale v praxi úřady registraci náboženských spolků nebránily. Spiritisté a teosofové tedy neumenšovali náboženskou povahu a nezdůrazňovali osvětovou a kulturní činnost svých spolků pravděpodobně ze strachu před šikanou úřadů, ale proto, že se za náboženské společenství skutečně nepovažovali. Maličkou nedokonalost bych také viděl v tom, že autor neuvádí českou podobu indického jména Džiddua Krišnamúrtiho, ačkoli tato podoba byla v českých zemích běžně známa již v meziválečné době z česky vydaných Krišnamúrtiho knih i ze zmínek o něm v ezoterické literatuře.
Ve většině případů jsem s potěšením shledal, že i ty popisy, které vzhledem k autorově výzkumu nejsou stěžejní, jsou obvykle velmi dobré. Jako příklad bych uvedl tuto krátkou charakteristiku Řádu hvězdy východní:
Podle teosofického světonázoru jsou náboženství, filozofie a věda, umění a etika různými aspekty vyšší formy života. Jakmile se tento duchovní názor stane povšechným přesvědčením většiny lidí, rozvine se nejvyšší mravní síla. Tato bude pak zbrojí „pro zápas s mocnostmi tmy“. Kdo dovede naslouchat svému nitru, prožije v hlubinách vlastní bytosti svou jednotu s Bohem a se všemi bytostmi vesmíru. Podle teosofů lze tento „zářící proud“ objevit v lidských srdcích a čím více bude člověk poznávat, že je nutno uskutečňovat principy jednoty a sbratření a že v nich tkví cíl vývoje, tím s větší jistotou, vytrvalostí a silou je bude potvrzovat a rozvíjet. Když pak tento názor zevšeobecní, nastane nová doba, doba duchovního a teosofického názoru. Lidstvo prožije obrat, při němž starý svět politických, hospodářských, náboženských a vědeckých názorů zanikne a bude nahrazen jiným. Tím bude dle teosofického učení vytvořena základna pro světlejší a šťastnější budoucnost. Teosofická společnost ve své podstatě hlásala vizi spasení pro veškeré lidstvo.
Na druhou stranu je třeba říci, že například přísný soud nad Československou církví na str. 125[5] není oprávněný: nejvyšší počet obyvatel (téměř milion) se k této církvi přihlásil roku 1950, tedy dávno po opadnutí národního nadšení. Nepřesná je také zmínka o Novoapoštolské církvi na str. 214.
Při čtení jsem se nemohl vyhnout dojmu, že při redakční práci na knize občas něco uniklo. Někdy například není úplně jasné, o kterém roce nebo o kterém období autor hovoří (např. „ve stejné době“ na str. 73). Také několikeré dělení slova na te-osofické a několik dalších chyb nesvědčí o příliš pečlivé korektuře.
To všechno jsou ale úplně okrajové maličkosti vzhledem ke kvalitě a významu Szymeczkovy knihy. Hodnotím ji jako vynikající a číst ji bylo pro mě velkou radostí. Čtenáři to ostatně mohou vyzkoušet sami – kromě tištěné verze je kniha k dispozici v elektronické podobě zde.
Náhledová fotografie: Redakční budova časopisu Spiritistická revue v Radvanicích, foto k článku Radka Lukszi, Moravskoslezský deník.
Poznámky:
[1] JEMELKA, Martin – ŠTOFÁNIK, Jakub, Víra a nevíra ve stínu továrních komínů. Náboženský život průmyslového dělnictva v českých zemích (1918–1938), Praha: Academia 2020.
[2] HUDÁKOVÁ, Andrea, Organizace československého spiritistického hnutí, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Evangelická teologická fakulta, dizertační práce, 2012.
[3] KOZÁK, Jaromír, Spiritismus. Zapomenutá významná kapitola českých dějin, Praha: Eminent 2003.
[4] BUDIL, Ivo T., Spiritualismus a odvrácená strana přírody, Praha: Triton a Metropolitní univerzita 2017.
[5] „Když opadlo počáteční národní nadšení bývalých římských katolíků, neměli už na čem stavět svou novou víru a obrátili se k ateismu.“
Psali jsme v Dingiru:
téma Theosofická společnost a její pokračovatelé, Dingir 11 (1), 2008.
Józef Szymeczek, Theosofická společnost na Těšínsku. Polské teosofické hnutí v Těšínském Slezsku v první polovině 20. století, Dingir 24 (1), 2021, s. 4–6.
Józef Szymeczek, Nacionalismus mezi těšínskými spiritisty. Spiritismus ve službách českého nacionalismu. Příklad Těšínského Slezska, Dingir 26 (1), 2023, s. 7–9.
Józef Szymeczek, Konflikt se státní mocí. Okolnosti soudního procesu s rozhodnými křesťany na Těšínsku, Dingir 27 (2), 2024, s. 43–46.
téma Komunikace s duchovním světem, Dingir 21 (3), 2018.
Související články:
