Před 145 lety vznikla Teosofická společnost

Titulek tohoto článku nezní příliš atraktivně a navíc – kdo zná Teosofickou společnost? Doba její slávy na přelomu 19. a 20. století je dávno pryč a například v Česku v současnosti ani nepůsobí. A přece to bylo právě toto společenství a jeho velmi různorodí pokračovatelé, co zformovalo alternativní náboženskou scénu 20. a 21. století. Tvrzení, že prostřednictvím hnutí Nového věku (New Age) má každý současný Zápaďan ve svém myšlení kus Teosofické společnosti, není velkou nadsázkou. Založena byla 17. listopadu 1875.

V poslední třetině 19. století se na Západě už vážně studovala orientální náboženství a kusé, ale zajímavé znalosti o nich pronikaly do široké veřejnosti. Vzrůstala poptávka po světovém názoru, který by tyto podněty z nekřesťanských náboženství dokázal integrovat do smysluplného celku. Nabízela se pro to tradice západního esoterismu, která pracuje s předpokladem jedné vnitřní, skryté (esoteros) moudrosti, společné všem filosofickým a náboženským tradicím lidstva. Různé části esoterické tradice navíc tehdy znovu objevovali intelektuálové, kteří byli osloveni, ale ne zcela uspokojeni lidově velmi populárním spiritismem. A spiritismus se nestával jen cestou k dalšímu zkoumání náboženství, ale podněcoval i zkoumání psychických schopností lidí (a přispěl tím i ke vzniku psychologie), a tyto schopnosti se zdály být téměř nekonečné, někomu snad až božské. Církve se v této době těžce potýkaly s rychlými změnami moderní společnosti: liberální protestantismus se jim do široka otvíral a v pohledu vědeckého kritického myšlení mizela jedinečnost křesťanských písem, pevnost dogmat, zázraky i Ježíšovo božství, kdežto katolická církev a vznikající americký protestantský fundamentalismus se společenským změnám zuby nehty bránily i za cenu ztráty intelektuální důvěryhodnosti. (O tom například zde a zde.)

Této náboženské a společenské situaci Západu velmi přesně odpovídal program Teosofické společnosti. V pregnantním vyjádření tří cílů byl tento program zachycen ve stanovách roku 1905:

Vytvořit jádro celosvětového bratrstva lidství bez rozlišování rasy, vyznání, pohlaví, kasty ani barvy pleti.

Podporovat srovnávací studium náboženství, filosofie a vědy.

Prozkoumat nevysvětlené zákony Přírody a síly skryté v člověku.

V prvních letech existence společnosti ve Spojených státech nebyl její úspěch ještě oslnivý. Rychlý rozvoj nastal až poté, co se dva ze zakladatelů, Ruska Jelena Petrovna Blavatskaja[1] (1831–1891) a Američan Henry Steel Olcott (1832–1907) vydali roku 1878 do Indie. V Indii rychle vznikaly pobočky Teosofické společnosti a hrály dvojí významnou úlohu: jednak shromažďovaly duchovní bohatství Indie v knihovnách a čítárnách, jednak ho zprostředkovávaly západnímu světu. Obojí role pomáhala budovat sebevědomí Indů. Vrcholné období nastalo roku 1883, kdy se Blavatská a Olcott usadili v koloniálním zámečku v Adjáru u tehdejšího Madrásu (dnes Čennaí) a ústředí Teosofické společnosti sem přesídlilo. Dalším dokladem nemalého vlivu Teosofické společnosti na emancipační proces indické společnosti byla účast při založení Indického národního kongresu (INC) roku 1885, na mnoho desetiletí nejvýznamnější politické síly Indie. Pozdější předsedkyně Teosofické společnosti, Angličanka Annie Wood Besantová (1847–1933), se roku 1917 stala též předsedkyní INC. (Stručně o začátcích Teosofické společnosti například zde.)

Vliv Teosofické společnosti se šířil i navzdory skandálům, v nichž byla Blavatská opakovaně obviněna z plagiátorství a z podvodů při předvádění svých nadpřirozených schopností. Po její smrti se jednak rozhořely nástupnické souboje, z nichž vítězně vyšla již zmíněná Besantová, jednak se společnost tříštila kvůli osamostatňování některých národních sekcí a dalším schizmatům. Přesto na konci 19. měla Teosofická společnost asi 100 tisíc členů.[2] Ze schizmat patrně nejvíce Teosofickou společnost zasáhl odchod její německé sekce roku 1911 v čele s Rudolfem Steinerem (1861–1925), pozdějším (1912) zakladatelem antroposofie. Ale z dlouhodobého hlediska mělo největší význam méně nápadné schizma z let 1922 a 1923: tehdy byla z Teosofické společnosti vyloučena Angličanka Alice Baileyová (1880–1949). Byla to právě ona, kdo připravil ideový základ hnutí Nového věku (New Age) tak dobře, že její stoupenci (například Benjamin Creme, více o něm zde) a členové „skupin Světla“, jejichž vznik inspirovala, tyto myšlenky přenesli až do 70. let.[3] Od 80. let se hnutí Nového věku stalo hlavní silou alternativního náboženství na Západě a vtisklo nám pojetí a pojmy indických náboženství tak, jak je Teosofická společnost před nějakými 135 lety pochopila.

[1] Mimo Rusko byla známa jako Helena P. Blavatsky.

[2] Podle: SANITRÁK, Josef, Kořeny, aneb Galerie osobností. Dějiny české mystiky 3, Praha: Eminent, str. 179 a 161.

[3] Více: WESSINGER, Catherine, Annie Besant and Progressive Messianism (1847–1933), Lewiston-Queenstone: Edwin Mellen Press 1988.

Náhledová fotografie: zahrada Teosofické společnosti v Čennaí.

Psali jsme v Dingiru:

téma „Theosofická společnost a její pokračovatelé“, Dingir 11 (1), 2008, text celého čísla je zde.

Související články:

Jižní Asie jako předmět studia západního esoterismu.

Češi také zařazeni do výzkumu, organizovaného náboženským hnutím AllatRa.