Uzbekistán se navenek profiluje jako reformující se autoritářský stát, ale náboženský život zde zůstává pod přísnou státní kontrolou. Nejen nový zákon, který zakazuje náboženskou výchovu dětí mimo schválené struktury, ukazuje, že sekularizace je zde spíše záležitostí udržení moci než neutrality.
Nedávno jsme zde zprostředkovali informaci o novém uzbeckém zákoně, který zavádí tresty pro rodiče, kteří by dětem před dovršením 18 let umožnili náboženské vzdělávání v některém nelegálně působícím náboženském společenství nebo pod vedením duchovního, který nezískal patřičná povolení. Zároveň se děti nesmí účastnit náboženských shromáždění. K uplatňování zákona přistoupily úřady záhy. Forum 18 nově informuje o zásazích uzbeckých policistů z útvarů proti organizovanému zločinu a extremismu při ramadánových shromážděních v mešitách v Taškentu, Ferganě a dalších městech, během nichž policisté bránili nezletilým ve vstupu nebo je vyváděli v průběhu modlitby ven s nadávkami a výhružkami.
Již dříve zákon ukládal každému náboženskému společenství v Uzbekistánu žádat stát samostatně o registraci. Bez ní se členové nesměli vůbec scházet. Povolení se udělovalo po důkladné lustraci těm společenstvím, která příslušné úřady neshledaly rizikovými z hlediska náboženského a politického extremismu či podpory terorismu. Kritéria, podle nichž úřady posuzují rizikovost náboženských komunit, nejsou veřejně známá a nejsou zakotvena v jednoznačných právních normách. Žádat mohla společenství, pokud měla alespoň stovku dospělých členů (podrobněji zde ve zprávě organizace Forum 18). Nejednalo se o registraci celé náboženské společnosti, jak je tomu například u nás, která pak může libovolně zakládat pobočky a skupiny, ale o registraci každého jednotlivého společenství (např. sboru, kongregace, sanghy, džamá’y, kehily, parišadu apod.) zvlášť. Později byl potřebný počet dospělých členů sice snížen na padesát osob, ale přibyla podmínka, že musí být podle bydliště z jednoho okresu. Pokud by do společenství navíc měly docházet i děti (osoby mladší 18 let), musí duchovní žádat o další povolení. Za náboženské vyučování dětí bez tohoto povolení hrozil duchovním trest, podle nového zákona tato odpovědnost přechází na rodiče a opatrovníky dětí. Nově se nezletilí do 18 let, jak se zdá, nesmí účastnit náboženských aktivit vůbec.
S kontrolou policii pomáhá kamerový systém. Od roku 2018 musely mešity na vlastní náklady nainstalovat uvnitř i vně svých budov bezpečnostní kamery kontrolované režimem. Začátkem roku 2022 ministerstvo vnitra nařídilo stejnou povinnost také nemuslimským komunitám.
Od poloviny ledna 2025 policie v Taškentu znovu zesílila postup zejména proti mužům s plnovousy, ale také ženám v hidžábu. Policisté provádějí razie v mešitách, aby identifikovali vousaté muslimské muže a upozorňují je, že se musí oholit, jinak budou identifikováni jako extremisté či teroristé. Upozornění mužům a výzvu k oholení museli zprostředkovat také imámové v mešitách. Na muže, kteří nejsou oholeni, se vztahuje článek 194, část 1 správního řádu („Neuskutečnění zákonných požadavků policisty nebo jiných osob plnících úkoly k ochraně veřejného pořádku“), článek 183 správního řádu („drobné chuligánství“) a článek 184−4 správního řádu („pobyt na veřejných místech s nezakrytou tváří“). Holení vousů je v Uzbekistánu vyžadováno od března 2024. Zajištění neoholení muži jsou zatčeni, násilím oholeni a pokutováni ve výši týdenní až měsíční průměrné mzdy.
Nově úřady zakázaly praktikování náboženského vyznání nebo přesvědčení také policistům, armádě a příslušníkům Národní gardy. To zahrnuje třeba i zákaz půstu během ramadánu. Důstojníci Národní gardy měli být vyzváni, aby podepsali oficiální prohlášení s přísahou, že během služby v Národní gardě „nebudou vykonávat náboženské rituály a ceremonie, včetně půstu během měsíce ramadánu, aby byla zajištěna stálá bojová připravenost“ a zavázat se, že nebudou organizovat náboženské rituály nebo mít náboženské materiály tam, kde slouží. Porušení tohoto slibu má být následováno propuštěním ze služby. Tisková služba Národní gardy však trvala na tom, že se jedná pouze o doporučení v zájmu toho, aby byli důstojníci stále fyzicky připraveni.
Ačkoli je vláda současného prezidenta Šavkata Mirzijojeva obvykle popisována jako éra „tiché revoluce“, která postupně uvolňuje mnohá omezení udržovaná jeho předchůdcem Islamem Karimovem, netýká se to oblasti náboženství, spíše naopak. Ta je vnímána jako značně riziková zejména kvůli nebezpečím vyplývajícím z fundamentálního islámu, extremismu a terorismu, který je v oblasti centrální Asie zásadním tématem. Významnou úlohu však hrají také institucionální i kulturní vzorce státní kontroly nad náboženstvím usilující o ideologický sekularismus, které si Uzbekistán stále drží z dob, kdy byl součástí Sovětského svazu. Náboženská společenství obecně bývají v autoritářských režimech vnímána jako potenciálně nebezpečný fenomén, který musí být pod úplnou kontrolou, aby se předešlo názorové fragmentaci. Ta by mohla oslabit loajalitu občanů vůči režimu a ohrozit udržení moci ve státě. Ruku v ruce s liberalizací Uzbekistánu v mnoha oblastech (budováním tržní ekonomiky a diplomatických vztahů i zlepšováním řady ukazatelů v oblasti lidských práv – např. amnestování politických vězňů Karimovova režimu, zákaz dětské práce apod.) jsou proto přijímána opatření, jejichž cílem je kontrolovat a maximálně omezovat náboženský život v zemi, minimalizovat viditelnost a vliv náboženství na společnost a de facto ji tak co nejvíce sekularizovat.
S použitím informací agentury Forum 18 zde, zde a zde.
Související příspěvky:
