Život a odkaz Marie Schmolkové připomínáme textem převzatým z knihy Kamily Kopřivové „Rabínka v zácviku“ (s. 54–57).
„Tato žena zná osobně každého člověka, který v posledních pěti letech přešel hranice. Zná jejich osudy, zná jejich nebezpečí. Pod záplavou těchto osudů jako by ani jejího vlastního nebylo. Pohybuje se věčně mezi životem a smrtí, mezi řady londýnskými, pařížskými a pražskými. Vidí skoro samou beznaděj a podaří se jí po strašném úsilí vymoci jen málo naděje: ale je tak podivuhodně klidná, jako by z její víry čerpali lidé.“
— Milena Jesenská, Na dno duše síly, s. 155
Marie Schmolková (roz. Eisnerová, 1893 Praha – 1940 Londýn) byla československou humanitární pracovnicí, která před nacistickou perzekucí zachránila tisíce lidí. Stala se jednou z iniciátorek tzv. Kindertransportu, projektu, který roku 1938 zachránil téměř 700 židovských dětí před cestou do koncentračních táborů.
Život v Praze
Marie se narodila jako šesté a nejmladší dítě do česko-německé židovské rodiny prodejce textilu a galanterie Ignáce Eisnera a Julie Kohnové. Vystudovala Vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici v Praze, ale ve studiu dále nepokračovala, nejspíš z finančních důvodů. Na rozdíl od svých sester se Marie nevdala a po předčasné smrti svého otce zůstala doma s matkou, která převzala vedení firmy po svém manželovi. Marie začala pracovat jako bankovní úřednice a postupně se vypracovala až na zástupkyni vedoucího. Ve volném čase navštěvovala přednášky na Univerzitě Karlově. Po smrti své matky se roku 1923 vdala za ovdovělého, o dvacet pět let staršího advokáta Leopolda Schmolku. Schmolkova rodina si Marii údajně oblíbila a jejich manželství bylo spokojené, nicméně netrvalo ani pět let, protože Leopold Schmolka nečekaně zemřel již roku 1928.
Návštěva Svaté země
Ovdovělá Marie se rozhodla, že se obveselí trochou cestování po světě. Navštívila Egypt, Sýrii a mandátní Palestinu a do této doby můžeme zařadit začátek jejího působení coby humanitární pracovnice. Pod dojmem, který na ni zanechala návštěva Svaté země, a pod vlivem nově navázaných přátelství se Marie zapojila do sionistického hnutí a stala se aktivní členkou WIZO (Women International Zionist Organization).
Humanitární pomoc
Na začátku 30. let začala Marie koordinovat pomoc uprchlíkům z Německa, kteří hledali útočiště v sousedním Československu. Vyjednávala s úřady o osudech tisíců jednotlivců hledajících azyl, pomáhala jim s dokumenty, ale i se začátky v nové zemi. Stala se dokonce předsedkyní Národní komise pro pomoc uprchlíkům, jakož i několika dalších mezinárodních humanitárních organizací. Díky Marii Schmolkové bylo Československo na mezinárodní scéně vnímáno jako jeden ze států, který pro pomoc uprchlíkům dělá, co může.
Kindertransport
Se zhoršující se politickou situací narůstal i počet uprchlíků mířících do Československa. Po podepsání mnichovské dohody bylo zřejmé, že země se již nebude nadále schopna s uprchlíky vypořádávat a nadále nabízet pomocnou ruku. Marie Schmolková sbírala důkazy o katastrofálních podmínkách, ve kterých migranti žili, a psala mezinárodním organizacím i státům prosby o pomoc. Uprchlíky nikdo nechtěl přijmout, nicméně na britské straně nalezla Marie Schmolková spřízněnou duši v Doreen Warrinerové. Ta přišla s konceptem Kindertransportu – Británie přijme alespoň děti, pokud nebudou doprovázeny dospělými. To se zdálo jako nejjednodušší opatření, neboť pro dospělé uprchlíky neměl nikdo místo. Aby komplikovanou a časově náročnou situaci zvládly ještě před hrozící okupací Československa, přibraly si na pomoc Martina Blakea a jeho přítele Nicolase Wintona.
Zatčena gestapem
Ihned po okupaci Československa 15. března 1939 zatklo Marii Schmolkovou gestapo, které ji věznilo a po dva měsíce podrobovalo výslechům v pankrácké věznici. Propuštěna byla až na základě intervence amerického velvyslanectví a naléhání řady významných českých politiků, mezi mnohými například senátorky Františky Plamínkové.
Po propuštění pokračovala Marie Schmolková neúnavně ve své práci. Ústředna pro židovské vystěhovalectví vedená Adolfem Eichmannem ji, pravděpodobně jako nežádoucí živel, vyslala na konferenci do Paříže v naději, že v zahraničí zůstane. Ve stejném okamžiku vypukla válka a Marie Schmolková se proto přesunula do Londýna, kam převedla i své humanitární aktivity. Asi půl roku po svém přestěhování do Británie náhle zemřela na srdeční selhání, podle svědectví svých přátel nejspíš vyčerpáním z přemíry práce. Jejího pohřbu se účastnily přední československé exilové osobnosti jako Jan Masaryk a Hana Benešová. Její popel spočívá na londýnském hřbitově v Golders Green.
Wintonovy děti
Záchrana 669 dětí, ke které došlo v lednu 1939, je dnes jednohlasně připisována siru Nicolasi Wintonovi, který za svůj čin obdržel mnohá vyznamenání. Méně známé už je, že Nicholas Winton sám si obdiv za tento čin nikdy nenárokoval. Na projektu Kindertransportu by se nebyl nikdy podílel, kdyby nebylo jeho iniciátorek Doreen Warrinerové a Marie Schmolkové. Přestože zachránily tisíce politických i židovských uprchlíků před monstrózním režimem a jejich jistým osudem, zná jejich jméno dnes jen málokdo.
Marie Schmolková musela na svou rehabilitaci a přiznání zásluh čekat ještě pěknou řádku let. Osmdesát let po její smrti jí roku 2019 město Praha udělilo čestné občanství. O zachování a šíření dědictví Marie Schmolkové u nás pečuje Společnost Marie Schmolkové.
Poznámky:
Převzato z: KOPŘIVOVÁ, Kamila. Rabínka v zácviku: Neortodoxně o židovství. Brno: CPress, 2023, s. 54–57.
Redakčně upraveno přechýlení jména „Schmolka“ na „Schmolková“.
Portrétová fotografie: Autor: Sidor Spak (1885–1950) – CZ: Anna Hájková, Martin Šmok. „Nenaplněný slib, Marie Schmolková – zapomenutá hrdinka na cestě pomoci židovským uprchlíkům“. In: týdeník Respekt, uveřejněno:24. září 2018, aktualizace: 26. září 2018; Volné dílo, Wikimedia Commons.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 1/2001: Současný judaismus.
Téma čísla 3/2023: Role Izraele v různých náboženstvích.
Související příspěvky:
