Hostina Cyprianova / Cena Cypriani, Praha: Trigon, 2025.
Překvapivý nakladatelský počin připravil pražský Trigon českým čtenářům – po letech se jim do rukou dostává bilingvní vydání u nás ne příliš známého, ale evropsky kulturně dosti vlivného latinského rukopisu z tranzitního období mezi pozdní antikou a středověkem: Hostiny Cyprianovy, ve starším, dosud pouze časopisecky publikovaném překladu klasické filoložky a teatroložky prof. Evy Stehlíkové.
Tento obskurní text nejasného původu, tradičně připisovaný velice nepravděpodobně biskupu Cyprianu z Kartága (3. st. po Kr.), opus ineptissimum – „dílo nanejvýš nejapné“, je pro odborníky všeho druhu trvalou záhadou.
Samotný obsah není dějově příliš sofistikovaný, „jakýsi král Joel“ svolává svatební hostinu do Kány Galilejské. V dalším sledu se houfují hosté, kvanta biblických postav, nastupujících jedna po druhé a vybavených atributy, z nichž některé jsou relativně průhledné, u jiných si lze obtížněji domyslet, v čem leží jejich smysl. Jednotliví hosté se umývají, oblékají, usedají k hostině, vaří, rozebírají si všeliké pochutiny, jedí, pijí, veselí se, muzicírují, a nakonec odcházejí slavnostním průvodem. Následujícího dne pak přinášejí dary. Tuto část děje ovšem naruší zločin a sledujeme jeho vyšetřování, které v konečné partii vrcholí snad poněkud překvapivou popravou a pohřbem. A „když bylo všechno vykonáno, vrátili se do svých domovů“. A tu už čtenář zůstává opuštěn, jen se svými otázkami.
Samotný význam celého díla zůstává nesrozumitelný. Jednalo se snad o biblistickou mnemotechnickou pomůcku? Je jisté, že ač působí dojmem obskurní hříčky, patřila Hostina k četbě velmi oblíbené a vyhledávané, a to právě i v mnišských komunitách, což z ní snad může sejmout odér rouhačství a hereze, které byly dílu v pozdějších dobách předhazovány. O díle se pozitivně zmiňují např. i Petr Abélard či Hugo od sv. Viktora. Do svého známého Jména růže jej zapojil i Umberto Eco, který cítil jeho význam pro středověkou kulturu.
Na oficiálním uvedení knihy 14. května 2026 v kavárně Liberál zmínila prof. Lucie Doležalová pozoruhodnou hypotézu, podle níž se mohlo jednat o podkladový materiál k nějaké společenské hře, na kterou se ale mezitím již zapomnělo, a tak máme před sebou jen těžko srozumitelný text bez toho, co jej za starých časů činilo tak přitažlivým a zábavným. Vzhledem ke změti atributů nabalovaných na desítky jednotlivých postav by se mohlo jednat třeba o něco na způsob dobového – biblického – hospodského kvízu. I zde se ale pohybujeme jen na úrovni odhadů, nemajících pramenný podklad.
Drobná kniha téměř kapesního formátu je vybavená také podrobným poznámkovým aparátem, který tvoří zhruba 15 % celého vydání a doplňuje co možná nejširší vysvětlení k citovaným atributům a postavám, které dávají šanci si text užít i čtenáři nedokonale obeznámenému s biblickou látkou.
Za zmínku stojí ještě ilustrační doprovod sestavený z více než 80 kreseb absolventa ateliéru Vladimíra Kokolii na pražské AVU Františka Nováka. Kresby provázejí jednotlivé strofy a samy mezi nimi hledají propojení, což ještě podporuje čtenářovo detektivní ponoření do textu. Jejich naivistické až primitivní zpracování ale nezaměstnává mozek na úkor původního textu. Tvoří pouze jakýsi jednotný ubrus pod královou hostinou, k níž čtenář coby další host v řadě sám hladově usedá.
Použité fotografie: propagace knihy a jejího uvedení ve facebookové prezentaci nakladatelství Trigon.
Související příspěvky:
