Náboženský infoservis dlouhodobě sleduje změny v indických zákonech, kterými indický premiér Naréndra Módí a jeho vládnoucí strana Bháratíja džanáta (BJP – Indická lidová strana) prosazují hindutvu, politickou ideologii obvykle označovanou jako hinduistický nacionalismus. Jejím cílem je posilovat hinduistickou většinu v zemi a zároveň odsouvat muslimy a křesťany mezi občany druhé kategorie. Jedná se o tzv. zákony proti náboženským konverzím, které jsou vládou prezentovány jako ochrana hinduistů před údajnými nucenými konverzemi k jiným tradicím (zejména k islámu – viz odkazy na konci článku). Dosud je přijalo osm z osmadvaceti indických spolkových států.
Stále více se ale ukazuje, že tyto zákony míří také proti křesťanské menšině v Indii. Zejména evangelikální křesťanští misionáři jsou viněni z toho, že své projekty zdravotní a vzdělávací péče zneužívají k obracení zranitelného indického kmenového a dalitského obyvatelstva. Nejinak je tomu ale i s příslušníky ostatních křesťanských církví, které v Indii působí a rozvíjejí veřejné aktivity.
Agresivní rétorika namířená proti indickým menšinám generuje také případy přímého násilí. Například v roce 2003 byli australský misionář Graham Staines a jeho dva synové brutálně zavražděni členy nacionalistické skupiny Bajrang Dal. V posledních dvou letech bylo podle United Christian Forum (UCF) zdokumentováno 733 útoků na křesťany, přičemž v roce 2024 do září došlo k 585 incidentům.
Podle studie organizace Article 14 bylo během prvního roku platnosti zákona v Uttarpradéši nahlášeno hned 101 případů jeho porušení. Polovina obvinění pocházela od třetích stran (tedy nikoli od osob, které byly údajně ke konverzi nuceny).
Jako v případě Abhiška Gupty, radiologa z Uttarpradéše. Soud Guptu v červenci letošního roku nakonec osvobodil, protože seznal, že žalobce, člen hinduistické nacionalistické skupiny, neměl právo tuto žalobu coby třetí strana podat. To ovšem už nemůže napravit škody, které Gupta a jeho rodina stíháním utrpěli: ztratili zaměstnání, vyčerpali své úspory, nemluvě o dopadu na jejich pověst a sociální vztahy.
Mezitím stát schválil ještě nové dodatky k tomuto zákonu, které zpřísňují tresty za konverze, včetně možnosti doživotního vězení, a umožňují podání stížnosti komukoli, nejen přímo poškozeným. Nahrává tedy tomu, aby byly v budoucnu žaloby třetích stran úspěšné. Tento krok vyvolal ostrou kritiku od náboženských organizací a ochránců lidských práv.
Například právník Pramod Singh z Křesťanské právní asociace označil dodatky zákona za „absolutní šílenství“. Obává se toho, že za nucení ke konverzi může být považováno jakékoli křesťanské praktikování. „Tento zákon umožňuje davům narušit soukromí občanů a obviňovat je z nucení ostatních ke konverzi jen proto, že se modlí ve svých domovech,“ uvedl Singh.
Národní rada církví Indie (NCCI) rovněž zákon ostře odsoudila. Tvrdí, že porušuje indickou ústavu. Reverend Asir Ebenezer, generální tajemník NCCI, zdůraznil, že zákon omezuje základní lidská práva, jako je svoboda vyznání a náboženské praxe.
Představitelé vládní Indické lidové strany zákon naopak brání a považují ho za nezbytné opatření na ochranu náboženské svobody. „Každý má právo modlit se podle své víry, ale je nepřijatelné používat modlitby k nalákání někoho k přestupu na jinou víru,“ uvedl Vivek Premi, člen BJP.
Zpracováno podle Religion News Service, náhledový obrázek: PSD Gang z Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
Stanislava Vavroušková, Bojovný hinduismus, Dingir 6 (4), 2003, s. 128–129: zde.
téma Náboženství a politika, Dingir 6 (4), 2003: zde.
téma Náboženství a národní identita, Dingir 16 (4), 2013: zde.
téma Náboženský nacionalismus, Dingir 24 (4), 2021: zde.
Související příspěvky:
