Konflikty mezi indickými nacionalisty a muslimskou menšinou, o nichž jsme v Náboženském infoservisu psali naposledy v únoru (zde), neustávají. Katalyzátorem nepokojů, nikoli však jejich příčinou, je nový indický zákon o občanství, který urychluje naturalizaci migrantů z okolních nemuslimských států, a naopak znevýhodňuje ty muslimské. V indických muslimech navíc vyvolává obavy z možnosti zbavení volebního práva a dalších omezení jejich občanských práv. Napříč indickými státy se tak muslimové scházejí k vyjádření protestů proti tomuto zákonu. Proti nim stojí hinduističtí nacionalisté (hindutva), jejichž vliv je v posledních letech navíc posílen o podporu vládnoucí Indické lidové strany (BJP).
Muslimské obyvatelstvo je oproti hinduistickému v Indii v naprosté menšině, přesto jeho počty mezi dvěma posledními sčítáními lidu poměrně vzrostly. Z původních 13,4 % muslimů v roce 2001 zaznamenalo sčítání v roce 2011 již 14,2 %. Počet hinduistů naopak téměř stejnou měrou poklesl z původních 80,5 % v roce 2001 na 79,8 % v roce 2011. Tyto statistiky rozdmýchaly v hinduistických nacionálních kruzích obavy z řízené islamizace Indie. Ty pak vedly k vzedmutí vlny nepokojů a nesnášenlivosti, která viditelně narůstá nejpozději od roku 2014. Jedním z průvodních jevů je kromě násilných střetů také snaha nacionalistů odhalit toto muslimské spiknutí a burcovat k systematickému odporu proti němu.
K posílení naléhavosti a démonizaci muslimů užívají hinduističtí nacionalisté zejména hluboce zakořeněnou interpretaci slova džihád jako násilné cesty k islamizaci světa. Kromě chápání džihádu jako terorismu, které je běžnou součástí rétoriky odpůrců islámu napříč světem, je indickým muslimům přisuzováno mnoho dalších forem džihádu, jimiž se podle hindutvy údajně pokouší převzít moc v Indii.
Přibližně před deseti lety byli ve státech Kérala a Karnátaka muslimové obviňováni z toho, že organizují kampaň, kterou se snaží nalákat mladé nemuslimské dívky do manželství s muslimy, donutit je tak ke konverzi a zvýšit tak počet muslimů v zemi. Ačkoli byla tato obvinění vyšetřována místními úřady, které nezjistily žádná taková účelová nebo podezřelá manželství, periodicky se vrací na veřejnost jako „džihádu láskou“ (psali jsme zde). Od té doby vznikl např. také „historický džihád“, kterým se muslimové snaží vyzdvihovat historické období Mughalské říše jakožto nejslavnějšího období v dějinách Indie. „Mediální džihád“ má údajně využívat média k tomu, aby informovala ve prospěch muslimů. „Vzdělávací džihád“ podporuje užívání arabštiny.
Události posledních měsíců pak obohatily indický slovník o další dva džihády. Prvním z nich je „džihád oběti“, kde si muslimové mají pouze hrát na oběti násilí z nenávisti. Několik dní před březnovým uzavřením Indie kvůli šíření onemocnění COVID-19 se v Dillí konalo setkání společenství Tablíghí Džamaat. Účastníci (bylo jich několik tisíc) pak rozvezli infekci nejen po celé Indii, ale i do dalších zemí s muslimským obyvatelstvem (o této kauze jsme psali zde). Obvinění z „koronavirového džihádu“ začalo okamžitě kolovat hlavně na sociálních sítích, kde ho lidé sdíleli pod hashtagem #CoronaJihad, a podněcovalo další útoky na muslimy zejména v Novém Dillí a okolí.
Premiér Indie Nárendra Módí (předseda BJP) k celé situaci mlčí a někteří členové jeho strany vyjadřují hindutvě podporu i veřejně. Alespoň v případě šíření nenávistných protimuslimských hashtagů jako je #CoronaJihad ale došlo k částečné nápravě. Společnost pro sociální média oznámila letos v srpnu u soudu jižního indického státu Telangana, že byla tato klíčová slova ze sociálních sítí odstraněna. Přesto se tyto různé podoby „džihádu“ již hluboce zakořenily v myslích i slovnících Indů a indických médií a tvoří tak fenomén, který ještě více umocňuje již tak napjatou situaci na obou stranách.
V textu byly využity informace z článku Religion News Service zde.
Náhledová fotografie: Indická demonstrace proti davovému lynčování muslimské mládeže, k němuž došlo v červnu 2019 (AP Photo/Altaf Qudri).
Psali jsme v Dingiru:
Stanislava Vavroušková, Bojovný hinduismus, Dingir 6 (4), 2003, s. 128–129: zde.
téma Náboženství a politika, Dingir 6 (4), 2003: zde.
téma Náboženství a národní identita, Dingir 16 (4), 2013: zde.
Související články:
Indický premiér včera položil základní kámen Rámova chrámu.
Pandemie posílila protiislámské nálady v Indii.
Další zvýšení napětí mezi náboženskými skupinami v Indii.
Indický nejvyšší soud rozhodl spor hinduistů a muslimů v Ajódhji.
Indie: Obnova „slavné hinduistické minulosti“ se dotýká i místních jmen.
Masívne protesty za výstavbu hinduistického chrámu na mieste zdemolovanej mešity.
Dobrý den, to je zajímavé, že s islamismem a muslimi jsou v konfliktu nemuslimstí obyvatelé Cejlonu, Barmy, Indie a aktuálně i např. v Paříži…
To vypadá, že se proti muslimům spiknul celý svět, anebo to je trochu jinak? Bylo by fajn, kdyby jste se podívali na tento problém z religionistického a ne politicky korektního pohledu.
Vnést do problematiky trochu logiky, která se opírá o politicky nezatíženého Aristotela a Platóna by bylo fajn…
Sire Winstone, konflikty jsou všude, kde se islám vyskytuje a to od jeho počátku. Dr. Bill Warner o tom má názorná videa na YT (kanál Political Islam).
Kořenem problému je netolerance islámu vůči jinému pohledu na svět a přesvědčenost o vlastní nadřazenosti implikovaně předurčující ke světovládě. Toto mají v sobě i další dvě abrahamovské tradice, ale v historii se jim to podařilo poněkud utlumit a momentálně jsou celosvětově vůči islámu v defenzívě (kromě Izraele).
Za zajímavý fenomén považuji neobvykle slabé reakce židovských organizací na útoky muslimských militantů proti židům v západní Evropě, byť jindy jsou jejich reakce velmi hlasité. Toto bych doporučil ke zkoumání.
Dobrý den, vážený pane Čížku, s Vaším tvrzením o “nadřazenosti” abrahámovské tradice musím trochu nesouhlasit. Když se podíváme do základu Judaismu, uvidíme Zjevení na hoře Sinaj, kde je vytesáno Mojžíšem do kamene Desatero. Starý zákon je pak jakási tisíciletá zkušenost jednoho (ano, pravda, vyvoleného) národa s příčinou a následkem tohoto Zjevení. V Novém zákoně pak toto Desatero Ježíš předefinuje v lásku k bližnímu svému a zároveň těmi bližními označí všechny lidi, čímž rozšíří vyvolený národ Izraelitů na celou lidskou populaci. Nový zákon je popis komplexního života Ježíše Krista, popis Jeho myšlenek, slov a skutků, Ty skutky se uskutečňovali v podobě léčení jakéhokoliv utrpení člověka. Korán není… Číst dále ->
Jak židé tak křesťané v minulosti vedli útočné náboženské války a agresivní misii (v Americe zvanou konkvista). Je dobré, že s tím z velké části přestali (např. ve východoindických státech agresivní misie pokračuje) a je otázkou, zda je v tom někdy dokáže islám následovat.
Dr. Warner oslovuje hlavně laickou veřejnost. Ovšem zavrhnout něco kvůli formě a ignorovat obsah lze těžko považovat za rozumné. Lepší je argumentovat, proč s tím či oním nesouhlasím.
Konkvista (násilné šíření Křesťanství) se nezakládá na jediném činu, nebo slově Ježíše Krista.
V Hadísech a skutcích či činech proroka je podrobný návod, jak působit nevěřícím utrpení, aby se přidali k Islámu.
V tom vidím zásadní rozdíl…
Muslimové do Indie dorazili před nějakými 1000 lety jako nájezdníci a způsobili nesčetné škody na životech a majetku domácího obyvatelstva.
V roce 1947 dostali část Indie – Pákistán a Bangladéš, kde hindové neměli a nemají na růžích ustláno (např. genocida v Kašmíru). Přesto muslimové stále útočí v Indii (s podporou Pákistánu) i jinde a (pro)západní akademici, politici a média to oslavují. Akademická nezaujatost je pasé.