V seriálu „Na okraj tzv. kutnohorské kauzy“ jsme ve druhém a třetím díle zkoumali spojení časopisu Šifra a léčitele Richarda Š., zakladatele a vůdce společenství, které se zapletlo do tzv. kutnohorské kauzy, a ve čtvrtém a pátém díle jsme představili několik doktrinálních celků, které byly přítomny jak v časopise, tak ve společenství. V nauce a praxi Richarda Š. hrál zvláštní roli hrad Houska. Jakou – to na základě výpovědí členů společenství popsal internetový zpravodaj iRozhlas takto:[1]
Peklo v Housce
Léčitel Richard i několikrát týdně instruoval své svěřence, aby se ve večerních hodinách vydali a strávili noc na hradě Houska na Kokořínsku, kde je podle legend brána do podsvětí.
Skupiny, ale i jednotlivci spávali u ohniště v hradním areálu, v kapli nebo nazí ve sklepení na železném trůnu, který byl součástí pekelné expozice. Richardovi to mělo pomáhat při léčení. Tvrdil, že tím, že na jeho svěřence působily jiné síly, mohl sám ušetřit energii. Vše včetně klíčů od sklepa zařídil dřívější člen sekty, který se znal s kastelánem.
Noční výjezdy k pověstmi opředené bráně do pekla ustaly 21. prosince 2012. V ten den totiž měl podle mayského kalendáře skončit svět. A energie spojené s hradem se podle Richarda v té chvíli rozprostřely do okolí.
Hrad Houska je v českých populárních médiích místem záhad a tajemství. Například nedávno se v jednom článku dostal jako jediný český zástupce do seznamu „nejstrašidelnějších míst světa“.[2] Také v seriálu České televize Bohemia incognita z roku 2013 je mu přikládán takový význam, že díl s názvem „Houska“ celý seriál otvíral. Díl je dostupný zde a může sloužit jako katalog lidových legend, které se k hradu vztahují. Kromě vstupu do pekla jsou tím, co v nich figuruje, například duch švédského vojáka nebo trpaslík. Popularity legend využívají i současní správci hradu k jeho prezentaci jako „tajemného hradu“ a odráží ji také jejich slogan „Hrad Houska. Brána do pekel.“
Základy „housecké legendistiky“ položil už Václav Hájek z Libočan (†1553) v Kronice české.[3] Do roku 878 umístil toto líčení:
Slavibor Bšovský, jinák Mělnický, kterémuž proto, že byl z Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Hausek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Hausek (neb Hauskov) jmenovati. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od týchž duchuov překážky a přístrachy ten hrad byl pustý zuostaven.
Starobylé „peklo“ se v nové době v esoterické tradici proměnilo na místo se zvláštními spirituálními „energiemi“. Ty v lesích kolem hradu hledal například i slavný léčitel Milan (Ludvík) Toušek (1927–2010). Ale nejvíce se v tomto směru věnoval hradu Houska spisovatel Jan Johann Jaroslav Miška (*1939), autor knih[4] o „prasíle, zvané také čchi, prána či éter, která prostupuje celým universem a vším hmotným a nehmotným, co se v něm nachází“. Tak tuto sílu představil v časopise Šifra[5] a ve stejném článku připomenul i svou starší knihu Zpověď druida.[6] První ze tří částí této knihy (na stranách 8–122) se jmenuje „V zajetí tajného řádu a tajuplného hradu a zámku Houska“. Napsal v ní toto:
Hrad a zámek Houska je v oblasti velikých výkyvů vzařovacích a vyzařovacích proudů včetně anomálií, na základě kterých vznikají jevy doposud velice těžko vysvětlitelné. Dnes už téměř není možné přesně posoudit, jak tato stavba v původním gotickém provedení působila na své vzdálenější okolí a na změnu intenzity vzařovacích a vyzařovacích proudů ve svém interiéru. Víme jen, že se v těchto místech děly a dějí podivuhodné věci, a to dokonce dávno předtím, než tajemný hrad – zámek Houska vznikl.[7]
Jak je z úryvku patrné, spisovatel Miška předpokládá existenci dvou typů „energetických linií“: linie „vzařovací“ a „vyzařovací“. V časopise Šifra je popsal takto:
Vzařovací odebírají energii ze živých organismů, tedy také z člověka. Někdy jsou velice silné, proto vytvářejí různě široké pásy pojmenované patogenní nebo geopatogenní zóny, jež jsou životu velmi nebezpečné. Zcela pochopitelně se vyskytují také zcela opačné, zdraví prospěšné, vyzařovací, jež bývaly považovány za posvátné.[8]
Hrad Houska je natolik známým „záhadologickým“ tématem, že léčitel Richard Š. nemusel znát knihu Jana Johanna Jaroslava Mišky z roku 2002 Zpověď druida k tomu, aby hrad použil pro své energetické léčení a svou osobní verzi esoterické psychoterapie. Ale je docela dobře možné, že ji znal, a proto Mišku doporučil do časopisu Šifra, s nímž byl – jak víme z předchozích částí tohoto seriálu – úzce spojen a s nímž spojil i společenství, které se kolem něho vytvořilo.
Na konec seriálu, který se tímto dílem přiblížil na dohled, nám zbývají otázky: Bylo výjimečné, že kolem léčitele Richarda Š. vzniklo náboženské společenství? A bylo výjimečné násilí, které se v tomto společenství vyskytovalo v takové míře? O tom bude poslední část , v níž společenství kolem léčitele Richarda Š. vložíme do širšího kontextu současného českého náboženského života.
Poznámky:
[2] Dan Poláček, Přitom vypadají tak pěkně… Mezi nejstrašidelnějšími místy světa je i jedno české, Aktuálně.cz [online], 3. 8. 2024, URL zde.
[3] Václava Hájka z Libočan Kronika česká, I. Úvod. Roky 644–904. Doba pohanská, Nákladem české akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1918, s.
[4] Jsou to knihy: Magická prasíla, Praha: Mladá fronta 2006; Hledání prasíly, Praha: Mladá fronta 2007; Bájná prasíla, Praha: Grada 2014.
[5] Jan Johann Jaroslav Miška, Cesta světla aneb Putování za poznáním, Šifra 3/2015, s. 44.
[6] Jan Johann Jaroslav, Zpověď druida. Životodárný řád linií v přírodě, Praha: Dobra 2002.
[7] Tamtéž, s. 100–101.
Související články:
