Starobylé berberské náboženství – egyptské vlivy i kult předků

Tradiční berberské náboženství je starobylý systém zahrnující rozličné lokální náboženské kulty, víru v množství božstev a kult předků, které vyznávali a dodnes chovají v úctě Berbeři. Berbeři jsou rodinou více etnických skupin pocházejících z oblasti Maghrebu.[1] Hovoří rozmanitými berberskými jazyky, které jsou součástí afroasijské jazykové rodiny. Dnes žijí v komunitách v částech Maroka, Alžírska, Libye a v menší míře Tuniska, Mauretánie, severního Mali a severního Nigeru. Malé berberské komunity žijí také v Burkině Faso a egyptské oáze Siwa.[2] Ve svých jazycích o sobě hovoří v plurálu jako o Imazighenech (singulár je Amazigh). Pojem Berber zavedli Římané a znamenal jednoduše barbar, což značilo obyvatele oblasti severní Afriky neegyptského a nehelénského kulturního zázemí. Nejstarší dochované zprávy hovořící o Imazighenech jsou staroegyptské texty vytesané do kamene někdy kolem roku 3 000 př. n. l.[3]

Mezi božstvy vynikalo v berberském náboženství božstvo Slunce a božstvo Měsíce. Berbeři měli v období starověkého Egypta hojný kontakt s Egypťany a jejich náboženství se vzájemně ovlivňovala, vždyť berberské jazyky se někdy kolem roku 2 000 př. n. l. šířily na západ právě z údolí Nilu. Vůbec nejstarší památkou přičítanou prapředkům Berberů jsou fascinující jeskynní kresby v oblasti Tassili n´Ajjet[4] v jihovýchodním Alžírsku datované do období přibližně 10 000 př. n. l.[5] Nebyl to však jen starověký Egypt, který měl zásadní vliv na tehdejší berberské náboženství, později nalézáme také vlivy punského náboženství, židovství, iberské mytologie a helénských náboženství.

Archeologické výzkumy starověkých hrobek v Maghrebu ukázaly, že těla Berberů byla v dávné minulosti před uložením do hrobek natírána okrem. Někteří nebožtíci byli pohřbeni se skořápkami pštrosích vajec, někdy i se šperky a zbraněmi. Těla se do hrobky ukládala v prenatální poloze lidského plodu. Některé berberské skupiny své mrtvé mumifikovaly. Mumifikace byla nejrozšířenější mezi klany obývající Kanárské ostrovy, ovšem nálezy jsou i z pevniny. Zatím nejstarší mumie připisovaná tehdejším Berberům je mumie objevená v Libyi profesorem Fabriziem Morim z University of Rome v roce 1958. Podle Moriho výzkumu by měla být datovaná přibližně do roku 3 500 př. n. l.[6]

Hérodotos (484 př. n. l. – 425 př. n. l.) ve svých textech uvádí, že Berbeři pěstovali kult mrtvých (kult předků).[7] Duchy zemřelých předků snad Berbeři považovali za božstva, při nich přísahali, s nimi se radili.[8] Poté, co vyslovili prosbu či otázku směrem k zemřelému předkovi, přespal tázající v jeho hrobce, kde ve snu očekával předkovu odpověď.[9] Kult předků zahrnoval rovněž kult významných náčelníků a panovníků. Hrobky panovníků patří mezi nejhodnotnější památky starověkých Berberů.[10] Z původně jednoduchých hrobek se později v případě významných lidí staly velké pyramidální hrobky výšky až 30 metrů.[11]

Nejstarší náboženské představy Berberů svědčí o jejich víře v posmrtný život. Značný vliv patrně měly také megalitické kulty, neboť Berbeři v době před příchodem křesťanství do oblasti Maghrebu mimo jiné uctívali jisté skály a specifické seskupení velkých balvanů, což patrně odkazuje k dolmenům rozšířeným po tehdejším středomoří. Významná archeologická lokalita s cennými megalitickými památkami je marocká Msoura.[12] V berberských mýtech o pradávných hrdinech a vládcích se objevují také obři.

Jednou z nejstarších charakteristik berberského náboženství bylo uctívání Slunce. Méně mocných božstev bylo více. Berbeři uctívali také některé egyptské bohy, patrně přinejmenším Isis, Set, Amona a Amunet.[13] Z egyptského náboženství převzali Berbeři některá omezení týkající se jídla. V souvislosti s berberským uctíváním egyptského boha Amona se často uvádí starověký Amonův chrám v oáze Siwa, kde Berbeři odedávna žili a stále žijí. Měl jsem tam možnost po nějakou dobu studovat berberské (a libyjské) vlivy. Berberské rodiny jsou na první pohled rozeznatelné. Někteří badatelé hájí tezi, podle níž mohla některá božstva, například bohyně Neit, do egyptského panteonu přijít z berberských náboženských tradic.[14]

V berberské panteonu se objevuje také Baal, Anat a Tanit. Později bylo berberské náboženství – přesněji řečeno berberská náboženství v plurálu, neboť šlo o množství religiózních systémů – významně ovlivňováno helénskými náboženskými systémy a následně římskými. Dochované berberské mince z 1. stol. př. n. l. také zobrazovaly Ifri – bohyni války. Pozdějším známým bohem války byl Gurzil.[15]

Arabizace a islamizace Berberů začala v 7. století. Dnes je většina Berberů muslimského vyznání, zůstává rovněž křesťanská minorita. Ke svým prastarým tradicím však dnešní Berbeři stále chovají úctu a kult předků mezi nimi stále přetrvává.

Poznámky:

[1]Srov. SKUTSCH, Carl. Encyclopedia of the World’s Minorities. London: Routledge, 2013, s. 211–212.

[2]Srov. AITEL, Fazia. We are Imazigen : the development of Algerian Berber identity in twentieth-century literature and culture. Gainsville: University of Florida Press, 2014, s. 241–245.

[3]Srov. FISCHER-LICHTE, Erika a kol. Entangled Performance Histories: New Approaches to Theater Historiography. New York: Routledge, 2022, s. 45–53.

[4]Srov. Tassili N’Ajjer (Algeria) | African World Heritage Sites

[5]Srov. ILAHIANE, Hsain. Historical Dictionary of the Berbers (Imazighen). Lanham: Scarecrow Press, 2006, s. 112

[6]Srov. Wan Muhuggiag (Muhjaij) Mummy, Tashwinat, Libya (temehu.com)

[7]Srov. BRETT, Michael – FENTRESS, Elizabeth. The Berbers. Oxford: Blackwell, 1996, s. 34–41.

[8]Srov. The History of Herodotus, parallel English/Greek: Book 4: Melpomene: 170 (sacred-texts.com)

[9]Srov.  BRETT, Michael – FENTRESS, Elizabeth. The Berbers. Oxford: Blackwell, 1996, s. 34–41.

[10]Srov. HASTINGS, James. Encyclopedia of Religion and Ethics. Part 4. Sacramento: CMP, 2014, s. 512.

[11]Srov. 71828_Icomos_Umschl_neu

[12]Srov. Mezora (ou Mçora, ou M’Zorah, ou M’Sora, ou Mzoura) (openedition.org)

[13]Srov. BASSET, Henri. Les influences puniques chez les Berbères. Paris: Carbonel, 1921, s. 367–368.

[14]Srov. GRIFFITHS, Gwyn J. a kol. Plutarch’s De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press, 1970, s. 129–136.

[15]Srov. HACKETT, Olwen – SMITH, D. J. Ghirza: A Libyan Settlement in the Roman Period. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1984, s. 35–42.

Náhledová fotografie: autor mezi Tuaregy v Mali.

Psali jsme v Dingiru:

téma: Náboženství v současné Africe (plné číslo dostupné zde).

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments