Letní filosofická škola zve čtenáře Náboženského infoservisu k účasti na 34. ročníku,
který se bude konat ve Velkých Losinách od soboty 29. června do neděle 7. července 2023 na téma Člověk a příroda.
Současná Letní filosofická škola (LFŠ) je přímým pokračováním LFŠ založené doc. Karlem Flossem a organizované v letech 1991–2011 Nadací Světový Étos – Centrum Prokopios v Sázavě. Po dalších šesti letech konání na faře v Dubu nad Moravou se letos LFŠ koná posedmé ve Velkých Losinách. Cílem každoročně více než týdenního společného pobývání je inspirativní promýšlení otázek přednesených témat v duchu demokratického, multikulturního a mezináboženského dialogu. Bohatý program přednášek, seminářů a diskuzí v kruhu pedagogů, studentů, vědců a mladých badatelů je inspirativní pro všechny, kdo považují Platónovu výzvu k filosofickému soubytí a soužití za důležitou pro sebe a pro kulturu, ve které žijí.
Výběr z programu 34. ročníku:
Wendy Drozenová: Pojetí přírody v křesťanských tradicích
Biblické základy pojetí stvoření a jejich uchopení v řecké patristické tradici jsou součástí každé autenticky křesťanské tradice. V biblické zvěsti je člověk „pastýřem stvoření“ (Heller), patristika se staví nejen proti panteismu, ale i proti gnostickému odporu k hmotnému světu: Země je podle Božího plánu stvořena jako domov pro člověka, v přírodě vládne harmonie, je krásná i užitečná. Tradice vychází z pojetí kulturní krajiny, divočinu má člověk ve svůj domov přetvořit prací. Ve filosofickém pojetí přírody se projevuje vliv stoicismu, platonismu i aristotelismu. Na tomto půdoryse se vynořuje celá řada otázek: vztah k přírodě se do jisté míry liší v různých formách křesťanství, protestantské směry došly dále v „odposvátnění světa“ (viz Eliade), na rozdíl od katolické „analogia entis“ příroda přestává odkazovat k Tvůrci. Místo sv. Františka z Assisi je v centru katolické tradice (vztah Tvůrce ke každému tvoru, ideál chudoby). Ve druhé pol. 20. století se v křesťanských církvích vlivem ekologické krize rozvinuly nové reflexe vztahu k přírodě (ochrana přírody a sociální spravedlnost).
Břetislav Horyna: Žádná šance pro přírodu
Lidstvo vstoupilo do další geologické epochy, která se označuje termínem „antropocén“: jeho hlavní znak spočívá v tom, že se systém zeměkoule a lidstvo se svým komplexním působením nedají nadále pojímat jako dvě oddělené veličiny. Podle geografa Erla C. Ellise je dnes již 75 % obyvatelného povrchu Země tvořeno přeformovanou přírodou, tj. přírodou transformovanou antropogenními vlivy. Původní přírodní biomy již neexistují, příroda je kulturně a technicky upravená krajina spravovaná člověkem, jenž se stal geologickým faktorem. To je výsledek lidské správy světa v posledních 500, intenzivně pak v posledních 200 letech, tj. v době rozmachu a posléze světovlády kapitalistického systému hospodaření. Východisko a podmínka kapitalismu spočívají v nekonečné akumulaci kapitálu, která je vládnoucím organizačním principem společnosti a přírody. Pokud bude zachován primát tohoto organizačního principu, bude pokračovat likvidace přírody.
Jan Géryk a Dennis Wassouf: K ustavení antropocénu
O počátku antropocénu, tedy věku, kdy je člověk dominantním činitelem utvářejícím prostředí a klima na planetě Zemi, se debatuje napříč přírodními i humanitními obory. Nás bude ovšem zajímat nikoli rovina deskriptivní (kdy antropocén začíná a jaké charakteristiky nese), ale rovina normativní. Z pohledu ústavní teorie se zaměříme na vyhlášení antropocénu jako na konstitutivní moment nové epochy, v níž se mění náš vztah k politické imaginaci jakožto sdíleným představám o tom, co je možné. Vyjdeme jak z klasických politickoteoretických náhledů na proces ustavení, vypracovaných například Carlem Schmittem nebo Hannah Arendtovou, a následně si všimneme koncepcí spjatých přímo s antropocénem, například Deklarace závislosti rozvíjená Henrikem Enrothem. Závěrem se zaměříme na praktický potenciál podobných prohlášení, jejich účelnou narativní roli v soudobých společnostech, ale také na jejich rizika a vedlejší efekty.
Zuzana Marie Kostičová: Spirituální holismus a zelená spiritualita
Jak se k sobě vztahuje alternativní spiritualita a “zelená spiritualita”? Odkud pochází sakralizace přírody v současné kultuře a jak se do ní promítají ideje energie a holismu? Jsou některá zelená hnutí ve skutečnosti nová náboženská hnutí – a jak se to všechno vztahuje k politickému rozměru současného environmentalismu?
Jan Kozák: Příroda versus Civilizace v environmentální a popkulturní představivosti
Protiklad zdravé moudré Přírody a zkažené faustovské Civilizace je konstelace, kterou nacházíme jako jádrový mytém u celé řady domén, počínaje tzv. fikční mytologií (literatura, film, počítačové hry), přes „ezo“ mytologii, až po environmentální mytologii. V přednášce si řekneme něco málo ke zrodu tohoto mytému a jeho fasetám napříč doménami, včetně dietetické („rituální“) praxe, kterou ovlivňuje.
Všechny informace potřebné k účasti, program s anotacemi a potřebné kontakty lze získat v internetové prezentaci Letní filosofické školy.
Připravujeme:
Dingir 2/2024: Náboženství, klimatická změna a environmentalismus (vyjde 11. 6. 2024).
Související příspěvky:
