Přesně před dvaceti lety jsme se v Dingiru 2/2003 zabývali širokou oblastí duchovního života zvaného „New Age“. V aktuálním vydání, které vychází již zítra, si klademe otázku „Co přišlo po hnutí Nového věku?“. Obsah druhého čísla roku 2023 přibližuje editorial Zuzany Marie Kostićové:
Současná alternativní spiritualita alias hnutí Nového věku, lidově rovněž zvaná „ezoterika“ nebo „ezo“, je v současnosti nejzastoupenějším duchovním směrem v české populaci. Sama označení za „náboženství“ odmítá, protože si pod slovem „náboženství“ představuje zkostnatělé, hierarchické systémy prosazující dogmaticky chápanou víru. Z religionistického hlediska však není důvod ji za „náboženství“ neoznačit – a co víc, za náboženství velké a globalizované, jehož vliv je cítit bezmála po celém světě. A jako se dynamicky rozvíjí ono samo, rozvíjí se i badatelská diskuse o něm; ta však dosud zůstává stále poměrně omezená, a to i v celosvětovém měřítku, natož v českém. S tím pak souvisejí i problémy s terminologií, která čelí unikátním výzvám souvisejícím především s proměnou sebepochopení vyznavačů tohoto mladého náboženství (stručný přehled terminologického vývoje najdete zde).
Tematické číslo Dingiru, které držíte v ruce, se snaží přispět k porozumění alternativní spiritualitě z mnoha různých hledisek a perspektiv. Úvodní text Zuzany Kostićové představuje její vznik a vývojové fáze od kontrakultury šedesátých let až po současnou velkou krizi. Její globální charakter pak ukazuje Jan Kapusta, který na příkladu středoamerických Mayů dokládá, jak se šíří mimo Západ. Následující dva texty se na ni dívají jako na kterékoli náboženství, tedy perspektivou nauky a institucí (opět Zuzana Kostićová) a rituální praxe (Helena Dyndová). Naproti tomu článek Marie Heřmanové se soustředí na formu jejího šíření, jíž je především internet – a na něm zejména obrovsky populární sociální sítě. Právě prostředí nových médií představuje klíčovou součást jakékoli snahy alternativní spiritualitu pochopit, jak Marie Heřmanová zdařile ukazuje na příkladu českých instagramových influencerek. Konkrétnějším tématům se pak věnuje text Matěje Čiháka o starseeds, a zejména článek Marty Kolářové o environmentálních motivech a ekologicky smýšlejících komunitách. Obojí ukazuje významné dílčí aspekty alternativní spirituality, totiž fenomén reinkarnace a „zelenou spiritualitu.“
Speciální místo má v tomto čísle článek Elišky Fulínové o antropocénu. Tento pojem vznikl teprve nedávno a je horečně diskutován především v přírodních vědách a ve filosofii. Jsme však přesvědčeni, že by měl dostat prostor i v religionistice, a to zejména právě s ohledem na alternativní spiritualitu. Ta se v posledních dekádách stala typickým příkladem religiozity postmoderní doby, nicméně čas nezadržitelně běží kupředu a postmoderna pozvolna končí, pokud již dokonce neskončila. Je proto třeba otevřít otázku, zda lze o alternativní spiritualitě mluvit právě i jako o spiritualitě antropocénní – rozhodně to alespoň naznačuje trend, kam se ubírá její pojetí holismu a důraz na překonávání dualit.
Téma doplňuje reportáž a rozhovor, skrze něž lze nahlédnout do světa zcela konkrétních fenoménů. Andrea Beláňová v rozhovoru s Miroslavem Kašparem takto podchytila fenomén šamanismu a změněných stavů vědomí, které tvoří důležitou součást milieu alternativní spirituality. Josef Křížek se věnoval andělské meditaci, která je dobrým příkladem, jak spiritualita, vzdor proklamované averzi k tradičním náboženstvím, přejímá i tradiční křesťanské motivy a obléká je do nového symbolického hávu. Výtečným doplněním čísla jsou pak i básně Adama Borziče, význačného českého básníka a dlouholetého šéfredaktora časopisu Tvar, které ukazují průnik alternativní spirituality a světa vysoké kultury.
Kompletní obsah a vybrané články z nového Dingiru jsou dostupné online zde.
Náhledový obrázek: Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
téma New Age, Dingir (6) 2, 2003.
Související příspěvky:
