Jámy plné vody a hlíny, v nichž se cachtají děti, aby vzniklo bláto správné konzistence. Dospělí s kbelíky a džbány pak toto bahno nabírají a nanášejí tak novou vrstvu omítky největší budovy z nepálených cihel na světě. To je tradice, která se každý rok touto dobou odehrává u Velké mešity ve městě Djenné v africkém státě Mali.
Ikonická budova v súdánsko-sahelském stylu je od roku 1988 jako součást starého města Djenné zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO. Byla postavena na popud francouzské koloniální správy roku 1907 na místě, kde se nacházely ruiny původní mešity ze 13. století. Názory na architektonickou hodnotu budovy se různí (základní vhled a kontext nabízí například i Wikipedie zde), obyvatelé Djenné o ni ale každoročně pečují: ženy a dívky nosí vodu z nedaleké řeky, děti ji v jámách mísí s hlínou, muži a chlapci na lešení z palmového dřeva pak nanášejí bláto na zdi stavby, aby odolala nadcházejícímu červnovému období dešťů. Společná práce vždy ale také poskytuje příležitost pro posilování dobrých vztahů, oslavu a sdílení bez ohledu na majetek a společenské postavení.
V posledních letech ale konání této akce a údržbu mešity, která do země každoročně lákala množství turistů, ovlivňuje nevyzpytatelná bezpečnostní situace v Mali a okolních státech. Mali, sousední Burkina Faso a Niger se potýkají s občanskými válkami a povstáními ozbrojených teroristických skupin, z nichž některé jsou spojené také s al-Káidou a Islámským státem. Po vojenských převratech ve všech třech zemích v posledních letech vládnoucí junty vyhnaly francouzské bezpečnostní síly a obrátily se na ruské žoldnéřské jednotky, tzv. wagnerovce. Ti páchají útoky také na civilisty a ani po smrti jejich vůdce Jevgenije Prigožina se bezpečnostní situace v regionu nezlepšuje. Oprav mešity se kvůli tomu účastní čím dál méně lidí – nepřijíždí například obyvatelé jiných měst, kteří se dříve na obnovách věhlasné stavby podíleli – a také turistický ruch z Mali téměř vymizel.
S využitím zpráv agentury AP a Religion News Service. Náhledová fotografie: Ondřej Havelka.
Související příspěvky:
