Jen od roku 2020, kdy se v Bělorusku konaly masové protesty proti pochybným volbám, které zajistily již šesté období vlády prezidenta Lukašenka, zadržela policie v Bělorusku už více než 35 tisíc lidí, mnoho oponentů jeho režimu bylo označeno za extremisty a ve věznicích je přibližně 1400 politických vězňů. Mezi těmito pronásledovanými, zatčenými, pokutovanými a vězněnými jsou i desítky duchovních napříč náboženským spektrem. Lukašenkův režim byl represivní po celou dobu, ale v posledních letech se tlak na běloruské občany ještě zvýšil. Běloruské úřady se otevřeně snaží kontrolovat duchovenstvo, opakovaně je svolávají k „preventivním“ politickým rozhovorům, kontrolují webové stránky a sociální média a pověřují bezpečnostní služby k monitorování kázání.
Jedním z prostředků kontroly v oblasti náboženství je také nový zákon, který dává vládě široké pravomoci nad náboženskými denominacemi a skupinami (více zde). Bělorusko v současnosti uvádí 3 417 registrovaných náboženských komunit a organizací, 80 % věřících v Bělorusku se hlásí k pravoslaví, 14 % ke katolicismu a jen asi 2 % k protestantismu. Působení neregistrovaných náboženských společenství a účast na jejich aktivitách bylo v roce 2022 označeno za trestný čin, za který hrozí až dva roky vězení.
Nejpočetnější skupinou pronásledovaných duchovních jsou katolíci a protestanté (ačkoli ani pravoslavným duchovním s afiliací k moskevskému patriarchátu se dopady represí nevyhýbají). O případu evangelikální církve Nový život, jejíž činnost úřady ukončily na základě sporu o užívání budovy bývalého kravína, kterou si společenství na své náklady zrekonstruovalo, jsme psali zde.
Druhým známým (nikoli však u nás) případem z katolického prostředí je „Červený kostel“ nedaleko hlavního vládního náměstí v Minsku. Běloruské úřady bez ohlášení či vysvětlení ukončily smlouvu o bezplatném využívání novorománského katolického kostela sv. Šimona a sv. Heleny římskokatolickou farností, která následně měla kostel vyklidit. O události se zmiňuje například zde zpráva Evropského parlamentu. Spor vyvrcholil tím, že policie po protestech 26. srpna 2020 zablokovala vchod do kostela, v němž se v tu chvíli nacházela asi stovka lidí. Proti akci bezpečnostních složek se veřejně ohradil také generální vikář arcidiecéze Minsk-Mohilyu, biskup Jurij Kasabutskij. Podruhé se kostel stal středem pozornosti, když se k tamnímu knězi Vladislavu Zavalniukovi připojily desítky žen v bílém a společně kolem kostela vytvořili lidský řetěz. V kostele se v současnosti již bohoslužby také nekonají. V září 2022 byl kostel zcela uzavřen. Úřady uvedly jako důvod nezaplacené účty za energie a nutnost opravy po požáru, i když jeho kněží tvrdí, že škody byly malé.
Mezinárodní pozornost získal také případ kněze Viachaslaua Baroka. Dvacet let sloužil ve městě Rasony na severu Běloruska poblíž ruských hranic, ale byl poměrně známou tváří také mimo svou farnost. Jen na svém youtubovém kanálu měl asi sedm tisíc sledujících. Do problémů se dostal v prosinci 2020, kdy vrcholily protivládní demonstrace. Když na sociálních sítích zveřejnil karikaturu prezidenta Lukašenka, byl zatčen a strávil 10 dní ve vězení. Po razii bezpečnostních služeb v jeho domácnosti a v kostele v červenci 2021 emigroval do Polska.
Minulý rok bylo podle dostupných informací zatčeno deset katolických kněží, včetně sedmdesátiletého Henrycha Akalatoviče, který je navzdory diagnóze rakoviny v izolaci a čelí obvinění z velezrady a trestu dvaceti let odnětí svobody.
Loňská zpráva katolické organizace Aid to the Church in Need, která sleduje pronásledování věřících, označila Bělorusko za druhý největší žalář katolických kněží hned za Nikaraguou. Podle názorů mezinárodních pozorovatelů nejde jen o záležitost Lukašenkovy vnitrostátní politiky, ale také o mocenský vzkaz Vatikánu.
Navzdory Lukašenkovu prokremelskému a proputinovskému nastavení se jeho postupy vůči církvím a duchovním dotýkají také Běloruské pravoslavné církve, která je podřízena moskevskému patriarchovi Kirillovi, blízkému spojenci Kremlu. Zejména těch, kteří nesouhlasí s událostmi anexe Krymu a napadení Ukrajiny či využívání církví a duchovních jako politického nástroje. V roce 2021 byl zbaven všech církevních funkcí a přinucen k odchodu do důchodu prominentní pravoslavný arcibiskup Artemij Kishchenko z Hrodny v západním Bělorusku.
Řada běloruských pravoslavných duchovních se ohradilo také proti tomu, že Lukašenko umožnil ruské armádě využít běloruské území pro útok na Ukrajinu. Několik dní po zahájení ruské invaze na Ukrajinu (událo se 24. února 2022) vyzývalo 24 běloruských pravoslavných kněží spolu s protějšky z Ruska k zastavení palby. Iniciativu vedl kněz Georgy Roy, který předsedal v hlavní pravoslavné katedrále v Hrodně a přednášel v prestižním duchovenském semináři. Vloni ze země kvůli obavám o bezpečnost uprchl se svou ženou a čtyřmi dětmi. Nyní slouží Bělorusům ve Vilniusu, litevském hlavním městě, a přiklonil se k pravoslavnému patriarchovi v Turecku, nikoli Rusku.
S využitím uvedených zdrojů, zprávy Religion News Service, údajů lidskoprávních organizací Forum18, Aid to the Church in Need, Amnesty International a Člověk v tísni.
Náhledový obrázek: Tzv. Červený kostel v Minsku, Wikipedia: Hanna Zelenko, CC BY-SA 4.0.
Související příspěvky:
