Vítězství indických nacionalistů, pokoření indických muslimů: dnes se otvírá Rámův chrám v Ajódhji

Před třemi a půl lety jsme zde referovali o tom, že indický premiér Naréndra Módí položil základní kámen Rámova chrámu v uttarpradéšském městě Ajódhja. Dnes se chrám slavnostně otvírá. Je to velká událost pro premiéra Módího, který slibem vybudování chrámu z roku 2014 spojil s touto stavbou svou politickou kariéru, a hlavně velká událost v historii vztahů mezi hinduistickou většinou a muslimskou menšinou v Indii. Na místě, kde se údajně narodil Ráma, jedna z nejvýznamnějších postav indické mytologie, nechal totiž muslimský dobyvatel Bábur (1483–1530) postavit v letech 1528–1529 mešitu. Tuto historicky unikátní stavbu strhli ve „svatém nadšení“ indičtí náboženští nacionalisté roku 1992 a v následných soudních sporech měli vždy navrch. Dnešní slavnostní otevření Rámova chrámu prokazuje, že zápas o náboženské ovládnutí posvátného místa tedy nacionalisté vyhráli. (Stručnou historii tohoto zápasu také nabízí zmíněný článek.) Velkou událostí je dnešní slavnost také pro ministerského předsedu státu Uttarpradéš Jógího Aditjanáta, politického souputníka Módího a rovněž oblíbence nacionalistů.

Současný politický kontext nezmenšuje krásu a sílu vyprávění o Rámovi, zachycené v některé z mnoha verzí eposu Rámájana. Jeho vznik se obvykle datuje do širokého období kolem začátku našeho letopočtu. Rámovo narození je v samém počátku eposu. Části z jeho asi 24 tisíc dvojverší přebásnil indolog Oldřich Friš (1903–1955) a v první části jeho Rámájanam (Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1957) je Rámovo narození popsáno na str. 8 takto prostě:

Ráma, Síta, Lakšmana. Jedna z tisíce variací na oblíbené téma.

V Ajódhji jasný Dašaratha panoval,
král prozíravý, starostlivý o všechny,
měšťany, venkovany stejně milován,
vítězný, mocný, silný, šlechetný,
obětník štědrý, pravdomluvný král.

Za jeho vlády nebylo zřít chuďasů,
lakotných, bídných, neznabohů, ničemných.
Muži i ženy drželi se zákonů,
ctitelé bohů byli, k hostům laskaví,
dlouhého věku, šlechetní a poctiví.

Měl Dašaratha čtyři syny milené:
Kausaljá Rámu porodila vladaři,
Kaikéjí šlechetného Bharatu,
Sumitře narodila se však dvojčata,
jež zvána byla Lakšmana a Šatrughna.

Rekové byli, znalí védů, znalí věd,
o blaho lidu dbali, ctnostmi bohatí,
uctiví, slavní, prozíraví, vznešení,
poslušní otce, vycvičení ve zbrani.

V důsledku dvorské intriky byl podle Rámájany princ Ráma odstaven a na jeho královské místo nastoupil jeho bratr Bharata. S manželkou Sítou a dalším nevlastním bratrem Lakšmanou jim nezbylo než se odebrat do vyhnanství. Jejich neštěstí tím ale neskončilo: Síta byla unesena králem démonů Rávanou na Šrí Lanku a Ráma, Lakšmana a mnoho pomocníků (třeba král opic Sugríva nebo opičí vojevůdce Hanumán) bojují, aby ji Ráma mohl získat zpět. Po konečném vítězství se Ráma vrací kralovat do Ajódhji a je zbožštěn jako avatar boha Višnua; jeho manželka Síta je oslavována jako vtělení Višnuovy manželky Lakšmí. Návrat Síty do Ajódhji dodnes připomíná velmi oblíbený svátek světel – Díválí.

„Kult Rámy se rozšířil zejména po muslimské invazi,“ napsala Eliška Merhautová ve známé knize Bohové s lotosovýma očima,[1] „kdy se Ráma stal ideálem věrného manžela, chrabrého vůdce a spravedlivého krále.“ Podobný triumf jako Rámův a Sítin návrat do Ajódhji prožívají dnes na stejném místě višnuisté a spolu s nimi hinduističtí nacionalisté všech směrů, když je legendární rodiště Rámy již nezpochybnitelně v jejich rukou. Kult Rámy si tak svůj potenciál odporu vůči muslimské menšině po více než tisíciletí zachoval.

Poznámka:

[1] ZBAVITEL, Dušan – MERHAUTOVÁ, Eliška – FILIPSKÝ, Jan – KNÍŽKOVÁ, Hana, Bohové s lotosovýma očima. Hinduistická mytologie, Praha: Vyšehrad 1986, s. 174.

Náhledová fotografie: Rajesh Kumar Singh, AP Photo.