Dlouholetý a symbolický spor v indickém městě Ajódhija ve státě Uttarpradéš je rozhodnut ve prospěch hinduistů. Předmětem sporu je pozemek, na němž byla roku 1527 postavena mešita. Historicky vzácnou mešitu, postavenou v éře zakladatele Mughalské říše Bábura (1483–1530), ovšem roku 1992 zničil dav indických náboženských nacionalistů z hnutí „Rámovo rodiště“. Podle slavného a velmi oblíbeného indického eposu Rámajána, který vznikl před přelomem letopočtu, se v Ajódhji nacházel Rámův palác. Nacionalisté lokalizují palác Rámy, hrdiny eposu a podle višnuistů také sedmého avatára Višnua, právě do místa, kde stála mešita. O sporu jsme psali zde.
Ačkoliv je spor o údajné místo Rámova paláce již velmi starý (kvůli němu nebyla mešita od roku 1949 používána k modlitbám), vrcholu dosáhl právě roku 1992. Stal se tehdy spouštěčem mnoha násilností, jichž se dopouštěli militantní hinduisté na muslimech a které muslimové odpláceli podobně násilně. Počet obětí těchto nepokojů se odhaduje asi na dva tisíce. Vlivné hnutí „Rámovo rodiště“ posílilo Indickou lidovou stranu (BJP) a nacionalismus této strany zase posiloval hinduistické extremisty nejen v této organizaci.
Útok na Báburovu mešitu roku 1992 dávají znalci indické politiky do souvislosti s explozí náboženského nacionalismu, kterou způsobil televizní seriál Rámajána režiséra Ramananda Sagara. Byl vysílán v letech 1987 a 1988 a pro svou nesmírnou popularitu si vysloužil trojí prodloužení na konečných 78 dílů. Seriál údajně sledovalo asi sto milionů Indů. Obvyklým úkazem prý bylo sejití celých vesnic ve slavnostních oděvech, vyhrazených pro chrámové pobožnosti, před televizorem, ozdobeným jako oltář. Seriál posílil stranu BJP a náboženský nacionalismus v ní. Dva představitele hlavních rolí vynesl do parlamentu právě za stranu BJP. Při volební kampani mladé herečky Deepiky Chikhaliaové, představitelky Rámovy manželky Síty, rozsvěceli účastníci lampičky stejně, jako to dělají na svátek Díválí k poctě bohyně Lakšmí, vtělené do Síty. Více o dopadu seriálu na indickou společnost a její náboženství zde.
Vzhledem k tomu, že BJP je dlouholetou vládnoucí stranou v Indii, nebylo rozhodnutí Nejvyššího soudu překvapivé (jednání bylo údajně krátké a jednomyslné). Úřady v Uttarpradéši se po zveřejnění rozhodnutí velmi bály nové vlny násilí, posílily policii a předběžně zadržely stovky lidí. Britská společnost BBC, která o rozhodnutí indického nejvyššího soudu přinesla zprávu zde, hovořila také o zavřených školách a přístupových trasách do ohrožených míst města.
Soudní spor o pozemky pod zbořenou mešitou se táhne již dlouho. Podnítily ho roku 2002 tři organizace – jedna muslimů a dvě hinduistů. Soud roku 2010 rozhodl, že pozemek bude rozdělen na tři díly a každý z nich připadne jedné ze stran sporu, přičemž klíčová část, na níž stála mešita, bude v rukou hinduistů. Konstatoval také, že místo je skutečně Rámovým rodištěm a že mešita vznikla na místě rozbořeného hinduistického chrámu. Proti rozhodnutí soudu v Allahabádu se účastníci sporu odvolali, případ došel k Nejvyššímu soudu, a ten 9. listopadu 2019 rozhodl, že na pozemku má být postaven hinduistický chrám a muslimům mají úřady poskytnout náhradní pozemek, na němž by mohli postavit novou mešitu náhradou za Báburovu.
Na náhledovém obrázku je bourání Báburovy mešity holýma rukama roku 1992.
Psali jsme v Dingiru:
Stanislava Vavroušková, Bojovný hinduismus, Dingir 6 (4), 2003, s. 128–129: zde.
téma Náboženství a politika, Dingir 6 (4), 2003: zde.
téma Náboženství a národní identita, Dingir 16 (4), 2013: zde.
Související příspěvky:
Indie: Obnova „slavné hinduistické minulosti“ se dotýká i místních jmen: zde.
Masívne protesty za výstavbu hinduistického chrámu na mieste zdemolovanej mešity: zde.
Díválí – svátek tří tradic: zde.