V severní Africe se nedlouho po vzniku křesťanství zrodilo hnutí adamitů, kteří své následování Krista – dle jejich soudu obnovitele předhříšné nevinnosti – projevují na rozdíl od ostatních křesťanů úplnou kultickou nahotou při bohoslužbách. Nahota symbolizuje návrat do původní čistoty před lidským pádem a nezkaženost člověka v prvních kapitolách Bible, v níž a do níž byl člověk jako muž a žena Bohem stvořen. Tito první adamité působili v severní Africe mezi 2. a 4. stoletím.[1]
Někteří křesťanští adamité snad navázali na gnostické a částečně platónské, později i manichejské myšlenky. V alexandrijské oblasti se jisté skupiny adamitů rekrutovali z karpokratiánské gnóze vystavěné na ostrém dualismu mezi zlou hmotou (jakožto pokleslou formou bytí) a dobrou duší (jakožto vznešenou formou bytí preexistující lidskému životu).[2] Následovníci vlivného gnostika Karpokrata ovšem nevyznávali Ježíše jako bohočlověka, ale pouze jako výjimečného člověka, jehož duše pozemským narozením nezapomněla na své předchozí bytí ve sféře dokonalého Boha.[3] Zastánci této platonizující gnóze věřili, že díky zvláštnímu tajnému poznání si může člověk vzpomenout na své bytí předcházející pozemskému narození.[4]
Názory na nauku křesťanských adamitů se různí: někteří starověcí teologové v nich viděli sektu s velmi rozvolněnými mravy, jiní v nich naopak spatřovali přísné askety, kteří se navraceli do původní, co možná nejjednodušší, formy života.[5] Své společenství adamité nazývali ráj a vyznávali, že přijetím do společenství se člověk vrací do stavu původní nevinnosti a dokonalosti.[6] Adamité v prvních staletích letopočtu odmítali manželství jako cosi nepřirozeného, co nepatří do stavu původní dokonalosti.[7] Někteří přívrženci hnutí odmítali vnější náboženské zákony i etické imperativy jako zbytné, protože platí jen pro lidi zasažené hříchem, lidi ve stavu po pádu prvotního hříchu. Adamité se cítili být zpět ve stavu před pádem, a tedy bez nutnosti zákazů, příkazů, imperativů či doporučení.[8] Stav dokonalosti podle nich není třeba redukovat, omezovat či řídit. Mezi starověkými adamity byli rovněž mystikové, kteří hájili myšlenkovou linii jakéhosi nadmorálního přístupu k životu, neboť není-li hříchu, není zapotřebí mravu a morálky. Jde o mystický návrat do původní nezkaženosti, dokonalosti, které je každý člověk podle adamitů přirozeně schopen.[9]
Vrátíme-li se k Bibli, Bůh podle prvních – můžeme snad říci zakládajících – veršů knihy Genesis stvořil člověka podle svého obrazu ke své podobě, a to jako muže a ženu (Gn 1,27). Jak je stvořil, tak byli jeho obrazem – nazí. Staří adamité zdůrazňovali, že Bůh neřekl: Oblékněte se, jste mým obrazem. Nikoli. Stvořil je jako velmi dobré dílo, dílo Boží, dílo nahé – a správné.[10] Žena a muž se měli stát jedním tělem a programově měli být nazí a nestydět se. Člověk na základě Stvořitelova programu neměl jíst ze stromu poznání dobrého a zlého – takové bylo zadání. Pokud by tedy člověk (podle adamitů) z tohoto stromu nepojedl, nepoznal by dobré a zlé, nepropadl by se do trapné dichotomie dobro – zlo, nemusel by se oblékat, stydět, trpět… Ve stavu původní dokonalosti tedy podle této názorové linie člověk nepodléhá dualismu dobro – zlo, není chycen v aporii morálních pastí, kdy jde vlastní přirozenost proti osobě a není úniku než skrze Adama nového, totiž Krista. Nahota tedy podle adamitů není jen dobrá, je velmi dobrá, je nezkažená. Proto adamité praktikovali bohoslužby v kultické nahotě.
Poznámky:
[1]Srov. HUGH, Chisholm. Adamites. In: Encyclopedia Britannica (11th ed.). Cambridge: Cambridge University Press, 1911, s. 174.
[2]Srov. Carpocratian | Early Christianity, Jewish Mysticism, Valentinus | Britannica
[3]Srov. HAVEY, Francis Patrick. Adamites. In: Catholic Encyclopedia. New York: RAC, 1907, s. 135.
[4]Srov. LAWLER, James M. Matter and Spirit: The Battle of Metaphysics in Modern Western Philosophy Before Kant. Rochester: University Rochester Press, 2006, s. 96–101.
[5]Srov. HAVEY, Francis Patrick. Adamites. In: Catholic Encyclopedia. New York: RAC, 1907, s. 135.
[6]Ve středověku se adamity inspirovala další hnutí, mimo jiné i v Čechách jedno z radikálních křídel husitů. Srov. adamité (JKI-K) – Religionistická encyklopedie (cas.cz) Vedle toho je třeba rovněž zmínit hypotézu o tzv. preadamitech, což měli být lidé, žijící před Adamem, kteří Adamovým hříchem nepřišli o svou dokonalost a prvotní stav neporušenosti.
[7]Srov. tamtéž.
[8]Srov. HUGH, Chisholm. Adamites. In: Encyclopedia Britannica (11th ed.). Cambridge: Cambridge University Press, 1911, s. 174.
[9]Srov. monografii věnovanou tématu v širším kontextu: ZARRABI-ZADEH, Saeed. Practical Mysticism in Islam and Christianity: A Comparative Study of Jalal al-Din Rumi and Meister Eckhart. London: Routledge, 2016, 290 s.
[10]Srov. HAVEY, Francis Patrick. Adamites. In: Catholic Encyclopedia. New York: RAC, 1907, s. 135.
Náhledový obrázek: Sailko, Michelangelo, dílo: Stvoření Adama (Wikipedia Commons, volné dílo).