Boris Merhaut, jeden z „ostrůvků pozitivní deviace“, se narodil před stem let

Boris (1924–2016) a Eliška (1922–2018) Merhautovi, oba vzděláním indologové, byli méně nápadnými, ale velmi významnými postavami alternativní náboženské scény přelomu 20. a 21. století. Jejich náboženský život byl provázán s vizí společenské proměny:

„Na oceánu, kde na kontinentech převažuje asociální patologie tržního hospodářství, je třeba budovat ostrůvky pozitivní deviace, lokální a regionální soběstačné pospolitosti, fungující mimo žentour majoritních společností.“[1]

Merhautovi takové „ostrůvky pozitivní deviace“ v duchu hnutí Nového věku[2] celý život vzorně vytvářeli.

Dr. Boris Merhaut, který by se právě dnes dožil sta let, je autorem řady indologických odborných prací. Na veřejnosti ho ale proslavila tzv. „žlutá jóga“, jímž byl spoluautorem a editorem. Kniha Jóga: od staré Indie k dnešku z roku 1971[3] byla totiž velmi oblíbena mezi početnými českými jóginy, kteří si ji v době, která kvůli komunistům připomínala duchovní úhor, hojně půjčovali, a dokonce opisovali. Merhaut ale nebyl jenom akademikem, ale i náboženským hledačem, čerpajícím z mnoha podnětů: byl žákem mystika Bedřicha Hejhala (1895–1960), inspiroval se dílem mystika Květoslava Mináříka (1908–1974), byl jóginem, ve „žluté józe“ obdivoval Jógánandu, v mládí byl ve styku s Rámakrišnovou misí, byl téměř celoživotním unitářem, a dokonce se účastnil i experimentů s psychotropními látkami.[4]

Z politických důvodů musel roku 1972 opustit Orientální ústav, kde působil od roku 1954, a pracovat převážně mimo svůj obor. Tehdy 70. letech, v době normalizace, se domek Merhautových v osadě Budínek u Dobříše stal „ostrůvkem“ těm, kteří hledali impulsy mimo státem trpěná náboženská společenství a kteří přijížděli na semináře a na jógickou praxi.

Po změně společenských poměrů se Merhautovi roku 1995 přestěhovali z Prahy do Dobříše a Boris se stal jedním z hlavních propagátorů myšlenek hnutí Nového věku (New Age), které se tehdy u nás začalo rozvíjet. Obohatil ho myšlenkou „hlubinné ekologie“. Tento pojem přinesl roku 1973 do veřejné debaty norský filosof Arne Næss (1912–2009). V „hlubinné ekologii“ nejde o nic menšího než o záchranu planety, a to tím, že jako lidstvo skoncujeme s „oddělením od přírody“. V článku pro časopis Gemma Merhaut pokračoval:[5]

„… nastávající Věk vodnáře vyžaduje naše účastenství na veškerém životě naší ničené planety, vcítění se do všech forem života a ztotožnění se s nimi, s ekosystémy, s biosférou, s naší prastarou planetou Gajou.“

Merhautův vliv na formaci českých stoupenců „věku Vodnáře“ byl velký: časopis Gemma přijal pojem „hlubinná ekologie“ do svého podtitulu a Merhautův článek „Dobrovolná skromnost“ vyšel k dalším vlivném časopise Nového věku Baraka.[6] Merhautových článků v nejrůznějších periodikách byly ale desítky, ne-li stovky. K jeho nejvýraznějším počinům v 90. letech patří také překlad (pořízený spolu s manželkou Eliškou) světoznámé knihy arabského křesťana Chalíla Džibrána Prorok do češtiny.[7]

Poslední veřejný „ostrůvek“ vytvořili Merhautovi roku 2002, když se z Dobříše přestěhovali do budovy bývalé školy v obci Horní Bolíkov nedaleko Telče. Tam mělo spolu s nimi sídlo občanské sdružení Kastálie, s nímž měli Merhautovi velké plány: v Bolíkově měla vzniknout „škola životních nauk“, v níž by bylo možné rozvíjet znalosti náboženství, ekologie či filosofie nebo praktikovat jógu a kolem níž by se časem mohla utvořit i výše zmíněná „pospolitost fungující mimo žentour majoritních společností“ podle vzoru Findhornu a dalších komunit hnutí Nového věku. Jak je uvedeno v unitářském časopise Poutník,[8]

„Kastálie, jejíž název se odvozuje od enklávy moudrých a moudrost hledajících z románu Hermanna Hesseho Das Glasperlen SpielHra se skleněnými perlami, všechny … spirituality uznává za rovnocenné a legitimní a učí své stoupence mnohost cílů a názorů respektovat. Neaspiruje stát se masovější organizací… Jsme přesvědčeni, že i v postkomunistické společnosti je možno se ke Gáie, matce–Zemi chovat jako dobře vychované děti, tj. nejen od ní chtivě brát, ale i vděčně jí vracet. Nedupeme po její něžné pokožce v okovaných botách skinů, ale rádi chodíme bosi, lehce jako naši předkové kočovníci, kteří zanechávali jen otisky koňských kopyt nebo jako sběrači – bušmani, cestující po poušti, aniž by zanechávali stopy lidské činnosti. Jak můžeme dát najevo svou lásku k Zemi? Tím, že na ní budeme hospodařit tak jako naši zemědělští předkové – ekologicky, tj. bez jedů agrochemie. …

Hlavní témata: jak zabránit střetu civilizací, který prorokuje Huntington; hlubinná ekologie; zelená ekonomie; axiologie – nauka o hodnotách; jóga a mauna – mlčení s meditací; výchova k soběstačnosti: vaření, knihvazačství, údržba domácnosti, léčitelství, psychoterapie, byliny; jazykové kursy konverzační i zaměřené na odbornou terminologii ekologie, religionistiky a filozofie; angličtina, francouzština, němčina, ruština, španělština, písmo dévanágrí pro sanskrt a hindštinu; zpěv, muzicírování; divadlo; psychodrama.“

Uskutečnit všechny plány se ale Merhautovým nepodařilo; poslední část svého života pak strávili v Domově seniorů v Budíškovicích.

Poznámky:

[1] Boris Merhaut v rozhovoru v časopise brněnské obce unitářů Poutník 1/2004.

[2] K obrazu ostrůvků viz např.: Martin Kořínek a Jiří Koubek, Jsem pozitivní ostrůvek, rozhovor s Vlastimilem MarkemDingir 6 (2), 2003, str. 60–64.

[3] Spoluautory byli Milada Bartoňová, Zdeněk Bašný a Rudolf Skarnitzl; kniha vyšla v Praze ve zdravotnickém nakladatelství Avicenum.

[4] Podrobnější životopis Borise Merhauta vytvořil KALAČ, Petr, Vzpomínka na Borise Merhauta, Tvůrčí život. Časopis českých unitářů, 7 (5), 2018, str. 36–41. Vzpomínky Borise Merhauta obsahuje i výše zmíněný rozhovor v časopise Poutník 1/2004.

[5] MERHAUT, Boris, Hlubinná ekologie, Gemma.Časopis pro harmonický rozvoj a duchovní rozměry člověka  2/1991, str. 21.

[6] MERHAUT, Boris, Dobrovolná skromnost, Baraka. Časopis pro Nový věk, zima 1996, str. 58–60.

[7] Poprvé vyšel roku 1990 v nakladatelství Vyšehrad.

[8] Poutník 1/2003.

Náhledová fotografie Merhautových v Horním Bolíkově roku 2004: autor.

Psali jsme v Dingiru:

téma: Jóga, Dingir 5 (4), 2002, celý text čísla zde.

téma: Co přišlo po hnutí Nového věku?Dingir 26 (2), 2023.

téma: New AgeDingir 6 (2), 2003, celý text zde.

Vlastimil Marek, Duchovnost za železnou oponouDingir 15 (1), 2012, str. 34–36.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments
Ivan Štampach
Ivan Štampach
6. 1. 2024 22:49

Měl jsem čest a potěšení poznat Merhautovy osobně. Dosvědčovali mi, že new age nemusí být jen populární a komerční světonázor. Že může být podložen vážným zkoumáním alternativních směrů. Že může být poctivou cestou ducha.

Podobnou zkušenost mi poskytli při několika osobních setkáních manželé Míla a Eduard Tomášovi.

Last edited 4 měsíců před by Ivan Štampach