V úterý 3. října proběhl v Německu Den otevřených mešit. Jejich přesný počet není znám a není ani úplně jasné, jaký prostor lze za mešitu považovat. Ale počet míst, kde se muslimové scházejí ke společným modlitbám, je odhadován na asi dva a půl tisíce. Podle šetření Německé islámské konference z roku 2019 do nich aspoň jednou týdně přijde asi 24 % muslimů z celkových pěti a půl milionu, kteří v Německu žijí. Den otevřených mešit se koná vždy 3. října od roku 1997 a účastní se ho vždy asi tisíc mešit.
V prezentaci Deutsche Welle, německé společnosti zaměřené na rozhlasové a televizní vysílání do zahraničí, vyšel v pondělí článek Bettiny Baumannové a Kristiny Reymann-Schneiderové, v němž je uvedeno šest zajímavých faktů o německých mešitách:
V první německé mešitě byli vycvičeni džihádisté. Touto první mešitou v Německu (a možná v celé střední Evropě) se myslí budova, která vznikla roku 1915 v zajateckém táboře v braniborské obci Wünsdorf. Muslimové, které zajalo Německé císařství během první světové války, zde byli cvičeni k tomu, aby se zapojili do „svatého úsilí“ (džihádu) v bojích proti koloniálním velmocím Francii a Velké Británii.
Nejstarší mešita v Německu připomíná mauzoleum Tádž Mahal. Když byla mešita ve Wünsdorfu roku 1930 stržena, stala se nejstarší mešitou v Německu budova v Berlíně-Wilmersdorfu, která byla otevřena roku 1928. Její stavbu si objednali příslušníci islámského hnutí ahmadíja, kteří do Německa přicházeli ve 20. letech z území dnešního Pákistánu, kde ahmadíja vznikla a kde byli stoupenci tohoto hnutí pronásledováni ortodoxními muslimy. Tádž Mahal je turisticky atraktivní, výstavný komplex budov v indickém městě Ágra, postavený na paměť zesnulé manželky indického panovníka Šáhdžahána z muslimské dynastie Mughalů ve 30. letech 17. století.
V jedné z berlínských mešit káží také ženy. Jedná se o mešitu společenství, které se samo chápe jako liberální. Její název „Ibn-Rushd-Goethe-Moschee“ připomíná středověkého andaluského učence Ibn Rušda (1126–1198), známějšího pod latinizovaným jménem Averroes, a německého učence Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832). Vstřícnost k ženám a příslušníkům menšiny LGBT je příčinou nenávisti, kterou ke společenství někteří jiní muslimové chovají. Tu rozněcuje také neověřené přiřazení mešity k islámskému Gülenově hnutí, které je v současném Turecku pronásledováno.
Největší německá muslimská organizace je společensky značně kontroverzní. Touto organizací je Turecko-islámská unie pro náboženské záležitosti (Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion, tureckou zkratkou DITIB). Unie je těsně napojena na turecký náboženský úřad (Diyanet), takže imámové v mešitách, které svazu patří, jsou vzděláváni v Turecku a placeni tureckým státem. Stávají se tak nositeli politických stanovisek současné turecké vlády a předávají je svým posluchačům, což se projevilo roku 2018, kdy většina Turků žijících v Německu hlasovala v prezidentských volbách pro Recepa Tayyipa Erdoğana.
Mešity v Německu jsou většinou neviditelné. Naprostá většina míst, kde se muslimové scházejí k modlitbám, nemá nápadnou architekturu a není ani nápadně označena. Jednou z výjimek je centrální mešita výše jmenované organizace tureckých muslimů DITIB v Kolíně nad Rýnem. Byla otevřena roku 2017, pojme asi 1 200 muslimů a součástí komplexu jsou dva 55 metrů vysoké minarety, snad nejvyšší v Evropě (fotografie mešity je u článku v Náboženském infoservisu zde).
Muslimové rezignovali na muezzinovo svolávání do mešity. Muezzinův zpěv, který dobře znají cestovatelé (nebo čtenáři cestopisů), není v Německu slyšet. Není nijak zakázán, ale muslimům je jasné, že by budil pozornost mezi ne-muslimy a dráždil k negativním postojům vůči muslimům. Naprostá většina německých mešit nemá minaret a navíc – v éře hodinek a mobilních telefonů není muezzinovo volání k modlitbě ani potřeba.
Náhledová fotografie: O Dnu otevřených mešit referovala i německá veřejnoprávní televize ARD v hlavním zpravodajském pořadu „Tagesschau“.
Související články:
