V Horních Rakousích, prakticky na samém jižním konci cáhlovského okresu (Bezirk Freistadt), leží město Pregarten. Samo má něco pod 5 600 obyvatel, avšak těsně sousedí se dvěma dalšími lidnatými obcemi, které se ve 20. století dočkaly vzestupu mezi městyse. Jedná se o Wartberg ob der Aist s více než 4 400 obyvateli (městys od roku 1983) a Hagenberg im Mühlkreis (přes 2 900 obyvatel, městys od roku 1991). Od roku 2011 se datují snahy spojit všechny tři obce do jednoho města, které by neslo společný název Aist a počtem obyvatel by převýšilo nynější sídlo okresu (tj. Cáhlov neboli Freistadt), avšak zejména pro nechuť v Hagenbergu k tomu dosud nedošlo. Wartbergem a Pregartenem se mi poštěstilo procházet loni v červnu a letos začátkem července, a tak se snad mohu podělit o zážitky z těchto míst, aspoň o ty, které se tak či onak týkají náboženství.
Památkově nejcennější kostely najdeme ve Wartbergu. Jedná se zejména o farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je hodnotným pozdně gotickým síňovým trojlodím s poměrně složitými obrazci žebrových kleneb, zejména v nejširší střední lodi. Pokud jde o nové úpravy, zaujalo mě zejména poloautomatické otvírání a zavírání vchodu v jižní stěně trojlodí. Stačí trochu zatlačit na dveře – a ty se začnou samy zvolna otvírat. A po chvíli, dostatečně dlouhé na to, aby prošel i pomalejší návštěvník, se zase stejně pomalu samy zavřou. A podobně při odchodu stačí jemně zatáhnout a o zbytek se rovněž postará automatika. Vchod v západním průčelí kostela tuto vychytávku nemá.
Kolem kostela se dosud rozkládá hřbitov a v jeho areálu, mezi samotným kostelem a plochou vcelku miniaturního náměstí, stojí nevelká a nepříliš nápadná budova, postavená původně jako karner, později rodová hrobka Starhenbergů. V roce 1975 byla upravena na pohřební síň. Současná podoba je převážně z roku 1506. S areálem na severu sousedí dílny, pobočka Evangelické diakonie sídlící v nedalekém Gallneukirchenu (který je sídlem evangelické farnosti, jediné v širokém okolí). Přístupová cesta je natřena duhovými barvami, na znamení toho, že vítáni jsou všichni. Na vyvýšeném místě zhruba severozápadně od tohoto areálu, již mimo intravilán, stojí kostelík svatého Václava, v současné podobě rovněž gotický, ale asi na místě staršího předchůdce. Po renovaci v roce 1964 slouží jako památník obětí světových válek. Je od něj velice dobrý rozhled; za dobré viditelnosti lze spatřit například poutní kostel na Pöstlingbergu nad Lincem, za ještě lepší viditelnosti také Alpy.
Prudce rostoucím Hagenbergem (na vzestupu se podílí zejména Softwarový park založený v roce 1989) jsem neprocházel, a tak mohu jen sdělit, že tamní farní kostel vznikl jako součást zámku a je barokní.
Fotografie z Wartbergu:
Přejděme nyní do Pregartenu. Obec měla postavení městyse od 13. století a městem se stala 31. května 2003. Kostel zasvěcený svaté Anně měl ve 2. polovině 19. století relativně prostou barokní podobu a nacházel se v severní části plochy náměstí. V té době však sídlo začalo díky výstavbě železnice (která se do Pregartenu dostala v roce 1873 v důsledku změny trasování při přestavbě původní koněspřežky na parní provoz) prudce růst a dosavadní kostel přibývajícím obyvatelům nedostačoval. Proto bylo rozhodnuto postavit kostel nový. Za východní stranou pregartenského náměstí tak podle plánů Otto Schirmera v letech 1893 až 1897 vyrostlo velké novogotické trojlodí se štíhlou věží uprostřed západního průčelí a s oltáři z carrarského mramoru. Starý kostel pak byl zbořen v roce 1903 a na jeho místě byl vztyčen mariánský sloup.
Na kostelních lavicích najdeme mosazné štítky se jmény – nejspíše sponzorů této stavby. Zda jsou příslušná místa nadále rezervována potomkům těchto sponzorů, takže náhodný návštěvník či návštěvnice bohoslužeb má smůlu, jsem nezjišťoval.
Nejvíc mě však zaujala zdánlivá maličkost: prostý křížek zavěšený na jižní stěně předsíně v podvěží. Pozornost upoutá už tím, že jeho ramena jsou podstatně širší, než je u křížků podobné velikosti obvyklé. Při bližším pohledu zjistíme proč: křížení obou ramen je orámováno a takto ohraničený prostor je překryt mříží z ostnatých drátů. A za ní se nachází pomačkaný, místy potrhaný a místy i opálený list papíru s textem. Ani jeho nadpis není v plné míře čitelný, ale můžeme si jej domyslet: Allgemeine Erklärung der Menschenrechte – německý překlad Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté na 183. zasedání Valného shromáždění OSN 10. prosince 1948 (Rakousko tehdy hlasovalo pro, Československo, ovládané režimem KSČ, se zdrželo hlasování). Symbolika více než výmluvná. Paralely mezi příběhem, s nímž je v křesťanství kříž nejčastěji spojován, a jedním potrhaným, pomačkaným, opáleným a zamřížovaným kusem papíru asi opravdu není složité hledat.
A ještě jedno poučení: někdy se vyplatí navštívit i podobná místa, zdánlivě nepříliš výrazná a bez složitější historie. Protože s překvapivými objevy, o kterých se v turistických průvodcích nedočteme, se lze setkat i tam.
Fotografie z Pregartenu:
Všechny fotografie: Miloš Hlávka.
Související příspěvky:
