Ať už je se jedná o náboženství navazující na dědictví starého Izraele nebo různé podoby předmoderního i moderního antisemitismu, všem je společná představa, že Židé sehrávají ve světových událostech výjimečnou roli. Tato role může být chápána pozitivně i negativně, jako věčná i jako omezená na určitá dějinné období, spojená s konkrétními texty a „zakládajícími událostmi“, které konstituují klíčové momenty dějin.
Téma „výjimečnosti Izraele“ však vždy přesahovalo hranici židovského náboženství a dostávalo se mu pozitivních i negativních interpretací zejména v různých podobách křesťanství a islámu. Tato „hermeneutická setrvačnost“ se silně projevila i ve 20. století, jemuž z židovské perspektivy dominují dvě události: sionismus spojený se založením Státu Izrael a holocaust. Každá z těchto událostí svým vlastním způsobem zásadně změnila vztah k židovství a k Židům a zároveň otevřela nová témata.
Ve svém úvodním tematickém článku se věnuji novým židovským komunitám globálního Jihu, zejména společným charakteristikám souvisejícím s jejich koloniální minulostí. Napětí mezi pokoncilní interpretací židovského vztahu s Bohem a ambicí být morálním hlasem v problematické situaci současného Izraele je předmětem článku Viktorie Pošvářové věnovanému katolickému sionismu. Perspektivu adresující nekompatibilitu mezi konvenčním pojetím sionismu a křesťanskou teologií vycházející z těžké situace palestinských křesťanů představuje článek Petra Jandejska, který se zaměřuje na palestinskou teologii osvobození.
Sondy do různých témat zachycujících interpretaci Izraele ze strany muslimů, ale i křesťanů žijících v různých arabských zemích přináší článek Lukáše de la Vega Noska. Lenka Philippová nám dává nahlédnout do historie a současnosti afroamerického izraelitského hnutí v USA a do jeho rozpětí od exkluzivistické sebeidentifikace s dědictvím starého Izraele spojené s antisemitismem na jedné straně až k sympatiím k normativnímu judaismu na straně druhé. Globálnímu fenoménu nárůstu antisemitismu se věnuje článek Jana Rokyty.
Důležitý kontext pro porozumění významné části křesťanského sionismu a evangelikální podpory Státu Izrael představuje článek Zdeňka Vojtíška věnovaný roli Izraele podle dispenzacionalismu. A nakonec téma dvanácti kmenů Izraele v kontextu, který není čtenářům Dingiru neznámý. Historii, teologii i praxi společenství Dvanáct kmenů přináší článek Jitky Schlichtsové. Všem čtenářům Dingiru přeji poutavé čtení a mnoho nových vhledů do tématu Izrael v náboženstvích.
Kompletní obsah a vybrané články z nového Dingiru jsou dostupné online zde.
Související příspěvky:
Dobrý den, bude někdy v Dingiru zmíněn i antisemitismus a rasistické názory zakladatele Dvanácti kmenů, Eugene Spriggse?
Mezi religionisty není ani o antisemitismu ani o rasismu v hnutí Dvanáct kmenů nic známo. Pokud někdo s akademickým kreditem napíše článek s relevantními informacemi a pokud článek projde recenzním řízením, tak samozřejmě ano.
Skvělé, děkuji. Já měl za to, že dle pravidel může do recenzního řízení poslat článek kdokoliv a měl by být posuzován recenzenty anonymně. Teď je to jinak? Teď se posuzuje i osobní (akademické) postavení? Jak se to přesně posuzuje? Existují na to nějaká pravidla?
Je to docela prosté. Dingir má – asi jako všechny časopisy – svého odpovědného redaktora. To jsem já. Pokud přijde nějaký text, musím rozhodnout, zda ho do recenzního řízení pošlu. Ne každý text je totiž pro recenzní řízení vhodný. Výsledkem je to, že některé texty zařadím do časopisu jako nerecenzované články (obvykle to bývají rozhovory, recenze, studentské práce, reportáže) apod., ale také to, že některé texty odmítnu ještě před recenzním řízením. Takže já samozřejmě autory znám a často s nimi koresponduji. Obvykle v té snaze, aby text připravili jako recenzovatelný (pokud to žánr vůbec dovoluje). Samo recenzní řízení je pak ale anonymní.