Se Šrí Činmojem na ramenou

Dušan Štraus, So slonom na pleciach. Autentický príbeh bývalého lídra sekty, Bratislava: Ikar 2022, 512 s.

Nebyl to jenom špalek více než pěti set stran, co mě několik měsíců odrazovalo od četby této knihy, ale i vědomí, že autorem je bývalý člen, a dokonce „lídr sekty“, jak prozrazuje její obálka. Bývalí členové totiž zcela pochopitelně mají tendenci k jednostrannému přístupu, který je posouvá do postavení oběti, zatímco „sektu“ vykresluje negativněji, než odpovídá skutečnosti. To ale o této knize neplatí. Dlouho jsem tedy odkládal četbu knihy, která si to nezaslouží.

Hrdinou knihy je Viktor, slovenský stoupenec společenství kolem indického duchovního učitele Šrí Činmoje (Sri Chinmoy, 1931–2007). Brzy po své konverzi roku 1993 se Viktor stal slovenským národním vedoucím a šéfem slovenské sítě obchodů Madal Bal (v knize se jmenují „Madadal“). Po zasvěcení obdržel od svého guru jméno Japaka. Současně s ponořením do společenství Šrí Činmoje ho provázejí potíže s nejbližšími lidmi, typické pro konvertity do radikálních náboženských skupin. Japakův úspěch ve Šrí Činmojově společenství má tak svůj protipól v ukřivděných a hněvivých reakcích manželky, v silně narušeném vztahu se synem i v nepochopení na straně Japakových rodičů; zvláště na otci přitom Japakovi velmi záleží. Japaka ovšem od Šrí Činmoje ví, že rodina je pro něj nyní „slonem na ramenou“, a jejím nárokům se proto rezolutně brání. Ovšem i ve Šrí Činmojově společenství zažívá pracovitý a velmi schopný Japaka nejen neuvěřitelné úspěchy, ale i vztahové turbulence (na krátkou dobu je ze společenství dokonce vyloučen). Jsou způsobeny nepřirozenou asexualitou Šrí Činmojových žáků a také jejich vzájemným povinným donášením. Jsou to právě potíže s celibátem (spolu s odhalením guruova tajného sexuálního života) a pokřivené jednání jeho žáků, kvůli nimž se Japaka po guruově smrti v roce 2007 postupně dostává ve svém společenství do „vnitřní emigrace“. Trvalo ale ještě čtyři roky, než Šrí Činmojovo hnutí definitivně opustil: jeho příběh končí rokem 2011. Ukazuje se, že oním „slonem na ramenou“ byl spíš Šrí Činmoj, jeho nároky a jeho společenství než běžný rodinný život.

Kniha je koncipována jako autobiografický román, což autorovi dává možnost pomáhat si úpravami skutečnosti (například ve skutečnosti společenství opustil až po 23 letech roku 2016), ale zároveň mu to dovoluje využít reálie ze společenství, které dobře zná, citáty ze Šrí Činmojových textů i příběhy, které sám prožil. Ačkoliv kniha neobsahuje žádné neznámé či převratně nové informace, čtenář si díky ní může udělat velmi dobrý obrázek o fungování Šrí Činmojova společenství jak v newyorském světovém centru, tak na Slovensku. Lépe například pochopí, jak v praxi působí Šrí Činmojovy příkazy, omezující kontakt mezi muži a ženami v jeho společenství, anebo jak Šrí Činmojovi žáci neuvěřitelnou odvahou (či drzostí), vytrvalostí a tvrdohlavostí získávají pro svého mistra formální uznání od papeže, prezidentů a dalších významných osobností. Například podpora Šrí Činmoje ze strany bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče nabývá ­– nahlédnuta takto ze zákulisí – až komické rysy.

Román připomíná scénář dokumentárního filmu. Většina z jeho 98 kapitol je jen jednou epizodou, po níž následuje střih do dalšího krátkého výstupu. Dokumentární ráz se projevuje i tím, že autor nechává scény obvykle bez komentáře i bez hodnocení. Vytváří tak dojem skutečně autentického příběhu (jak láká upoutávka na obálce) bez černobílých soudů. Jednotlivé scény i celý děj je uvěřitelný a uvěřitelné jsou i Viktorovy pocity i náboženské prožívání. Dokumentární povaha románu také dovoluje, aby příběh byl ponechán bez jasného závěru: osud (skoro) všech hrdinů zůstává otevřen. Autorovu tvůrčí metodu objasňuje 37. kapitola, v níž je Japaka představen jako spoluautor úspěšného dokumentárního filmu o všedním životě oddaných žáků.

Tento odtažitý pohled, připomínající dokumentární film, velmi oceňuji právě kvůli již zmíněné zdrženlivosti v explicitních hodnotových soudech (to bohužel dost kontrastuje s internetovou prezentací knihy, v níž se hodnotově zatíženými výrazy nešetří). Autorův odstup má ale nevýhodu v tom, že pomíjí motivace hlavních aktérů románu. Ještě nejvíce své motivy reflektuje Viktor: je srozumitelné, že ambiciózní umělec, jehož sebevědomí bylo od dětství skřípnuto autoritativním otcem, nachází ve společenství Šrí Činmoje tolik potřebnou jistotu životního smyslu a poslání. Méně je zřetelná motivace jednání jeho manželky: v románu zastává roli zlé fúrie, aniž by čtenář měl šanci ji zahlédnout v méně schematické psychologické kresbě. Podobně není jasná příčina vývoje Viktorova otce: od pohrdavého odmítání Šrí Činmoje a všeho náboženského až k bezvýhradnému ocenění gurua a obdivu k němu. Také vývoj Viktorova syna od rebelie způsobené rodinnou krizí a absencí otce až ke konverzi ke katolictví (pouze naznačené) není srozumitelně motivován, byť u mladého člověka nepřekvapuje tolik jako u jeho dědečka.

To je ovšem čtenářský povzdech, nikoli kritika. Kniha má umělecké ambice a je lepší než mnoho děl ve stejném žánru memoárů bývalých členů či bývalých vedoucích náboženských společenství. Jako dobré čtivo je možné ji doporučit i těm, koho Šrí Činmoj ani problematika nových náboženství nijak zvlášť nezajímá.

Náhledová fotografie Šrí Činmoje z července 2004: Kedar Misani, Wikimedia Commons.

Psali jsme v Dingiru:

Zdeněk Vojtíšek, Charisma a zneužívání, Dingir 15 (3), 2012, s. 74–77.

Související příspěvky:

Skončil další ročník propagačního běhu pro Šrí Činmoje

Sri Chinmoy v Rudolfinu

Madal Bal: ekonomický úspěch náboženského společenství

Múdži čelí obviňování ze zneužívání