Náboženství na cestách: Žale

Slovinec Jože Plečnik (1872–1957) je v Česku dobře znám jako „prvorepublikový architekt“, a to hlavně díky úpravám Pražského hradu a realizaci kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech. V rodné Lublani má pozoruhodných staveb pochopitelně daleko víc. Nejen z hlediska architektury, ale snad i religionistiky je zajímavý komplex třinácti menších chrámů, který Plečnik pojmenoval „Zahrada všech svatých“, ale pro nějž se vžil název Žale.

Místo žalu to ale tak docela není. Bílá barva svatyněk, typické plečnikovské lavičky, fontánka, lampy i další drobné prvky se podílejí na tom, že prostor vypadá opravdu spíš jako zahrada. Plečnik chtěl oslabit žal i tím, že zaměstnanci pohřební služby měli být oblečeni v bílém (to mu ale neprošlo…).[1] Za monumentálním vchodem jsou jednotlivé chrámy nepravidelně rozházeny a jejich rozmanité tvary a tvořivá syntéza prvků různých slohů (pro Plečnika tak typická) vytvářejí dojem lehkosti a snad až jakési hravosti. Prostor, který v půdorysu připomíná dva na sebe navazující trojúhelníky, uzavírá budova s truhlářskou dílnou na výrobu rakví. Mezi postavami, které ji zdobí, je i česká stopa: svatý Václav a svatá Ludmila.

Plečnikova „Akropole“ vznikala v letech 1938–1940 na základě potřeb rychle se rozrůstající Lublaně. Architektův záměr byl ještě ambicióznější, ale vydávat prostředky na další kaple nebylo v počínající válce už únosné. Nehledě na to, že Plečnikova architektura se tehdy stejně jako dnes nelíbila zdaleka každému. Originalitu mu ale nemůže upřít nikdo. Díky ní a také díky náboženskému účelu „zahrady“ může být návštěva Žale přemáhajícím zážitkem.

Fotogalerie:

Poznámka:

[1] Damjan Prelovšek, Josip Plečnik – život a dílo, Era vydavatelství 2002, s. 25.

Všechny fotografie: autor.

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments