Obec širšího společenství českých unitářů před několika dny vydala novou publikaci, v tomto roce první. Je jí básnická sbírka dlouholetého člena Obce širšího společenství Miloše Hlávky (*1962), nesoucí název Uprchlík z Říše konvencí. Miloš Hlávka působí také jako předseda dozorčí rady Náboženské společnosti českých unitářů a celkově patří k nepřehlédnutelným osobnostem v současném českém unitářství.
Sbírka je průřezem Hlávkovou básnickou tvorbou od jejích počátků v 80. letech až po nejaktuálnější současnost. Je rozdělena do několika oddílů, které přibližně dělí jednotlivé Hlávkovy básně podle tematické příbuznosti. Autorovými básněmi prostupují jeho hlavní životní témata: boj za lidská a občanská práva, trampské putování a setkávání se s krajinou Střední Evropy, a také osobitě uchopená témata křesťanská, zejména novozákonní.
Uprchlíka z Říše konvencí lze rozhodně chápat jako duchovní poezii, alespoň z převážné většiny. Byť se to tak na první pohled jevit nemusí, zejména čtenáři, který by si „duchovní poezii“ představoval zjednodušeně jako poezii týkající se explicitně náboženských témat a symbolů. Hlávkovy básně jsou osobní, téměř vždy s prvky humoru či ironie, ale rozměr existenciálního hledání a setkávání s krajinou – jejími přírodními jako i kulturně-náboženskými elementy – patří zcela jistě do duchovní dimenze lidského bytí.
Cosi jako „spiritualita krajiny“, spiritualita bytostného sepětí člověka s přírodou, ale i lidskou kulturou do ní vetkanou, je jedním z nosných prvků současného směřování Náboženské společnosti českých unitářů. A Obce širšího společenství zejména. Obec sdružuje české unitáře napříč celou republikou, ale i v zahraničí, např. na Slovensku nebo v Norsku. Stěžejními body jejich setkávání jsou společná putování různými místy české krajiny, která se konají přibližně čtyřikrát do roka. Se spiritualitou krajiny je úzce spjato rovněž téma ekologického uvědomění a péče o vezdejší svět, v rovině praktické i duchovní, se kterou se lze v básních Miloše Hlávky rovněž setkat a je charakteristická pro velkou část současného českého unitářství.
Bezesporu duchovní poezií je část sbírky nazvaná „Stopy hlasů na poušti“. Tyto básně mají ryze křesťanský charakter, byť svým stylem i obsahem jistě značně vybočují z tradičních představ o „křesťanské poezii“. Křesťanský rozměr je v Hlávkově tvorbě (básnické i písničkářské) neopomenutelným prvkem. Kromě unitářství je autor spjat také s prostředím Českobratrské církve evangelické, jejíž sbory příležitostně navštěvuje. V básních Miloše Hlávky lze najít ale i prvky lidové katolické zbožnosti, kdy se obrací ke světcům, např. ke svatému Floriánovi. Básněmi též decentně, ale hluboce prostupují pašijové motivy a upřímná úcta k utrpení a smrti Ježíše Nazaretského. Svůj osobní vztah k Ježíši Nazaretskému pak autor odhaluje ve své básni Ješuovi. Ta vznikla letos v létě a končí slovy:
Ješuo, bratře,
nechci se ti klanět.
Ješuo, bratře,
chci tě
vobejmout.
Sbírka básní Uprchlík z Říše konvencí byla oficiálně pokřtěna v neděli 17. září v pražské Unitarii. Křest sbírky doprovodil koncert autorových písní. Miloš Hlávka provozuje osobní webové stránky Člověk na okraji, kde se věnuje zejména občanskému aktivismu a své umělecké tvorbě, ale zabrousí i do duchovních témat. Miloš Hlávka také v poslední době přispěl do Náboženského infoservisu dvěma články v rámci soutěže Náboženství na cestách. Oba pochází ze sousedního Rakouska. První se věnuje duchovnímu rozměru akce na podporu LGBTQ+ lidí Steyr ist Pride, druhý se týká pomníčku již zmíněného svatého Floriána v Enži.
Náhledová fotografie ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma „Náboženství v krajině“, Dingir 22 (2), 2019, obsah zde.
Související články:
