Judaismus v těchto dnech prožívá zvláštní období, které se nazývá Bejn HaMecarím – Mezi trápeními. Letos připadá na 6.– 27. července. Toto třítýdenní období zahrnuje dny mezi dvěma židovskými postními dny: Sedmnáctým tammuzem a Devátým avem (nazývaným Tiš’a Be’Av).
První z nich je postní den v sedmnáctý den měsíce tammuz, kdy se tradičně připomíná proražení jeruzalémských hradeb, a to jak v roce 586 př. n. l., tak i v roce 70 n. l. Druhý z nich, Tiš’a Be’Av, neboli devátý den měsíce avu, je připomínkou zničení jak prvního jeruzalémského chrámu v roce 586 př. n. l. babylonským králem Nabukadnesarem, tak i zničení druhého jeruzalémského chrámu roku 70 n. l. Římany. Přestože Bible i historické prameny uvádějí pro tyto události různá data v rozmezí do 7. do 10. avu, rabíni se rozhodli určit připomínku obou zničení právě na 9. av.
Židovské prameny ale uvádějí řadu dalších pohrom, které přišly právě v těchto dnech. Podle traktátu Taanit 4:6 potkalo židovský národ pět katastrof sedmnáctého Tammuzu a devátého Avu také pět. Výrok v Jeremiášově nářku nad zničením Jeruzaléma (Pláč 1, 3), kde se říká, že „všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli mezi dvěma trápeními“ (hebrejsky: bejn hamecarim), podle midraše znamená, že všechny pohromy přišly právě mezi sedmnáctým tammuzem a devátým avem.
Proto byly tyto tři týdny určeny jako období smutku a vyhýbání se radosti. V aškenázských komunitách je běžným zvykem vyvarovat se poslouchání a provozování instrumentální hudby, není povolen ani tanec. Je zvykem si nestříhat vlasy či se holit. A samozřejmě se nekonají svatby, které jsou považovány v judaismu za jednu z nejradostnějších událostí.
Chasidští Židé se také snaží vyvarovat vyslovení požehnání šehechejánú (že jsme se dožili), které se říká například tehdy, když se jí nějaké ovoce poprvé v daném roce – a proto raději toto ovoce nejedí, aby nemuseli požehnání vyslovit. Jde v něm totiž o vyjádření radosti, že jsme se mohli něčeho dožít.
Někteří Židé se až pověrečně bojí těchto tří týdnů, které jsou považovány za nešťastné. Někteří dokonce např. odkládají operaci nebo i cestování letadlem na dobu po jejich skončení. Také se musí odložit soud s gójem až po Tiš’a Be’Av.
Toto období je rozdělováno na čtyři fáze, které se ve svých omezeních postupně zpřísňují: první je od 17. tamuzu do konce měsíce, druhá trvá od začátku měsíce avu až do týdne, na který připadá Tiš’a Be’Av, třetí fáze nastává na začátku týdne, v kterém je Tiš’a Be’Av, a trvá do osmého avu a čtvrtou fází je samotný Tiš’a Be’Av. Zvlášť přísná pravidla platí pro posledních devět dnů před Tiš’a Be’Av: nesmí se např. opravovat nebo natírat či vymalovat dům, nesmí se nakupovat nový nábytek nebo oblečení a zakázána je také koupel pro potěšení a nošení vypraných nebo nových oděvů. V některých komunitách se také vyvinul zvyk v těchto devíti dnech nejíst maso a nepít víno. A zvlášť přísní chasidé nepijí ani vinný mošt.
Pro učitele může být zajímavý speciální zákaz, který říká, že v těchto třech týdnech nemají bít své žáky. Rabíni se různí ve vysvětlení, proč byl tento zákaz vydán a zda se jedná skutečně o zákaz nebo jen doporučení. Nejsrozumitelnější a nejlogičtější se zdá být to vysvětlení, že v těchto dnech dostal židovský národ tolik ran, že není dobré žákům rány ještě přidávat.
Náhledový obrázek: Reliéf na Titově oblouku v Římě zobrazuje odnášení kořisti z jeruzalémského chrámu po slavném Titově vítězství nad Jeruzalémem v r. 70 n.l.. Kvůli tomuto vyobrazení by nikdy žádný opravdový Žid pod tímto obloukem neprošel. Zdroj: Wikimedia Commons.
Související články:
