Spory kvůli etice partnerského života ve společenství metodistických církví, jedné z významných větví protestantského křesťanství, sledujeme dlouhodobě (například zde nebo zde). Referovali jsme i o rozdělení největší z metodistických církví, Sjednocené metodistické církvi (United Methodist Church, UMC), od níž se od května 2022 odděluje konzervativní Globální metodistická církev. Jak jsme psali zde, vlastní cestou se 15. října 2022 vydala i slovenská část do té doby spojené československé metodistické církve. A nyní se od Sjednocené metodistické církve oddělila i česká Evangelická církev metodistická (ECM).
Záměr osamostatnit české metodisty avizovala jejich představitelka, superintendentka Ivana Procházková, už v dopise z 12. března 2023. Minulý víkend (12.–14. května) se v Praze konala Výroční konference Evangelické církve metodistické v ČR, což je jednání nejvyššího orgánu zdejší metodistické církve. Delegáti se na konferenci rozhodli zahájit proces odpojení od celosvětové Sjednocené metodistické církve (UMC). To samozřejmě neznamená „spálení mostů“ vzhledem k ostatním metodistickým sborům a církvím, ale samostatnost, která dovolí – řečeno slovy březnového dopisu – „zachovat stávající znění řádu ohledně svateb a ordinací“.
Okolnosti vysvětlila superintendentka v rozhovoru:
Jaké jsou důvody dělení světové Sjednocené metodistické církve?
Současné dělení naší církve souvisí s různými pohledy na otázky lidské sexuality, konkrétně na chápání toho, co je manželství, a s tím souvisejícími předpoklady pro ordinovanou duchovní službu. Atmosféra v USA je velmi vyostřená. Otázky týkající se lidské sexuality byly předmětem jednání všech Generálních konferencí naší církve od roku 1968. Události po poslední Generální konferenci v roce 2019 přerostly v dělení světové Sjednocené metodistické církve (UMC).
V kulturních a generačních střetech je „boj za práva“ v naší církvi momentálně zneužíván k agresivní církevní politice. Výroční konference ECM v ČR proto vyjádřila svou vůli stát se autonomní metodistickou církví, avšak pokojně, podle Řádu církve. Přejeme si, abychom si na této křižovatce, i když je bolestná, mohli vzájemně se světovou UMC požehnat.
Jak česká Evangelická církev metodistická chápe manželství a jaké jsou v ní předpoklady pro ordinaci pro duchovní službu?
V křesťanské tradici je pro pojetí manželství konstitutivní vztah lásky, věrnosti, oddanosti a vzájemné podpírání. Vedle toho ovšem také to, že muži a ženě společně je daná přirozená možnost počít a přivést na svět nový život. Tento Boží dar, počít a zplodit nový život, je Božím požehnáním, a vyprošují si ho při svatbě v církvi společně muž a žena. Tento aspekt je proto v křesťanské tradici pro instituci nazývanou manželství rovněž konstitutivní. Zároveň však samozřejmě věříme, že Boží požehnání spočívá i na manželství, které zůstane z různých důvodů bezdětné.
Otázky související s ordinací jsou komplexní. V církvi jde o to, že společenství jako celek, a pak také ti, kteří jsou k tomu zvlášť pověřeni, zkoumají obdarování, schopnosti a dovednosti každého uchazeče o duchovenskou službu. Zkoumají jeho vzdělání, profesní zkušenosti, osobnostní a mravní zralost, sociální a jiné kompetence. V církevní tradici tomu říkáme vnější povolání. To potvrzuje, dosvědčuje a uskutečňuje církev. Vedle toho je tu pak samozřejmě také tzv. vnitřní povolání, tj. osobní přání, vnitřní volání toho, který s žádostí o ordinaci přichází. Ordinace nemůže být předmětem práva či nároku.
Evangelická církev metodistická se tedy v těchto otázkách přihlásila k tzv. konzervativnímu směřování?
Ano. Manželství chápeme jako svazek muže a ženy. Jsme však stále na cestě v tom smyslu, že upřesňujeme a hledáme společná vyjádření toho, co rozumíme církví tradiční, a zároveň otevřenou pro všechny. Uvědomujeme si, že naše porozumění velmi široké problematice menšinové vztahové orientace potřebuje zrát. V této souvislosti potřebuje zrát také svědomí a schopnost rozlišovat dobré a zlé. V církvi chceme toto zrání podporovat v několika směrech: v naslouchání a poslušnosti Písmu jako pramenu víry a pravidlu života z víry. Dále pak ve společenství církve a v naslouchání jejímu apoštolskému učení. Zároveň ale také v naslouchání lidem menšinové vztahové orientace, v naslouchání jejich potřebám, a také v naslouchání občanské společnosti a se zvažováním poznatků odborníků zejména z lékařských a sociálních oborů.
Děkujeme za rozhovor.
Náhledová fotografie z Výroční konference ECM v květnu 2023.
Psali jsme v Dingiru:
téma „Konzervativní a progresivní podoby náboženství“, Dingir 9 (3), 2006. Text celého čísla zde, obálka zde.
Související příspěvky:
