Barbora Hlaváčová (*1992) vystudovala religionistiku a judaistiku na Husitské teologické fakultě UK. Je jednou z hlavních osobností české umbandy, brazilského synkretického náboženství, které propojuje africké tradice se spiritismem a křesťanstvím. Barbora píše texty na webové stránky a na setkáních české umbandy zajišťuje hudební produkci a zpěv.
Co je to umbanda?
O umbandě se někdy hovoří jako o něčem typicky brazilském. Je synkretickým duchovním hnutím, které v sobě propojuje náboženské tradice z různých koutů světa. Máme zde přítomnou tradici dovezených otroků ze západní Afriky. Od těch je převzata celá kosmologie (víra v oriše) a forma rituálu. Orišové jsou v jejich pojetí personifikované síly přírody, kvality, které stvořily tento svět. Takže se pak v rituálu můžeme kupříkladu dostat do kontaktu s energií božstva mateřství a všech moří Yemanjá (Jemanža), božstvem ohně a spravedlnosti, jež představuje i archetyp krále – Xango (Šango), nebo s nebeským božstvem ztělesňující moudrost, zrání a duchovnost, Oxalá (Ošala). Teď to popisuji velmi zjednodušeně, veškerá symbolika, významovost a souvislosti jsou velmi komplexní a mnohorozměrné. Jak už to tak bývá… Dalším zdrojem jsou i tradice původních obyvatel Brazílie – indiánů. V praxi umbandy se hodně pracuje s duchy caboclos, původních indiánů, pralesních duchů a jejich moudrostí a znalostí léčení. To vše je doplněno křesťanskými protějšky orišů v podobě světců, křesťanskými modlitbami, které rituál také provází. A pak je zde mediumistická práce s posedlostními stavy, které tvoří jeden z podstatných motivů umbandy. Princip dostávání se do transu za pomoci rytmu bubnů a zpěvů je též převzat od dovezených otroků, ale stejně tak je významný vliv spiritismu (kardecismu) a jeho provedení léčivé práce médii, který je v Brazílii hodně populární. Odtud pochází koncept guias – průvodců, kteří se s médii mohou v příhodných podmínkách vytvořených rituálem umbandy snadněji spojit a skrze ně poskytnout léčení a rady.
Umbanda je velmi praktickým vyznáním. Tím myslím, že je opravdu žitým a neustále se vyvíjejícím náboženstvím. Lze zde nalézt jednotící principy, ale provedení a důraz se pak centrum (terreiro) od centra značně liší. Umbanda pro účastníky slouží jako duchovní rámec, v němž se mohou spojit se silami orišů nebo duchů průvodců, a dosáhnout tak léčení, učení, ale i poradenství. To vše, aby mohli život autenticky prožívat ve štěstí a naplnit co nejlépe svůj potenciál zde na Zemi. Umbanda stejně jako africké tradice pracuje se všemi vrstvami reality, a to tedy s tělem, myslí i duchem, neboť jedno bez druhého není v jejím pojetí celistvé a nemůže člověka dovést k plné realizaci.
Jak umbanda vznikla?
Kořeny umbandy sahají do západní a centrální Afriky. Setkáváme se zde s angolskými, konžskými i beninskými tradicemi. Samotná víra v oriše je původně z oblasti Nigérie od Jorubů, kteří tvořili největší etnickou skupinu mezi dováženými otroky do Brazílie. Tyto tradice se postupně promíchávaly, jak byli otroci dováženi na cukrové a tabákové plantáže mezi 16. a 19. stoletím. Především díky pokračování ve svých rituálech v nové zemi za oceánem si tito lidé byli schopni zachovat zdravý rozum a zbytky své identity. Jejich víra a vzpomínky byly to jediné, co jim zbylo. Z těchto vzájemně se ovlivňujících kultů pak vzniklo brazilské candomblé. Tyto kulty však byly křesťanským misionářům nadmíru podezřelé, a tak brazilští černoši začali svá božstva uctívat v podobě křesťanských svatých, které se svými bohy propojili podle korespondujících kvalit. V padesátých letech devatenáctého století se do Brazílie dostává do elitních tříd po evropském vzoru spiritismus. S ním přichází kosmologie Allana Kardeca (1804–1869), učení o univerzálních principech (karma, sympatie, milost aj.) působících na vývoj duše a mediumistická práce s vyvoláváním duchů, které se v Brazílii rozšířily i do těch nejchudších vrstev společnosti. A na základě těchto kulturních podmínek umbanda vznikala.
Jako takový nejsdílenější „zakladatelský mýtus“ se traduje, jak původně spiritistické médium Zélia de Moraes (1892–1975) navštívil duch náčelníka Sedmi křižovatek při jeho dlouhodobé paralýze v roce 1908. Ten mu uložil úkol založit takové duchovní hnutí, které by mohlo být vyznáním všech Brazilců nezávisle na rase či náboženské příslušnosti. Tento den se 15. listopadu oslavuje jako svátek umbandy. Některé skupiny však tuto legendu kritizují a poukazují, že již dříve existovala uskupení, která se setkávala v podobné formě a duchu a že toto je především příběh vysvětlující vznik umbandy v pojetí bílých. Protože Zélio de Moraes byl běloch. Co však touto situací bylo explicitně formulováno a zdůrazněno, bylo zrovnoprávnění práce při spiritistických seancích i s duchy indiánů a černošských otroků, neboť před tím byli vnímáni jako příliš zaostalé entity druhé kategorie. Právě tyto snahy pak daly umbandě v jejích začátcích oproti jiným hnutím zvláštní sociální a nacionální význam. Samotné slovo umbanda by pak mělo odkazovat na původně bantuský výraz vyjadřující „umění léčit.“
Jak probíhá duchovní práce – gira?
Rituál giry je v praxi umbandisty velkou událostí. Slovo gira pochází z portugalského slovesa girar – točit se. Neboť během takového setkání se mnozí účastníci dostávají do transu za zvuku charakteristických rytmů hraných na bubny a zpívaných modliteb – pontos a pokud se spojí se svým průvodcem nebo s energií daného oriši, inkorporují tuto energii jako média do svého těla a vyjadřují ji odpovídajícím pohybem. Začátek i konec ceremonie je velmi často uveden křesťanskými modlitbami, může to být i v našich končinách známý Otčenáš a Zdrávas. Účastníci jsou všichni oděni v bílém oblečení – symbolu čistoty a na počest nejvyššího božstva, Oxaly. Samotný rituál giry se začíná i ukončuje v kleče s hlavou na zemi z úcty k silám, se kterými se vchází do kontaktu. V úvodní části se také často provádí očista všech přítomných vykuřováním různými bylinami, protože v Umbandě se věnuje velká pozornost čistotě energií, se kterými se nakládá a ochraně, aby účastníkovi celá tato duchovní práce přinesla jasnost, a ne větší zmatek při všech těch podnětech, které v rituálu jsou přítomny. Dále je ceremonie rozdělena do určitých „bloků“, které se věnují jednotlivým orišům, kdy každý oriša má svůj charakteristický pozdrav, který ho uvádí a na ten vždy lidé na začátku a konci odpovídají tleskající v úklonu. Během samostatných pasáží jsou zpívány modlitby – pontos, které mají spolu s bubnovanými rytmy moc vytvořit kanál pro energii daného oriši nebo průvodce. Profesionální média se pak s touto energií plně sladí a mohou ostatním příchozím poskytovat léčení, ale i konzultace. Proto je gira velmi zásadní v praxi každého umbandisty, neboť toto zprostředkování kontaktu s astrálními průvodci a božskými silami přírody (oriši) je klíčové pro jejich duchovní rozvoj a uzdravení. Na závěr jsou opět zpívány a recitovány odpovídající modlitby pro uzavření celé této práce.
Umbanda je svými africkými kořeny blízká jinému afro-brazilskému náboženství, candomblé. Jaké jsou podobnosti a jaké jsou rozdíly mezi těmito dvěma směry?
Dá se říci, že candomblé předcházelo umbandě, aspoň co se týče jako článku mezi západoafrickými tradicemi a jejich pojetí v Brazílii. Z candomblé je přejat způsob rituálu (zpěv, tanec, hra na bubny, posedlostní stavy) a kosmologie (víra v oriše). Současné candomblé se však čím dál tím více snaží „reafrikanizovat“ a očišťovat svoji tradici od jakékoli synkreze třeba s křesťanstvím, protože tato dřívější synkreze byla pouze vynucená pro přežití dané tradice. Umbanda v sobě naopak mísí mnoho tradic a s postupem času se nechává ovlivňovat dalšími duchovními proudy (i třeba New Age). Candomblé nepracuje s průvodci, pouze s oriši. A v tom je velký rozdíl, neboť v umbandě se má za to, že se do médií vtělují průvodci, ale vědomí orišů nikoliv. V umbandě se vysvětluje, že prostě nemůžete vtělit personifikovanou sílu přírody, jako třeba vítr. V candomblé se naopak adept připravuje rozsáhlými rituály na přijetí svého oriši a spojení se s ním stejně tak, jako je to v kubánské santeríi nebo haitském vúdú (voudou). Dalším rozdílem jsou zvířecí oběti. V umbandě se pracuje s dary či nabídkami (oferendas) při rituálech a žádostech, ale ve většině center se neobětují živá zvířata. Těch odlišností bychom v detailu našli ještě dost, ale tyto patří mezi nejzásadnější.
Jak se umbanda dostala do Česka?
Já jsem se s umbandou setkala díky svým cestám do Brazílie a zájmu o další brazilské synkretické náboženství (Santo Daime), o němž jsem i psala svoji diplomovou práci a jehož rituály také pracují s tradicí umbandy. Poprvé to bylo zhruba před osmi lety. Moje kamarádka (Lucie Zuda) propadla kouzlu umbandy ještě dříve a jezdí takhle do Brazílie přes dvacet let, aby měla s touto tradicí aspoň nějaký kontakt. S naším rozšiřujícím se studiem a rostoucími zkušenostmi pak za námi začali chodit lidé z našeho okolí, že je tato linie také přitahuje a že by ji chtěli poznat více. Takže se postupně rozrůstala taková skupinka „fanoušků“ umbandy. K rozhodnutí začít působit veřejně a vytvořit i stránky o tomto fenoménu nás vedla současná situace v alternativních kruzích. V dnešní době probíhá mnoho různých setkání, při kterých se zpívají posvátné písně z rozličných tradic. Během nich mohou často zaznít i zpěvy volající síly orišů (např. Yemanjá) nebo průvodců umbandy (kupříkladu cabocla Jurema). Mnoha lidem se však stává, že ani neví, o čem takové písně jsou, jaký význam a kulturní kontext mají bytosti, které se volají a ohledně umbandy zde nebyly možné takové informace v češtině dříve dohledat. Také se setkáváme, že se na Západě motivy umbandy různě promíchávají s dalšími tradicemi, co třeba v původní umbandě neexistuje, ale zde na Západě je velká tendence interpretovat a používat tuto linii jako další jiné bez hlubšího seznámení. Což se nemusí vždy vyplatit. Síly, které se v umbandě volají, jsou velmi mocné, a proto je v umbandě vždy kladen velký důraz na důkladné studium, aby člověk věděl, s jakými silami skutečně nakládá. V tomto případě „neznalost opravdu neomlouvá“ a při nevědomém nakládání s touto tradicí si člověk může do života přivolat více zmatku než podpory. Je to dáno i tím, že zpěvy a zvuk v umbandě neslouží „jen“ k vytváření léčivé hudby, ale k vybudování bezpečného a jasného kanálu pro mediumistickou práci. A práce s posedlostními stavy prostě není látkou pro volnou duchovní zábavu. Pro pouze česky mluvící zájemce o umbandu se toto nebylo možné ani dříve dozvědět, a tak na podzim minulého roku vznikly internetové stránky, kde jsou k dispozici veškeré podstatné informace.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Všechno má svůj správný čas, takže jsme se nejprve snažili vybudovat informační zdroj v češtině, aby byly informace o oriších v Česku dostupné i ve smysluplném kontextu. Jedním ze záměrů je také přeložit tento obsah dále do angličtiny. Zájemci, kteří se chtějí s umbandou seznámit osobně (protože umbanda je především o zkušenosti a prožívání), se mohou zúčastnit některého z našich setkání, kde o umbandě mluvíme, představujeme, jak se dá s touto linií pracovat v našich podmínkách, a to vše je provázeno zpěvem pontos a bubnováním. Pro ty, kteří chtějí jít ve své zkušenosti dál a zažít, jak vypadá celý rituál, pořádáme rituál giry s kakaem. Během takových ceremonií je možné se skrze své tělo a přítomnost propojit s těmito afrobrazilskými energiemi, což je ještě více umocněno působením kakaa. Tyto ceremonie jsou provázeny nejen duchovními principy této tradice, ale také s využitím terapeutické práce s tělem pod vedením zkušených facilitátorů. Brzy bychom měli uvést v provoz e-shop (což je stejně tak jako to bylo v případě webu zásluhou Lucky), kde bude možné pořídit výbavu pro osobní praxi i domů (sošky, byliny, svíčky ad.)
Je kontakt s orišy a s průvodci stejně efektivní ve střední Evropě jako na brazilské půdě? Nebo je zde rozdíl?
Z mojí zkušenosti bych řekla, že opravdu dokáže být stejně efektivní. Z pohledu umbandisty astrální svět nemá omezení hmotnou lokalizací. Je samozřejmé, že se silami přírody (oriši) navážete kontakt přirozeněji v místech, kde má příroda sílu, což je v Brazílii výrazně cítit. Umbanda je, jak jsem již říkala, něčím typicky brazilským, veškerá rytmika, muzikalita těch zpívaných modliteb je pro tamní vyznavače něco naprosto přirozeného. Tady pro mnoho účastníků bývá výzva se do ceremonie zapojit i skrze tleskání, které je rytmem odlišné od rytmů, na které jsme u nás zvyklí. Pokud je však rituál dobře veden, dá se s těmito silami stejně dobře spojit kdekoliv. Naše území bylo stvořeno stejnými činiteli jako Brazílie. Můžou přicházet třeba nám i kulturně bližší průvodci – tím teď myslím třeba nějaké duchovní bytosti z Evropy nebo Indie, protože koncept průvodců je pouze koncept, ale nazývá tak bytosti, které přichází do našeho světa na pomoc, a to není výlučné pouze pro Brazílii.
Co myslíš, že může umbanda nabídnout lidem v Česku?
Velkým přínosem umbandy v našich podmínkách je, že se člověk může stát celistvějším. Oproti západnímu způsobu myšlení v umbandě není tak přítomné dualistické vidění světa. V této linii se otevřeně pracuje se všemi energiemi, které jsou v univerzu přítomné, a tedy i s nevědomím a aspekty, které jsou často v křesťansko-židovském smýšlení tabuizované. V umbandě je možné „tančit“ se svým stínem a integrovat i své temnější stránky. Oproti odsouzení nastává přijetí a využití všech energií jako zdroje pro svůj rozvoj. Proto pak může práce v této linii přinášet do života vitalitu, pestrost a impulsy pro vývoj vpřed. Příroda využívá vše pro růst a evoluci. Jak to dobré, tak i to špatné. Proto umbanda není jen o rozumovém, doktrinálním chápání, ale i hmotné práci v těle a propojení se svými animálními instinkty. Velkou roli zde hraje subjektivní zkušenost a možnost rozvíjet svoji sílu a kompetence skrze vitální principy přírody. Pro mnoho účastníků také může být přitažlivá exotičnost této tradice, která se promítá na podmanivých zpěvech a rytmice a pestrobarevné symbolice. Často také slýchávám, že si lidé neví rady, jak nakládat se svojí citlivostí a v umbandě je kladen velký důraz na orientaci v různých kvalitách energií a jak svůj systém vyladit pro bezpečnou a vědomou práci jako média pro tyto síly. Protože v našich podmínkách se člověk, který třeba slyší hlasy nebo vnímá přítomnost dalších entit a interaguje s nimi, označí většinou jako blázen, v lepším případě, že prochází psychospirituální krizí. V umbandě se naopak s takovými schopnostmi zachází s respektem a usměrňují se propracovaným systémem, který se tak užívá a vyvíjí přes tisíce let.
Co umbanda znamená pro tebe osobně?
Pro mě je to velký dar. Je to vášeň a láska. Obrovská síla, při které člověk zažívá jen vděčnost, že s něčím takovým může být v kontaktu. Je těžké popsat slovy tu krásu, co se dá prožít během zpěvu pontos nebo pohybu ve víru giry. Protože v tu chvíli vnímáte esenci kvalit tohoto světa v krystalické podobě na všech úrovních. Nejen myšlenkově. Umbanda mě v mém životě provází neustále, ve chvílích štěstí, a i když nevíte, jak dál. Učí mě, jak prožívat radost i bolest a žít naplno. Protože to vše je součástí celistvého života.
Náhledová fotografie ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související články:
