Osmého dne stvořil Bůh Gretzkého!

Matt Hoven, J. J. Carney, Max T. Engel: On the Eighth Day: A Catholic Theology of Sport, Eugene, Oregon: Cascade Books, 2022.

Název knihy odkazuje k transparentu na jednom hokejovém zápase počátkem 80. let, na němž byla napsaná slova vytknutá do názvu této recenze. Pokud Bůh stvořil svět v šesti dnech a sedmý odpočíval, jedinečnost jednoho z nejlepších světových hokejistů všech dob si musela vynutit samostatnou časovost. Osm kapitol se zaměřuje na témata sportu v katolické historii, ducha hry, transcendenci prostřednictvím sportu, křesťanskou antropologii ve vazbě na sport, problém utrpení a ztráty, rituál modlitby a pověr, dále moralitu a lidský rozkvět a sport pohledem katolické sociální nauky. Témata, která patří do teologie sportu, nového oborového odvětví či tematického zaměření, jež se úspěšně rozvíjí zejména v britském a americkém písemnictví.

Určité dílčí aspekty odlišují zaměření autorů publikujících v daném oborovém diskursu, např. ve zdůraznění etické stránky celé tematiky s koncentrací na doping (Shafer, 2015). Nebo když je mimořádná atraktivita a popularita sportu dávána do souvislosti s lidskou identitou a oslavou života, všímající si i profesionalizace a kultury celebrit (Harvey, 2012). Když sociální analýza napomáhá klást důraz na otázku, zda je sport náboženstvím, resp. jak moderní sport může plnit některé funkce, které dříve zajišťovalo právě náboženství (Ellis, 2014). Existují i kolektivní monografie, zahrnující více střípků do mozaiky a rozšiřující záběr od teologie rovněž k široce chápané spiritualitě, přičemž ve vícehlasu můžeme rozeznat i akcenty některých českých autorů (Parry, Watson, & Nesti, 2011). Ostatně, i v české odborné literatuře můžeme spatřit toto téma, byť ve formě prací kvalifikačních (Svoboda, 2017), příp. vybraných časopiseckých příspěvků.

V čem recenzovaná publikace usiluje o svébytnost, to je zejména katolický pohled na průnik sportu a teologie. I takový pohled už byl zveřejněn (Kelly, 2012), ovšem spíše z pohledu historického a s cílem zpochybnit obecně rozšířený názor bezmyšlenkovitě se tradující v historii sportu, že středověcí křesťané nenáviděli tělo, a proto se nezajímali o sport a hru. Co tedy přináší monografie nového a co může zaujmout české čtenáře? V prostředí, kde termíny jako svaté, posvátné, božské, Bůh, tedy pojmy závislé na víře, oslovují pouze menšinovou populaci? Pro interkulturní srovnání může být zajímavá nejenom odkazovaná informace (s. 118), že 40 procent trenérů fotbalu na veřejných středních školách uvedlo, že se jejich tým před zápasem modlí (Utrup, 2021), zatímco 80 % všech českých mladých lidí se nikdy nemodlilo (Bullivant, 2018). Za nadbytečné bych považoval podrobné představení celého obsahu publikace, zaměřím se proto pouze na několik momentů, které vnímám jako diskutabilní, tím však nechci kritizovat celou práci, naopak ji vítám jako zajímavý názor vstupující do širší oborové diskuse.

Autoři hodlají nabídnout soudobý teologický rámec pro bohatší porozumění sportu a hned v úvodu slibují nabídnout hlubší reflexi smyslu sportu rovněž pro nereligiózní čtenáře. Zdá se mi, že podobnosti mezi náboženstvím a sportem by mohly (a měly) být obohaceny kategorií implicitního náboženství (Bailey, 2001), aby odpověď na otázku, jak sport může působit jako náboženský fenomén, překročila rozměr sportovních příběhů a nabídla adekvátní konceptualizaci tématu. Hlavní postoj autorů v otázce, zda je sport náboženstvím, anebo nikoliv, totiž poněkud zaniká ve spoustě historek, metafor a podobností. Tvrzení, že sport vede k sakrální sféře, ale nikoliv k idolatrii, tak zůstává bez jasného argumentu, přestože se výslovně uvádí, že považovat sport za náboženství by byl závěr chybný (s. 57). Jestliže v závěru autoři píší, že nechtějí deklarovat moderní sport jako explicitně religiózní událost, ale spíše že „nese významy času a prostoru, které umožňují nahlédnout do posvátna“ („it carries meanings of time and space that allow a glimpse of the sacred“, s. 113), zůstává zahaleno tajemstvím, jak k takovému procesu propojujícího posvátné a profánní vskutku dochází.

Druhou poznámku musím připojit k záměru pohybovat se na půdě katolicismu. V čem je toto ideové zakotvení patrné? V odkazech na patristiku, tradici, papeže a některé encykliky, Vatikán, katolické teology a sociální učení církve. A v přesvědčení, že katolická tradice vnímá sport jako součást posvátného světonázoru („sacramental worldview“) a teistického porozumění světu (s. 28). Co to však znamená? Je možné chápat sport jako proces hierofanie? Nebo jaká je vazba mezi sakrálním a profánním, když Bůh je absolutním tajemstvím („absolute mystery“, s. 69)? Sport pro autory patří mezi společenské symboly („communal symbols“) poukazující na transcendentní realitu. Pokud bychom vzali taková tvrzení vážně, pak i svátosti jsou pouze symbolem a nikoliv (např.) reálnou transsubstanciací? Nebo je sport přímo svátostí? A kde jsou potom meze idolatrie? Opakované přesvědčování čtenáře, že se jedná o katolický pohled, není pevně doložen žádnými specifiky, jimiž by totéž téma měly odlišně řešit jiné z křesťanských směrů. Vůbec se nezmiňuje úcta ke svatým, k Panně Marii, k apoštolské sukcesi či dalším tématům, jimiž se katolicismus odlišuje od pravoslaví či protestantství. Jistě, pro téma sportu by to bylo zřejmě zbytečné, nicméně celkové vyznění knihy se zdá být obecně křesťanským, nikoliv specificky katolickým.

Třetí zmínka se týká nedostatečného rozlišování mezi religiózní a spirituální dimenzí. Pokud není podstatný rozdíl mezi lidským duchem („human spirit“), duchem hry („spirit of play“), modlitby („spirit of worship“) a Boha („spirit of God“), pak je možné tvrdit, že duch hry je zjevným aktem víry (s. 44). Ale to určitě není přesné. Duch hry je bezpochyby znakem spirituality – aktem víry se stává pouze pro toho, kdo dar víry obdržel, tedy pro religiózní jedince. Rozdíl mezi spiritualitou a religiozitou zde velmi citelně chybí, a sport nahlížený v posvátné perspektivě tak dosvědčuje paradoxy víry. Pokud by opravdu platilo, že cokoliv zlidšťuje, také zbožšťuje („whatever humanizes, divinizes“), co si poté počít s aspekty, které nevnímáme jako pozitivní? Argumenty, které popisují negativní jevy lidství (ve sportu doping, genetické manipulace, finanční machinace a mnoho jiného) jako odcizení či dehumanizaci lidské podstaty, nedávají odpověď na otázku, kde je hranice mezi lidským a méně než lidským, natož mezi lidským a božským. Z pozice, že evolučně-biologická antropologie je nedostatečná k plnému porozumění lidského způsobu bytí, ještě nevyplývá, že musí být doplněna nutně teologickou antropologií (s. 68). Jako vhodný instrument jistě poslouží i filosofická antropologie, která rovněž bere v potaz možnosti transcendence a smyslu, byť nikoliv nezbytně v náboženském založení.

Interesantním balancováním na hraně možného je pasáž věnovaná biblickému náhledu na člověka jako stvoření v podobě muže a ženy (s. 77–79). Je to velmi těžký úkol, obhájit tuto tezi v současných diskusích preferujících nebinární porozumění sexualitě a genderu. Autoři sice odmítají sexismus ve smyslu podřazování žen mužům, poněkud nesměle připomínají, že nesmíme lidi posuzovat podle rigidních stereotypů, nicméně zásadní vyznění zní, že muži a ženy musí být vnímány ve vzájemných vztazích. To je ale na dnešní dobu příliš málo. Nevyčítám autorům, že hájí pohlavní diferenciaci v binární opozici mužství a ženství. To je tradiční pohled, který má právo na argumentační obhajobu. Obávám se však, že soudobé názory o pohlavním antiesencialismu, fuzzy či queer odmítání tohoto pohledu nebyly ani zmíněny, aby argumentační souboj nebyl příliš obtížný. Stejně tak zcela absentuje zmínka o problému transgenderu v soudobém sportu, kromě zmínky, že mužsko-ženské kategorie mohou být považovány za exkluzivistické (s. 143). Snaha o deklarované soudobé teologické pojetí tak vyznívá poněkud prázdně. Jediné možné vysvětlení tohoto mlčení je, že katolická teologie legitimně obhajuje binární pojetí a do žhavých sociálních diskusí stavěných na jiných názorech nehodlá vůbec vstupovat.

Pro nereligiózního čtenáře (jemuž je kniha rovněž určena) bude zřejmě jako nadnesená metafora připadat i téma zranění sportovce, vnímané jako osobní smrt („personal death“, s. 93). Jedná se přece spíše o proměnu životního horizontu, o změnu perspektivy a znemožnění jiných životních možností. Ale to neznamená nezvratný konec všech způsobů žití. Možná proto, že smrt v křesťanství není vnímána jako absolutní horizont života, ale pouze jako překročení do vzkříšeného života, se symbolika smrti dostává do obdobné pozice jako bolest či oběť, což ovšem nenáboženský člověk nutně razantně odlišuje. Smrt je radikálně jiná než dočasná bolest. Naopak jako příliš mírné metafory vyznívají pasáže o pašijovém tajemství, které je dáváno do paralely s utvářením nového přátelství a ztrátou dlouhodobého vztahu (s. 100).

Závěrem: autoři se usilovně snaží o argumentaci, že katolické křesťanství a sport jsou spolu ve velmi těsné symbióze, ba přímo že sport může zprostředkovat božské, že křesťanství má univerzální charakter. Český čtenář, zakořeněný v kontinentálním stylu uvažování, možná více ocení zásadní ideové podloží publikace, spíše než historky, příběhy a osobní příklady, tolik zřetelně charakterizující americký způsob sdílení vybraného tématu. Zdá se však, že i přes veškerou argumentační snahu zůstává i do budoucna jednoznačný vztah mezi sportem, náboženstvím a teologií zahaleno aureolou tajemství, překračujícím možnosti kritické analýzy pojmů.

Literatura:

Bailey, E. (2001). The Secular Faith Controversy: Religion in Three Dimensions. London: Continuum.

Bullivant, S. (2018). Europe’s young adults and religion: Findings from the European Social Survey (2014-16) to inform the 2018 Synod of Bishops. Twickenham, UK: Benedict XVI Centre for Religion and Society, St Mary’s University.

Ellis, R. (2014). The Games People Play: Theology, Religion, and Sport. Eugene, Oregon: Wipf and Stock.

Harvey, L. (2012). Brief Theology of Sport. London: SCM Press.

Kelly, P. (2012). Catholic Perspectives on Sports: From Medieval to Modern Times. Mahwah, NJ: Paulist Press.

Parry, J., Watson, N., & Nesti, M. (2011). Theology, Ethics and Transcendence in Sports. New York: Routledge.

Shafer, M. (2015). Well Played: A Christian Theology of Sport and the Ethics of Doping. Eugene: Pickwick Publications.

Svoboda, V. (2017). Sport jako teologická výzva. (Disertační práce), Jihočeská univerzita, České Budějovice.

Utrup, A. R. (2021). A coach’s fight to pray: A public high school coach’s case involving the First Amendment. Marquette Sports Law Review, 31(2), 325–342.