Obléhání ranče Apokalypsa skončilo právě před 30 lety

Dobrá polovina telefonátů a e-mailů, které ke mně dorazí, obsahuje nějakou obměnu kouzelné věty: „Vím, že nemáte rád slovo ,sektaʻ, ale …“ – Předpokládám, že tato informace se nachází v nějaké rozšířené internetové diskusi s upozorněním ve smyslu, že „Vojtíšek vám sice poradí se sektami, ale bacha, má tuhletu libůstku“.

O požáru ranče Apokalypsa blízko texaského města Waco bylo napsáno snad už všechno, a dokonce už i veřejnost má k dispozici i autentické záběry. Kvůli ohni a kvůli použití střelných zbraní při něm 19. dubna 1993 zahynulo 74 příslušníků společenství davidiánů (angl. „Branch Davidians“), z toho bylo 21 dětí. Likvidací ranče a jeho obyvatel skončilo obléhání federálními ozbrojenými složkami. Trvalo 51 dnů a na jeho začátku byl odražený útok jiných ozbrojených složek na davidiány, při němž zahynuli 4 federální agenti a 5 davidiánů. Zraněných a těžce zraněných bylo 28. února 1993 dvacet agentů a čtyři davidiáni.

Reflexe těchto událostí byla důkladná a na jejím základě se změnilo i něco v přístupu ozbrojených složek k ideovým skupinám (ne vždy nutně náboženským). Jedna věc ale zůstává (skoro) stejná: jazyk, jímž mluvíme o nových náboženstvích, a s ním spojené koncepty, které máme v mysli. Když máme na mysli „sekty“ a jejich příslušníky jako „sektáře“, kteří mají „vymytý mozek“, a když je nám jasné, že jejich autority založili „sektu“ kvůli „penězům a sexu“, nevyhnutelně jsme blízko nedorozumění a konfliktu. V případě konfliktu s davidiány hrálo zásadní roli také přesvědčení, že „sekty páchají sebevraždy“ a že se vlastně vůbec nejedná o náboženství, nýbrž o „kriminální bandu“, která se „za náboženství jenom schovává“.

Třicet let staré poselství tragédie vypáleného ranče Apokalypsa by tedy mohlo znít, že k náboženským společenstvím je opravdu potřeba přistupovat jako k náboženským společenstvím a k jejich vůdcům a příslušníkům jako k věřícím lidem. Samozřejmě, jejich víra může být zvláštní (a mohou se k ní připojit i všelijaké jiné motivy) a zvláštní může být i jejich praxe (a může se ocitnout – jako v případě davidiánů – na hraně zákona, nebo někdy dokonce až za ní). Ale na konceptualizaci a na jazyku, jímž je situace pojmenována, strašně záleží. Událost u města Waco ukazuje, že se opravdu nejedná o nějaké libůstky.

Náhledová fotografie: Encyclopedia Britannica.

Psali jsme v Dingiru:

Zdeněk Vojtíšek, Konflikt skončil až ohněm, Dingir 11 (2), 2008, s. 38–41.

K dalšímu čtení: kapitola o davidiánech a jejich konfliktu z knihy Zdeňka Vojtíška Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí (Brno, 2009) s odkazy na další odbornou literaturu.

Související příspěvky:

„Jsi tím nejodpornějším člověkem, Koreshi!“ Nová série o Waco je krokem vpřed i zpět

Davidiáni před 25 lety: účel zachován, úkol splněn

Seriál Waco (2018) – příběh tragického střetu dvou světů

Trochu promarněná příležitost: minisérie „Waco“ je skvělá, ale…