Masakr ve Waco (USA, 2023, angl. orig. Waco: American Apocalypse), režie Tiller Russel, 2h 22 min.
Nestává se příliš často, aby zkoprnělý divák u televize bezdechu sledoval jakési naprosto absurdní a tragické dění na obrazovce a posléze zjistil, že se nejedná o apokalyptický výplod šíleného scénáristy, ale o skutečnost. Jednou z takových událostí bylo i obléhání ranče Mt. Carmel v americkém Texasu poblíž města Waco, které se událo před třiceti lety (od 28. února do 19. dubna 1993) a skončilo celkovou bilancí šestaosmdesáti zmařených životů členů náboženského společenství davidiánů (psali jsme zde) a agentů amerického Úřadu pro záležitosti alkoholu, tabáku a střelných zbraní (ATF). Doprostřed výročí této neblahé události naplánovala americká televizní stanice Netflix premiéru své nové minisérie nazvané „Masakr ve Waco“.
Hlavním a opakovaně zdůrazňovaným přínosem třídílného dokumentu měly být především dosud nezveřejněné záběry z událostí, které snad měly vnést světlo do dosud nejasných okolností případu. Kdo 28. února 1993 vystřelil jako první? Čí vinou vznikl 19. dubna 1993 uvnitř objektu požár? Jak k něčemu takovému mohlo vůbec dojít? Kdo za to všechno tedy vlastně mohl? Záběry novinářů televizní stanice KWTX, kteří byli na místě mezi prvními a točili útok agentů ATF, dávají sice nahlédnout z děsivé blízkosti dění, které jinak známe jen z akčních filmů, ale průkazné nejsou, stejně tak ani záběry z vrtulníků a další techniky, kterou měli na místě agenti ATF a FBI (Federální úřad pro vyšetřování). V dokumentu se ani nedozvíme, které ze záběrů jsou konkrétně ty, které údajně ještě nikdy nebyly zveřejněny. Je otázkou, zda takové vůbec mohou ještě po dlouhém a důkladném vyšetřování a zkoumání existovat.
Ano, záběry jsou to děsivé a jistě splní záměr tvůrců zprostředkovat doslova válečnou atmosféru těch dní, vzbudit divácký zájem a extrémní emoce. Mnohem důležitější jsou však v nové sérii svědectví řady osob, které se konfliktu přímo účastnily. Na kameru vypovídají zástupci zasahujících jednotek, přeživších davidiánů, příbuzných a novinářů. V líčení svých jedinečných náhledů na události se jich prolíná celkem deset, ale další jsou připomínáni a zpřítomňováni fotografiemi či nahrávkami. Různost pohledů zástupců ozbrojených jednotek divákovi poskytují agenti ATF Bill Buford (účastnil se útoku ATF 28. února) a Jim Cavanaugh (vyjednavač ATF) a odstřelovač FBI Chris Whitcomb. Pohled zúčastněných davidiánských dětí nabízí Heather Jonesová (odešla z ranče během vyjednávání, bylo jí 9 let). Dospělé ženy a matky zastupuje Kathy Schroderová (opustila ranč v průběhu vyjednávání kvůli nejmladšímu synovi, bylo jí 29 let let) a muže David Thibodeau (je autorem knihy o události, unikl z ranče během požáru, bylo mu 24 let), zkušenost příbuzných poskytla jeho matka Bonnie Haldemanová. Svébytné akcenty mají také výpovědi přítomných novinářů Johna McLemora (KWTX) a Lee Hancockové (Dallas Morning News). Pozoruhodné je, že tentokrát nebyl k vyjádření přizván žádný religionista ani jiný akademický odborník, který by události popsal také z odborné a nezaujaté perspektivy.
Je třeba ocenit, že takto pestrá skladba výpovědí dává událostem ve Waco plastičnost, autenticitu a vhled do všech klíčových táborů. Od černobílého přisuzování kolektivní viny jednou straně davidiánů a podruhé amerických úřadů, které známe z dřívějších zpracování, se autoři této minisérie dopracovali k uchopení, které má být mnohem empatičtější. Divák porozumí postojům mužů, kteří se vzdali svých manželek ve prospěch „nového světla“ a své víry, ženám a dívkám, které toužily být Davidovými manželkami, obyvatelům usedlosti bránícím se ozbrojencům hrozícím je připravit o děti, o svobodu a dost pravděpodobně i o život. Na druhé straně může jistě porozumět i agentům plnícím úkol a pak podléhajícím zlobě a nedočkavosti, a také vyjednavačům prožívajícím střídavý úspěch, naději, a nakonec strašlivý zmar svého úsilí. Díky takto pojatému dokumentu může divák nahlédnout pozice jednotlivých účastníků, jejich motivace a záměry. Při troše snahy může divák i přes svůj nesouhlas pochopit všechny zúčastněné, jen ne vůdce společenství Davida Koreshe.[1]
Ač vlastně klíčová osoba, o níž se celou dobu hovoří a je jí zde připisována vina za všechny události, nemá David Koresh v dokumentu de facto žádný hlas a ani se nezdá, že by dokumentaristy příliš zajímal či by chtěli nechat diváka o Koreshově vině jakkoli pochybovat. Mezi výpověďmi zúčastněných o děsivém dění ozbrojeného střetu seznámí novinářka Lee Hancocková diváky s „pikantériemi“ z Koreshova dětství, dospívání a mládí a jeho osobnostními charakteristikami, které jako by předurčily jeho konec. On sám se občas objeví na původních záběrech z doby před obléháním i během něj, ale všude působí jaksi nepochopitelně, nepřítomně, nezúčastněně, odevzdaně své blízké smrti, či dokonce samolibě a bezohledně, případně je tak interpretován v doprovodných komentářích.
Takový výsledek práce dokumentaristů je v konečném důsledku při snaze porozumět událostem na Mt. Carmel krokem zpět. Divákovi sice neujdou neomluvitelné přešlapy a tvrdost ze strany zasahujících jednotek, které de facto zmařily práci vyjednavačů a situaci vyhrotily, ale nedozvídá se nic o tom, co se v posledních desítkách minut dělo uvnitř a jakou roli v tom sehrál právě Koresh. Proč se lidé z usedlosti nedostali po nájezdech těžké techniky ven? Nechtěli? Báli se? Chtěli zůstat s Davidem? Neviděli pro sebe už žádnou budoucnost? V závěrečných proslovech aktérů i různých politiků, kteří se k případu vyjadřovali později, sice slyšíme i kritiku a sebekritiku k činnosti amerických úřadů, ale dohromady v tom smyslu, že si s tím padouchem nedokázali poradit, nedokázali ho zastavit, nedokázali zachránit lidi, které měl ve svém vlivu. Bývalý zvláštní agent ATF Bill Bufford kategoricky prohlašuje: „Každý den, celých těch třicet let, Koreshi, jsi tím nejodpornějším člověkem na světě. Nebo byls, za to cos jim udělal. A doufám, že hniješ v pekle a smažíš se tam, protože to si zasloužíš.“
A tak je tato nová série na jednu stranu krokem vpřed, protože zachycuje ještě více barev příběhu, nejen černou a bílou, ale na stranu druhou se pravdivému náhledu zase vzdaluje tím, že určí jednoznačného viníka, jemuž je vše připsáno na vrub, a všichni ostatní se tak stávají oběťmi bez vlády nad sebou a odpovědnosti za svůj život i smrt.
Poznámka:
[1] Původním občanským jménem Vernon Wayne Howell (1959–1993).
Náhledová fotografie: Oficiální prezentace série. Zdroj: Netflix.
K dalšímu čtení: kapitola o davidiánech a jejich konfliktu z knihy Zdeňka Vojtíška Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí (Brno, 2009) s mnoha odkazy na odbornou literaturu je zde.
Související příspěvky:
