Šivaratrí (v překladu Šivova noc) je jeden z největších svátků hinduismu. Slaví se každý rok v noci dva dny před tím, než se měsíc naposledy překlopí do fáze novu před příchodem jara (na přelomu února a března, letos to bylo v sobotu 18. února). Hinduisté si tím připomínají „překonání temnoty a ignorance“ v životě a ve světě. Podle jedné legendy Šiva (jeden ze tří nejvyšších Bohů) o této noci tančil nebeský tanec stvoření, zachování a zničení Tandava, kterým zvítězil nad temnotou a démony. Podle jiné legendy je to den svatebního obřadu Šivy a Párvatí. Největší svátek šivaistů je zaměřen především na provádění obřadů, introspekci, praktikování jógy, půst a odříkávání manter. Zatímco většina hinduistických svátků se slaví přes den, Mahá Šivaratrí (Velká Šivova noc) se slaví v noci.
Šiva zpravidla drží v pravé ruce trojzubec na znamení své síly a vlády nad Zemí. Je to bůh, který je pánem hor (ze sanskrtu: Himavan), a je dost možné, že si ho dříve lidé spojovali i s proměnlivým himálajským počasím. V druhé pravé ruce naznačuje gesto spojeného palce a ukazováčku, které může znamenat „prázdnotu“ (šúnjatá). Kolem krku nosí Rudrakše (v překladu ze sanskrtu: Šivovy slzy), tedy semena posvátného stromu, a kobru, představující smrt, kterou Šiva překonal, když vypil jed v příběhu o Mléčném oceánu. A nakonec – na jeho čele – je nepatrný třípruhový symbol šivaistů s červenou tečkou uprostřed, který představuje otevřené Třetí oko, jež hledí za vše, co je projevené. Šiva je tedy božstvem a zároveň asketickým jóginem, který medituje v horách, a bdí přitom nad světem, je stvořitelem jógy. Na Západě se dřív považoval za hrůzostrašné božství, neboť je mu přisouzena role zničit svět, který Brahma předtím stvořil a Višnu udržoval, ale v hinduismu se počítá s tím, že každý konec je jenom nový začátek a ta největší tma bývá těsně před úsvitem.
Během svého prvního Šivaratrí v Indii v roce 2020 jsem pobýval v Gokarně ve státě Karnátaka, kde pro mne oslava představovala především to, že jsem celou noc (prakticky do čtyř ráno) udržoval maximální bdělost, snažil jsem se meditovat a koncentrovat svou pozornost do sebe. Byl jsem třetí den na půstu (po rituálu šank prakšálana) a začínal jsem praktikovat hatha jógu. Při meditaci před oltářem v jednom z malých ášramů jsem našel štěně, se kterým jsem v Indii strávil dalších pět měsíců.
O tři léta později, dnes, slavím svátek Šivaratrí pod posvátným kopcem Arunáčala (814 m) v severním Tamil Nadu. Jsem tu již dva měsíce a tento den je vrcholem mého pobytu. Přes den trávím čas odpočinkem a ve tři hodiny vyrážím na tradiční obřad v Ramana ášramu. Je prováděn každý večer od 17 hodin, dnes výjimečně o hodinu dříve. Mladí mniši (brahmačárjové) každý den ráno a večer odříkávají verše z básnických prací Ramany Maharšiho (1879–1950), které komponoval a přeložil do tamilštiny, a polévají Šivův lingam mlékem, vodou a zdobí ho květinami. Lingam je symbol ve tvaru mužského falu zasazený do stojanu, na kterém se provádí púdža (obřad uctívání) pro boha Šivu. Odpolední recitace textů Véd (Védaparajánam) obsahuje samotnou podstatu dosažení stavu osvícení (samádhi) a posluchačům přináší mocnou cestu transformace, moudrosti, osvobození mysli a porozumění podstatě jednoty, která je hlavním společným cílem všech hinduistických směrů. Ramana Maharši navázal ve dvacátém století na tradici advaita-védanty, která je jedním z nejmladších hinduistických směrů (snad z 8. – 9. století).
Pod Arunáčalou se scházejí tisíce svatých mužů, aby meditovali před nejmocnějším božstvem Šivou, hráli na hudební nástroje, rozprávěli o životě, prováděli jógovou praxi anebo jen seděli a pokuřovali cigarety bidi, stočené do eukalyptového listu, a pozorovali dění na silnici kolem Arunáčaly. Dříve se bylo možné procházet i v lesích okolo posvátné hory, ale dnes je potulným mnichům a všem oddaným umožněno pobývat pouze na silničním okruhu (Girivalam), který má přibližně 16 kilometrů. Na jedné straně hory je vesnická oblast Adi Annamalai, kde obvykle přebývám, a na druhé straně je půlmilionové město. Na okruhu Girivalam naleznete spoustu hinduistických chrámu a též osm velkých lingamů pojmenovaných po védských bozích (Agni, Varuna, Váju a další).
Arunáčala je jedno z nejposvátnějších míst hinduistů a legenda praví, že v její blízkosti může dlouhodobě zůstat jenom ten, kdo je s ní spojen příběhem z minulého života. Říká se, že tato hora je samotným Šivou a mytologickým i duchovním středobodem světa (axis mundi), protože kdysi, když se Brahma a Višnu hádali, kdo je nejmocnějším bohem, spatřil jejich hádku Šiva, převtělil se ve světelný paprsek a řekl: „Nejmocnější je ten, kdo dosáhne na můj konec.“ Oba bohové museli uznat, že nikdo není mocnější než Šiva. Tak mytologicky vznikla Arunáčala („Rudá hora“). Je to geologický útvar z prvohor, který svým tvarem připomíná trojúhelník a svět bohů se zde setkává se světem lidí.
V ášramu Ramany Maharšiho byla na posvátnou noc Šivy prováděna čtyřikrát Kálam púdža na Šivův lingam (v 18 hodin, ve 22 hodin, ve 2 ráno a ve 4 ráno). Zůstal jsem však pouze na začátek, neboť jsem byl domluven, že dnešní večer prožiji v úzkém kruhu přátel na rezidenci Šivalaja, kde jsem žil v roce 2020. Po prvním kole Kálam púdži jsem nasedl na skútr a pokračoval po oblouku Girivalam vyzvednout rodinu. Se západem Slunce začali oddaní šivaisté obcházet horu v zástupech. Podobně jako na každý úplněk hinduisté obcházejí Arunáčalu (přibližně šest hodin chůze) a navštěvují chrámy, i dnes, dva dny před novem, okruhem prošly stovky tisíc lidí.
Z reprobeden podél silnic znělo „Oooooom namah Šivája“ celou noc stále dokola. Většinu skupin tvořily buď široké rodiny, přátelé nebo skupiny mužů oděné do oranžových, bílých a červených látkových přehozů. Nejdříve jsem se zastavil u malého chrámu s býkem Nandi, kde zrovna probíhal obřad. Nandi je ochránce a jízdní zvíře Šivy. O chvíli později jsem navštívil i malý chrám Thiru Ner Annamalai, kde se lidé modlili a přihazovali kousky petrolejových kostiček do velkého ohně před vchodem. Každou noc, kdy lidé obcházejí chrámy, ášramy a Šivovy lingamy, jsou bráhmani (kněží) velice bdělí a nabízejí poutníkům požehnání i pomazání popelem (vibhúti) a červenou kurkumou.
O půl osmé večer začíná první Kálam púdža v rezidenci Šivalája, kde pořádají program moji přátelé, Aníš a Vimala. Pro dnešní noc pozvali do Šivaláje tři kněze z hlavního chrámu, aby provedli čtyři obřady na Šivův lingam během noci podobně jako v každém velkém chrámu. Pro dnešní večer je mým záměrem strávit několik hodin v introspekci a rozjímat nad tématem „Jak zvládat těžkosti v lehkosti?“. Při posledním pobytu pod Arunáčalou to pro mne bylo jedním z hlavních témat, která jsem zde rozebíral, ačkoli v posledních měsících se mi v tom nedařilo tolik jako kdysi. Snažil jsem se znovu zbavit připoutanosti na tom, co se děje, a naučit se tvořit v lehkosti bez zbytečného upínání.
Možná, že nemůžeme vždy ovlivnit to, co nám do života přichází, ale zajisté můžeme ovlivnit to, jak se zachováme. Tudíž nad tímto jsem rozjímal, zatímco přede mnou mnich prováděl obřady na lingamu a další dva mu k tomu zpívali. Přes omývání lingamu mlékem, tvarohem a vodou s esencí růže jsme se dostali k obětování květů. Bráhman vždy odříkal nějakou modlitbu, která končila stejně, a na to jedno slovo jsme položili jeden růžový květ před sebe. Nakonec vysbíral všechny květy a dal je na oltář. V devět hodin večer jsme začali odříkávat Mahámritundžaju mantru, celkem padesát čtyři opakování. Na závěr Kálam púdži jsme dostali ovocný prasádam, který byl též chvíli položen na Šivově lingamu. V deset hodin začala probíhat druhá Kálam púdža a když jsem o půl noci odcházel, byl jsem si jistý, že na tuhle Šivovu noc jen tak nezapomenu. Vlastní introspekci jsem umocnil účastí na mocných obřadech, do nichž jsem vstoupil se záměrem, abych dokázal obnovit svou životní radost a lehkost plynoucí z přijetí všeho, co se kolem mne odehrává.
Autor: Sebastian Prax, cestovatel, potulný hudebník, vypravěč příběhů, komunitní facilitátor, příležitostný básník, spisovatel a vystudovaný přírodovědec, filozof a jógin.
Autorova nabídka pro čtenáře Náboženského infoservisu: Zajímá vás orientální kultura? Poslední týden v květnu 2023 organizuji setkání orientálních tradic na louce pod keltským kopcem Rabouň – Yoga Healing Gathering (setkání orientální hudby, jógy a filozofie), kde budou moci účastníci prožít například workshopy: Hatha jóga, Pranayama, Čchi-kung, Shintaido, Kundalini jóga, Ayurvéda, Božský dech, Capoeira a další. Mezi koncerty nebude chybět kapela inspirovaná tradiční indickou rágou (Sayujya) nebo zpívání manter s harmoniem. V rámci programu prožijeme také yagnu (obřad před posvátným ohněm) a dokumentární promítání o Shintaidu a tantrickém umění. Kompletní pozvánka je téměř hotová. Pro více informací nám napište na email: yogahealinggathering@gmail.com.
Celá fotogalerie:
Náhledová fotografie: Moderní indická kultura před chrámem Thiru Ner Annamalai. Autorem fotografií, pokud není uvedeno jinak, je Sebastian Prax.
Související příspěvky:
