Sebastian Prax je nomád i potulný hudebník, vypravěč příběhů, sváteční spisovatel, distributor samolepek, komunitní facilitátor, příležitostný básník a vystudovaný přírodovědec, filozof a praktikující jógin. Následující text zaslal do redakce Náboženského infoservisu 14. 1. 2022.
Na vyprahlých pláních státu Tamilnádu v jižní Indii se nachází stará, geograficky neobyčejně zajímavá hora, k níž se upínají zraky i myšlenky mnoha věřících. Hinduisté jí říkají Arunáčala (v překladu „Červená hora“). Říká se, že Arunáčala nese samotnou esenci nejmocnějšího Boha Šivy a každé pomyšlení na tuto horu přibližuje jedince ke konečnému prozření (samádhi). Nespočet mudrců sedávalo na jejím skalnatém úpatí. I pod horou na ulicích obklopených subtropickými druhy stromů najdete svaté muže oděné do oranžových látek, popíjející čaj a čas od času pokuřující tabák stočený do eukalyptových listů.
Ve státu Tamilnádu jsem se objevil na začátku března 2020, když jsem po dvou týdnech opustil ášram žijícího mistral krija jógy (Gnanananda Giri Mahárádž) v Telangáně a vydal se hledat jóginy žijící pod svatou horou. V Indii jsem se cítil jako doma. Po dvou předchozích cestách (2017 a 2018) jsem začínal rozumět, co se kolem mne odehrává. Tentokrát bylo mým záměrem strávit určitý čas v přítomnosti jógínů žijících dle jednoduchých tradic. V Indii jsem hledal především praktický způsob, jak uklidnit svou rozvířenou mysl a vycentrovat tělo i pozornost. Cvičil jsem každý den téměř tři hodiny. A na vesnici pod horou jsem nakonec strávil čtyři měsíce cvičením pránájámy (ovládání dechu) a tělesných pozic hathajógy.
Jeden z mých učitelů říkal, že „aruná“ znamená „ženská energie“ (neboli šakti, symbolicky také „rudá energie úsvitu“) a „čala“ znamená „zastavit se“. Arunáčala je podle něho místem, kde se zastavila tato proměnlivá materiální energie (šakti), která je zároveň podstatou lidského utrpení. Svět bohů se tedy přiblížil ke světu lidí. Neboť zastaví-li se Šakti (symbolická pomíjivost světa), psychické utrpení zmizí a Šiva jakožto esence probuzeného stavu vědomí (samádhi) se realizuje v naší přítomnosti.
Bůh Šiva se může projevit pouze ve spolupráci s bohyní Šakti. Podle slov jógina, na jehož zahradě jsem strávil dva měsíce, se lidé pod Arunáčalou dokáží daleko lépe napojit na vyšší světy bohů, a získávat tak vhledy do svých životů. Podle slov Ramany Maharšiho je Arunáčala duchovním srdcem světa, známým též jako „axis mundi“ (osa světa). V jejím stínu dnes žijí tisíce svatých mužů, kteří se každým dnem procházejí kolem dokola a meditují nad povahou božské existence. Věří, že pokud často zaměřují svou pozornost k hoře, přivádí je to k osvícenému stavu bytí mnohem rychleji.
V nedalekém ášramu Ramany Maháršiho začíná duchovní program každý den o půl sedmé zpěvem védských manter. Trvá půl hodiny. Pokračuje se v osm hodin dalšími zpěvy následovanými púdžou (oslavným obřadem) pro osvíceného mistra Ramanu Maháršiho, který zde dosáhl samádhi před sedmdesáti lety. Védské zpěvy a púdža se konají i odpoledne od pěti hodin a trvají přibližně dvě hodiny. Mám zkušenost, že v těchto zpěvech je magická síla, která urychluje přivedení pozornosti na osvícený stav bytí…
Důležité je také rituální uctívání ohně, který je vždy na konci púdži přenesen od nablýskané sochy Ramany Maháršiho pokryté květinami mezi posluchače, aby každý z nich mohl skrze tento oheň přijmout samotnou esenci, kterou odkaz duchovního mistra jižní Indie přináší.
V ášramu a jeho okolí jsem poznal učence, jóginy, svaté muže i duchovní hledače z celého světa… Po čtyřech měsících usilovné pránajámové praxe se mi podařilo zklidnit, prohloubit a zvědomit cyklus nádechu a výdechu tak, aby mne jen máloco dokázalo vyvést z míry… I přesto se dnes každé ráno vracím ke kratším formám cvičení, abych si uchoval a obnovil spojení se svým dechem (pránou). Vzpomenu-li si na horu ve tvaru trojúhelníku, pod kterou jsem strávil čtyři měsíce, vybaví se mi gnostický obraz, ve kterém muž svým pohledem přesahuje běžný rozměr materiálního světa a vidí do podstaty procesů, které nastávají, zkrátka jasněji. Nevyžaduje to nic víc než každodenní praxi jógy, anebo jedno pomyšlení na svatou horu.
Náhledová fotografie: Pinrest, ostatní fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
Štěpánka Čížková, Mahárši a česká mystika, Dingir 10 (2), 2007, s. 53–54.
Rozhovor s jóginem Rudolfem Skarnitzlem Aby mysl ztichla, Dingir 5 (4), 2002, str. 22–23.
téma Jóga, Dingir 5 (4), 2002, text celého čísla je k dispozici zde.
Související články: