V únoru 2023 zveřejnila mormonská církev (oficiálně známá jako Církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnů – zkráceně LDS) další z významných artefaktů své historie – deníky prezidenta církve Spencera W. Kimballa (1895–1985).[1] Tento krok je důležitý nejen proto, že je Kimball nejspíš nejvýznamnějším mormonským vedoucím 20.století, ale také proto, že ukazuje pokračující snahy této církve vyrovnat se se svou historií.
Jako mormoni jsou obvykle nazýváni následovníci Josepha Smithe (1805-1844) a členové církví, jež vzešly z jeho učení. Největší a nejpočetnější skupinou jsou Svatí posledních dní, kteří mají své hlavní sídlo v Utahu. Právě jejích vedoucím se Kimball v roce 1973 stal, ale jako všichni mormonští prezidenti sloužil nejprve několik desítek let jako apoštol této organizace. Zveřejněné deníky zachycují celé období jeho života od 10 let až do smrti v roce 1985. Vynechány jsou z nich citlivé informace osobní povahy (například zpovědi třetích osob) a pasáže, týkající se chrámových obřadů (ty jsou považovány za natolik posvátné, že se o nich nesmí na veřejnosti mluvit). Oskenované deníky lze prohlížet online po vytvoření účtu i internetové prezentaci církve.[2]
Pro mormony je vedení deníků tradiční záležitostí. Už během života zakladatele hnutí Josepha Smithe byli členové povzbuzování, aby si vedli deníky, a právě osobní zápisky Josepha Smithe jsou v současné době jedním z nejcennějších zdrojů poznání o vývoji rané mormonské církve. Prezident Kimball to shrnul slovy: „Každý člověk by si měl vést deník a každý si ho může vést.”[3] Předobraz této praxe můžeme hledat v mormonském náboženství, podle něhož je Kniha Mormonova (jeden z mormonských kanonických textů) deníkem (či kronikou) starověkých obyvatel Ameriky. V podobném duchu se nesla i některá další Smithova díla: pseudoepigrafické knihy Mojžíš a Abrahám, jež jsou dnes součástí kánonu (v tzv. Drahocenné perly) a jsou také psány formou osobních zápisků starozákonních postav.
Prezident Kimball je v současnosti oslavován nejen mormony, ale také mnohými bývalými členy této církve. Důvodem je to, že je autorem druhé Oficiální deklarace církve Svatých posledních dní, která drasticky změnila vztah mormonů k lidem černošského původu (psali jsme o tom zde). Až do roku 1978 byly tyto osoby omezeny v mnoha kultických činnostech (například chrámových obřadech), ale také v duchovních právech (černoši nesměli být vysvěcováni ke kněžství, podle výkladu některých z Kimballových kolegů měli lidé černošského původu sloužit v nebi bílým bohům apod.). Právě pozadí zásadní změny v nauce církve, kterou Kimball umožnil, je tím, co badatele na denících nejvíc zajímá.
Spencer W. Kimball byl také propagátorem tzv. Indiánského umisťovacího programu, během nějž si mormonské rodiny adoptovaly indiánské děti z chudých poměrů. Významně přispěl k etnickému a kulturnímu promíšení mormonských komunit, a tedy můžeme očekávat, že se v denících také zmínky o tom pozadí těchto událostí. Jistě se však najdou také kontroverzní témata: zvláště Kimballovy osobní postoje k homosexualitě a dalším tématům z mormonského Zákona cudnosti. Je veřejně známé, že Kimball zápasil s homosexuálními tendencemi a byl jedním z významných odpůrců její morální legitimizace. Jeho vítězství nad homosexuálním pokušením je častým příběhem v mormonským konverzních programech (více o komplikovaném vztahu mormonů a LGBTQ lidí jsme psali zde).
V posledních dekádách se vedoucí církve Svatých poslední dnů významně zasadili o to, aby byly některé z těchto deníků zveřejněny pro potřeby vědeckého zkoumání. Nejslavnějším projektem se v tomto ohledu staly Deníky Josepha Smithe (v originále Joseph Smith Papers)[4], které komukoliv umožňují si projít nejdůležitější dokumenty mormonské historie online. Deníky však také vyvolaly řadu kontroverzí. Za všechny případy můžeme zmínit badatelku Fawn M. Brodieovou (1915-1981), která na základě (tehdy ještě nezveřejněných) historických dokumentů vydala slavnou knihu Žádný člověk nezná můj skutečný příběh (v originále No man knows my history, vydáno roku 1945).[5] Ta je dnes základní knihou apostatů této církve a jiných kritiků mormonského náboženství, neboť odhaluje mnoho nepříjemných informací ze soukromého života mormonského zakladatele, Josepha Smithe. Osobní deníky mohou být v mnoha ohledech intimním a z určitého hlediska i kompromitujícím materiálem, čehož si je církev dobře vědoma, neboť její současní představitelé musí své osobní deníky odevzdávat do vlastnictví církve.[6] I z těchto důvodů je zveřejnění Kimballových deníků nejen významným bodem pro akademiky a historiky, ale také pro samotnou církev. Je možné se domnívat, že zveřejnění souvisí s dalšími reformními kroky současného proroka a prezidenta církve, Russella M. Nelsona.
Poznámky:
[1] Tento článek je založen na informacích v článku Religion News Service: RIESS, Jana, Spencer W. Kimball diaries shine a light behind the scenes of modern Mormonism, 17. 2. 2023, Religion News Service. Online zde.
[2] Všechny digitalizované materiály jsou na stránce Katalogu církevní historie. Na stejném místě se lze i snadno registrovat. Kimballovy deníky jsou uloženy pod kódem MS 21541 a jsou rozděleny na rozličné typy osobních záznamů a korespondence.
[3] KIMBALL, Spencer W., Let Us Move Forward and Upward, Ensign, květen 1979, str. 82 podle hesla Keeping a Journal na mormonské wikipedii, kde lze najít mnoho dalších citátů mormonských představitelů o důležitosti osobních deníků. Online zde.
[4] Projekt má webové stránky online.
