Ministerstvo vnitra chápe konspiracismus jako projev extremismu a přiznává mu spirituální charakter

S datem 31. ledna 2023 vydal odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR souhrnnou situační zprávu Projevy extremismu a předsudečné nenávisti, a to za druhé pololetí roku 2022. Zpráva je k dispozici zde. O několik dní později o ní informovala některá média, například zde.

Z hlediska Náboženského infoservisu jako občanské aktivity je příznivé, že ve zprávě je v odstavci „Nábožensky motivovaný extremismus“ pouze tato jedna věta: „V České republice nebyly ve sledovaném období zaznamenány významnější projevy náboženského extremismu.“ – Tím ale není přítomnost náboženství ve zprávě vyčerpána.

Na dvou místech zprávy jsou jmenováni muslimové: zpráva uvádí, že s „pojmy islamizace a imigrace výrazněji operovalo pouze hnutí Svoboda a přímá demokracie“ a že „Krajský soud v Ústí nad Labem uložil podmíněný trest muži, který schvaloval protimuslimský teroristický útok v novozélandském městě Christchurch“ (str. 5). V tzv. alternativních médiích je podle zprávy „velké množství negativních zpráv spojených s muslimy a migranty, jejichž ,invazi‘ už Západ údajně nedokáže čelit“ (str. 9).

Zmínek o antisemitismu je ve zprávě více. Nejobsáhlejší je odstavec, v němž se praví, že „v online prostoru se šíří řada konspiračních teorií o židovských světovládných ambicích. Stalo se zvykem používat opisná pojmenování, kterými se autoři výroků snaží vyhnout trestnímu postihu. Z kontextu je přitom zjevné, že výroky směřují proti Židům“ (str. 5). Jako příklad zpráva uvádí označení Židů za Chazary, tedy příslušníky raně středověké Chazarské říše, v níž se judaismus na čas stal státním náboženstvím. Paradoxní na tomto zákrytném označení je to, že obyvatelé říše, kteří judaismus praktikovali, nebyli etničtí Židé.

Takový paradox by mohl podporovat lidové přesvědčení, že konspirační narativy jsou něčím bláznivým či hloupým. Je proto velmi dobře, že zpráva bere konspirační teorie vážně a přiznává jim možnou náboženskou povahu, i když to činí opatrně větou, že některé z nich „představují komplexní myšlenkové struktury, které získávají spirituální charakter“ (str. 10). Religionisté by řekli asi ještě výrazněji, že bez rozpoznání náboženského významu konspiračních narativů je těžké porozumět roli, kterou u jednotlivých lidí hrají. Každopádně je konspiracismus jedním z hlavních témat zprávy o extremismu a je potěšitelné, že úřad tento „spirituální charakter“ neignoruje.