Přestože je válka na Ukrajině v plném proudu, i letos se jako každý rok do ukrajinské Umaně sjely v době židovského Nového roku (Roš HaŠana) desetitisíce následovníků Nachmana z Breslavi (1778–1810), jednoho z nejvýraznějších chasidských rabínů. Na tento svátek, který se oproti našemu kalendáři posouvá z 6. září na 5. října, přijíždějí tzv. breslavští chasidé podle přání svého zakladatele modlit se k jeho hrobu.
Pro městečko je to velká událost a samozřejmě i velký ekonomický přínos. Proto jsou všude nápisy i v hebrejštině a ukrajinský mobilní operátor Kijivstar nabízí pro tyto návštěvníky zvláštní zvýhodněné tarify. V Umani jsou také billboardy s hebrejským nápisem: „Letos se všichni modlíme za mír na Ukrajině.“
Podle našeho kalendáře připadl právě na včerejšek (16. 10. 2022) Nachmanův járcajt (výročí úmrtí). Podle židovského kalendáře, který se vůči našemu posouvá, bylo výročí již ve středu 12. října.
Tento pravnuk zakladatele chasidského hnutí Baal Šém Tova (1698–1760) založil linii tzv. breslavských chasidů. Ti jsou v mnohém jedineční tak, jako byl unikátní i jejich zakladatel Nachman. Pokud můžeme věřit chasidským legendám, Nachman se již ve svých šesti letech chodil modlit na hrob svého pradědečka Baal Šém Tova. A když se ve svých třinácti letech (jiné prameny uvádějí ve čtrnácti) oženil, získal při této příležitosti svého prvního, podstatně staršího oddaného žáka.
To byl první krok k vytvoření breslavské dynastie, která dodnes sama sebe představuje sloganem „judaismus se srdcem“. A dokonce sám rabi Nachman s odkazem na boží výrok zapsaný biblickým prorokem Ezechielem („Odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa“ – Ez 11,19 a Ez 36, 26) poukazoval na souvislost mezi tímto zaslíbením „srdce masitého“ (hebr. „lev basar“) a jménem sídla tohoto chasidského společenství, tedy Breslavi. Viděl totiž hlubší význam v tom, že oba výrazy jsou v hebrejském písmu tvořena stejnými souhláskami „b r s l v – l v b s r“. (Poznámka pro hebraisty: záměna sin a samekh mu zjevně nevadila.)
Zajímavé je, že právě laskavost, vstřícnost a odmítání hněvu je tak výrazným rysem tohoto hnutí, když jeho zakladatel byl typický tím, že kamkoli přišel, vyvolal spory a kontroverzi. Ostatně není divu, že se málo s kým snesl, když jeho chování a názory byly – mírně řečeno – neobvyklé a provokativní. Zachovalo se např. vyprávění, že když jel na lodi do Svaté země, nechoval se jako důstojný rabi, ale hrál si s dětmi na vojáky a choval se značně nedůstojně. Ale samozřejmě ještě větší pohoršení vzbuzovalo to, že snižoval autoritu všech svých vážených kolegů. A jeho výroky o sobě samém jsou tak kontroverzní, že dokonce vzbuzují podezření, zda je vůbec myslel vážně. Tvrdil dokonce, že je důležitějším duchovním vůdcem, než sám zakladatel hnutí Baal Šem Tov. A později prý dokonce říkal, že je významnější než kterákoli z biblických postav, včetně praotců Izraele. Nepřekvapí proto, že i naznačoval, že je asi Mesiášem, nebo když za Mesiáše označil svého nově narozeného syna Efrajima. Ten však záhy zemřel. A ve spise Ma’ase mehalechem (Příběh z chleba), který byl však po 200 let skrýván, líčí, že ve vidění přijal novou Tóru (Boží zákon) včetně nové verze Desatera. Není proto divu, že měl problém se kdekoliv trvale usadit, a musel se mnohokrát stěhovat.
Jeho posledním útočištěm se stalo ukrajinské městečko Umaň, kde také ve svých 38 letech zemřel na tuberkulózu. Na vlastní přání byl pohřben na hřbitově, kde bylo pochováno 30 tisíc židovských mučedníků z Umaňského masakru v roce 1768. K jeho hrobu se v období židovského Nového roku každý rok přijíždí modlit desetitisíce jeho následovníků. Přestože zemřel tak mladý, svým krátkým, ale vydatným životem položil základ výraznému breslavskému chasidskému hnutí, které má řadu pozoruhodných rysů.
Kromě již zmíněného důrazu na laskavost patří k charakteristice breslavských chasidů velký důraz na soukromou modlitbu, tzv. „hitbodedút“ („usoukromění“). To má trvat nejméně hodinu každý den a provádět je ho potřeba pokud možno v přírodě, aby se i rostliny mohly připojit k této modlitbě. Ostatně i Nachman se rád uchyloval do přírody a chodil i do člunu na řeku. Typické také je, že breslavští chasidé nečtou napsané modlitby jako jiní židé, ale modlí se vlastními slovy a velice civilním způsobem. K této modlitbě patří i to, že se při ní tleská! Tleskání má hluboký duchovní význam, protože je v něm viděno propojení 28 kloubů ruky s 28 písmeny hebrejské abecedy, skrze něž byl podle kabaly stvořen náš svět. (Poznámka pro hebraisty: v kabale se ke 22 písmenům hebrejské abecedy ještě přičítá pět koncových písmen a tzv. alef-1000.)
V tomto hnutí se také často cituje výrok Nachmanova písaře a pomocníka, rabiho Nathana (Nosona): „Pokud někde něco schází, tak se buď za to nikdo nemodlil, nebo se modlil nedostatečně.“ K dokreslení charakteru tohoto hnutí je dobré zmínit i to, že se vyznačuje důrazem na manželství a úctu k manželkám. To má zcela specifický důvod: vychází z přesvědčení, že je třeba stále obnovovat smlouvu s Hospodinem. A jak víme, znamením smlouvy s Hospodinem je obřízka. Pokud se má často provádět, je potřeba mít dostatek chlapců. Z toho vyplývá i role manželek.
Na životnost a originalitu hnutí založeného Nachmanem z Breslavi ukazuje i to, že z něj vyšlo několik dalších velice výrazných odnoží. Jejich popis by přesáhl možnosti a zaměření tohoto článku. Nicméně zmiňme alespoň tzv. „nanachím“, založené rabim Jisraelem Dov Odesserem (+1994), jejichž hlavní charakteristikou je prosazovaní mantry „Na nach nachma nachman me’uman“. Tato slova jsou vlastně hříčkou se jménem Nachman, zakončenou odkazem na Umaň. Jinou odnoží breslavských chasidů je nechvalně známá skupina kolem vůdce Daniela Ambashe. Mnoho dalšího o tomto hnutí a jeho zakladateli je možno nalézt např. na oficiálních stránkách zde či zde. A velice instruktivní a ilustrativní je také půvabný izraelský film Ushpizin, který je k disposici i s českými titulky.
Náhledová fotografie: „Letos se všichni modlíme za mír na Ukrajině“.
Související články:
