Chasidské příběhy v dnešní době: rozhovor s rabínem Berkowitzem

Židovský filosof a rabín Shumi Berkowitz působí jako předseda Konzervativní židovské obce v Praze.

Pane rabíne, ve svých veřejných promluvách vždycky vyprávíte chasidské příběhy. Proč volíte právě tuto formu?

Výhodou chasidských příběhů je srozumitelnost. Dějová zápletka příběhu dává smysl učeným i prostým, bohatým i chudým, dospělým i dětem. Každý si z příběhu vezme to, co je v dané chvíli připraven přijmout, každý si nabere podle toho, jak hlubokou má lžíci.

Máte pravdu, příběhy jsou názorné a srozumitelné. Je tu ještě nějaký jiný důvod?

Ano, je. Vyprávění příběhů zakládá společenství, přivádí k sobě vypravěče a posluchače. Když si lidé sdělují své názory, dřív nebo později se většinou začnou hádat. Když si vyprávějí příběhy, hádat se nezačnou. Názory rozdělují, příběhy spojují.

Čím to je, že příběhy dokážou člověka zaujmout víc než třeba odborná přednáška? 

Příběh oslovuje představivost a působí v ní dál i po tom, co samotné vyprávění doznělo. Člověk naslouchá chasidskému příběhu a vidí před očima východoevropskou vesnici, chasidskou synagogu nebo třeba rabína, jak se prochází po lese, a tento výjev působí na jeho představivost i dlouho po tom, co zaznělo vyprávění nebo co si příběh přečetl. Když se vypráví správně, posluchač vidí to, co slyší. Tak, jako když Izraelité přijali Desatero. V knize Exodus se o tom v hebrejském textu říká, že viděli to, co slyšeli. (Ex 20,18)

Jak se stalo, že v chasidismu získalo vyprávění příběhů takovou důležitost?

V chasidském hnutí došlo k tomu, že na místo nauky nastupuje osobnost rebeho. Rebe je chápán jako konkrétní uskutečnění nauky, jako živá Tóra. Je to příklad, který zve k následování. Není třeba studovat složité naukové spisy, stačí pozorovat rebeho. Pokud je rebe ztělesněním Tóry, je možné se učit ze všeho, co dělá. Ne jen z toho, jak vykládá svaté spisy a jak se modlí, ale i z toho, jak jí a pije, jak pracuje a odpočívá. A pokud jsou rebeho činy živá Tóra, také vyprávění o těchto činech je živá Tóra.

V dnešní době většina lidí nemá možnost naslouchat vyprávění chasidských příběhů přímo od chasidů, rozhodně to platí v České republice. Znamená to, že mají prostě smůlu?

Ne tak docela. Chasidské příběhy žijí dál v literatuře, která pojednává o chasidských obcích ve východní Evropě, v Izraeli nebo třeba v Americe. Ne všechny povídky a romány z prostředí chasidských komunit lze považovat za chasidské příběhy v pravém slova smyslu, ale dá se říct, že tyto povídky a romány jsou docela často prostředkem šíření chasidských příběhů, tedy vyprávění o výrocích a činech cadiků. V knihách spisovatelů jako je Chaim Potok, Isaac Bashevis Singer nebo Elie Wiesel často zaznívají moudrosti chasidských světců nebo klasické příběhy z doby největší slávy chasidského hnutí. Kdo hledá, najde.

Myslíte si, že chasidské příběhy můžou přinést nějakou změnu do současné kultury a společnosti, když se najde způsob, jak je nabídnout dnešnímu člověku?

Začal bych tím, že cesta ke změně světa vede přes změnu vnímání světa, ne přes kulturní revoluci. Chasidská moudrost spočívá v proměně pohledu, kterým se díváme na svět. Chasidské příběhy vedou člověka k tomu, aby otevřel oči a viděl skutečnost takovou, jaká je. Nachman z Braclavi říkal, že vypráví své příběhy proto, aby lidé otevřeli oči, aby se probudili. Správné vyprávění probouzí vědomí.

Je něco, co v našich zeměpisných šířkách brání šíření chasidské moudrosti?

Oba moji rodiče byli chasidé a mluvili jidiš. Pocházeli z Podkarpatské Rusi, z někdejšího Československa. Židé, kteří mluvili spisovnou němčinou, se jejich řeči smáli. Pokládali jidiš za jazyk nevzdělaných venkovanů. Tento postoj byl mezi českými Židy obvyklý. To je důvod, proč se v této zemi chasidské hnutí nikdy nerozšířilo, i když jeho hlavní centra byla velmi blízko. Ale s chasidskými příběhy je to jiné. Jejich šíření nestojí v cestě žádné předsudky.

Myslíte si, že chasidské příběhy můžou něco konkrétního nabídnout současným mladým lidem?

Ano, to si myslím. V dnešní době jsou zejména mladí lidé vystaveni obrovskému tlaku, aby se neustále srovnávali s ostatními, jestli mají dost drahý mobil, jestli mají módní oblečení, jestli mají dost lajků na facebooku. Veškerý důraz je kladen na vnějšek. A když se všechen důraz klade na to vnější, to vnitřní chátrá a strádá. Přitom se zdá, že soustředění na vnější vzhled lidem štěstí nepřináší, spíš trápení a neustálou snahu vylepšovat svoji vizáž a tendenci posuzovat druhé podle toho, jak vypadají. Myslím, že soustředění na vnějšek, typické pro dnešní dobu, je pro mnoho lidí zotročující. Potřebují vysvobodit. A chasidská duchovní cesta je cesta k vnitřní svobodě. Chasidské učení obrací pozornost člověka dovnitř. Vede ho k nalezení vnitřní svobody, ke spojení s vlastním vnitřním základem. Člověk, který našel základ vlastní duše, nemá potřebu neustále se s někým porovnávat ani stále hodnotit ty druhé.

Můžete uvést nějaký příklad? Třeba nějaký příběh, který se týká toho, o čem mluvíte?

Vypráví o tom třeba příběh o dvou mladých lidech, kteří se po svatbě nastěhovali do staršího domku s okny do ulice. Manželka se krátce po nastěhování podívala oknem ven a uviděla, že sousedka z domu naproti má z okna vyvěšené bílé prádlo, ale to prádlo je plné šedivých skvrn. Řekla manželovi, že dojde tu sousedku navštívit a poradit jí, jak má postupovat při praní prádla, aby na něm neměla šmouhy. Později na své předsevzetí zapomněla. Po několika dnech znovu vyhlédla oknem ven a všimla si, že prádlo visící ze sousedčina balkónu je zase plné šedivých skvrn. Znovu se odhodlávala jít za sousedkou a poradit jí, jak má prát, ale znovu na to zapomněla. Tak se to opakovalo i další týden. Jednoho rána se podívala znovu oknem ven a vidí prádlo visící ze sousedčina balkónu a je zářivě bílé, bez sebemenší skvrny. Řekla manželovi: „To je zvláštní, několikrát jsem se chystala navštívit sousedku a poradit jí, jak má prát, a nakonec jsem to neudělala, ale zřejmě jí poradil někdo jiný, protože to její prádlo už je úplně čisté a není na něm vůbec žádná skvrna.“ Manžel se na svou ženu usmál a řekl: „Víš, moje milá, já už jsem to včera nemohl vydržet, vzal jsem kbelík a hadr a důkladně jsem umyl všechna okna našeho domu.“

Pane rabíne, děkuju vám za rozhovor.

Obě fotografie pocházejí z archivu Shumiho Berkowitze.

Psali jsme v Dingiru:

Pavel Hošek, Po provaze mezi kopci. Rozhovor o chasidismu s rabínem Shumi BerkowitzemDingir 14 (4), 2011, str. 133–135.

Související články:

Rozhovor s rabínem Shumim Berkowitzem o chasidské duchovní cestě a současné kultuře.

Nacionalismus je modloslužba: Rozhovor s rabínem Berkowitzem o válce a míru.

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments