Duchovní cesty: praxe Falun Gongu rozvíjí mou duši

V seriálu „Duchovní cesty“ zveřejňujeme osobní příběhy náboženského hledání a nalézání. Následující příběh sepsal praktikující kultivační metody Falun Gong (Fa-lun-kung) Milan Kajínek.

Jako člověk, který od malička obdivoval mistry bojových umění, jsem se celkem přirozeně dostal na cestu rozvíjení těla a mysli. Bojová umění mají ve smyslu rozvíjení těla a mysli několik tisíc let dlouhou tradici.

Jak jsem si později uvědomil, ty nejlepší školy bojových umění vyučují také morální hodnoty. Nepoužívat umění k násilí, někdy také sebeovládání nebo učení o tom, že zvítězit pěstmi není podstatné, protože nadřazená je schopnost vyšší snášenlivosti, a nenechat se zbytečně vyprovokovat k boji.

Navíc jak jsem již ve věku na základní škole bezpečně věděl, vysoké školy bojových umění s sebou nesou také odkaz zvláštních nadpřirozených schopností a také jsou například v případě kláštera Šao-lin spojovány s buddhistickým náboženstvím.

Přibližně v devatenácti letech jsem se začal začítat do knih Stanislava Grofa (Kosmická hra, Za hranice mozku…) a věnovat se očistě těla (viz receptář pátera Ferdy), cvičit jógu a tchaj-ťi. Důvodem toho bylo, že jsem viděl, že nezdravý životní styl snižuje moji kondici a zdraví a to, co s námahou dosahuji, zase nezdravým žitím rychle ztrácím. Přestalo dávat smysl neustále padat a zase se namáhavě šplhat nahoru.

Milan Kajínek v pražské Stromovce. Fotografie z archivu Milana Kajínka.

Začal jsem také objevovat skutečný svět čchi-kungu, který jsem v dětství znal jen z filmů, jako je 36 komnata šaolinů. Začal jsem cvičit pěstní techniky Ta Moa a jeho Waj-tan, což obnášelo dlouhé soustředěné stání ve strnulých pozicích, které měli hromadit energii v různých částech těla. A právě tady se mi otevřel další svět, běžně skrytý očím mnoha lidí, který si naplno uvědomuje pouze část společnosti.

V té době jsem už věděl, že možnosti a schopnosti těla jsou omezené, a uviděl jsem také, že mistři bojových umění dokáží pomocí čchi-kungu rozvíjet svá těla za hranice běžných schopností. Lámou o své ruce, nohy a hlavu těžké dřevěné klády a ohýbají ostrá kopí.

Ale o to mně nešlo. Chtěl jsem se hlavně rozvíjet kvůli tomu, abych pozvedával tělo a mysl, ne abych s někým bojovat nebo někomu něco dokazoval.

Během cvičení pěstních technik jsem začal cítit, jak se mi energie skutečně začíná hromadit v těle, a jednou se během cvičení shluk energie uvolnil a přejel mi z jedné paže do druhé. To byl pro mě velice objevný, překvapivý a nový zážitek a zároveň pouze první z mnoha. V tu dobu jsem si uvědomil, že mnohé věci, o kterých jsem zatím pouze četl, jsou skutečné.

Poté jsem přešel k jiné taoistické metodě Velkého stromu, kdy se taktéž stojí ve strnulé poloze, která vypadá jako objímání stromu nebo držení kola v úrovni břicha.

Cvičil jsem už několik let a začal jsem cítit, že se chci rozvíjet dál, ale knihy, které jsem měl v té době k dispozici, nevysvětlovaly, jak postoupit dál. Pokud šlo o další úrovně, mluvily nejasně, naznačovaly, že je možné se rozvíjet ještě dále, ale neposkytovaly žádné vedení nebo postupy.

V tuto dobu jsem objevit metodu Falun Gong, která se zabývá rozvojem těla a mysli, a okamžitě jsem začal studovat díla zakladatele Falun Gongu a pravidelně cvičit pět meditativních cvičení. Měl jsem už v oblasti čchi-kungu slušnou praxi a vyznal jsem se už v různé terminologii, která popisuje jevy, na něž obvykle v běžném životě nenarazíme. Takže jsem mohl řadě věcí rozumět poměrně rychle.

Další mezník jsem podle mých zážitků a měřítek a podle mého pochopení prošel během statického cvičení ve stoji nazvaném Falun držení kola, kdy se stojí po dlouhou dobu v pozici držení kola v úrovni očí, poté v úrovni břicha, vrcholu hlavy a po stranách hlavy (viz kniha Falun Gong).

Během cvičení se mi stalo následující: Energie v pažích a v celém těle se rychle zvětšovala, tělo se napínalo a bolest v těle byla stále větší. Není to takový druh bolesti jako při fyzické pohybové námaze. Je to druh bolesti, která se dá vysvětlit tak, že člověk snese nápor jen určitého množství energie a když se dostane nad momentální úroveň, začne to být nepříjemné. Je to jako když se nabíjí akumulátor a jeho kapacita se stále zvětšuje, když vydržíte o něco déle než minule. Každý den vydržíte o něco více a kapacita postupně roste.

Teď jsem ale došel do bodu, když už celé tělo strašně bolelo, ale já jsem se rozhodl stát dál. Bolelo to ještě více a celé moje tělo říkalo: „Už přestaň, nevydržím to“. Ale já jsem se rozhodl stát dál. Nakonec se zdálo, že se blíží moje smrt. Tělo už bylo tak vyděšené, že jsem měl pocit, že to dál nepůjde. Ale ze studia spisů zakladatele Falun Gongu jsem už věděl, že mohu jít dál, že tam něco je, a že mě moje mysl může limitovat tím, že v ní mám již zaběhané, naučené názory, omezení a předsudky. Stál jsem tedy dál.

Prošel jsem bodem, kdy jsem skutečně vnímal, že hranice a možnosti těla dosáhly maxima, že končí a že tělo už v této sféře nemá žádnou moc. Zajímavé na tom bylo, že jsem jasně vnímal, že já nejsem tělo. Vnímal jsem myšlenky a pocity, které tělo vysílá, ale neztotožňoval jsem se s nimi. Věděl jsem, že já jsem já, ale bylo mi jasné, že já nejsem tělo. Oddělili jsem se od těla a poznal jsem jeho meze. Já jsem nad tělem a tělo je jen nástroj. Dům, ve kterém žiju.

Ale stál jsem dál a bolesti a energie v těle se dále zvětšovaly.

Tentokrát se začala hlásit znepokojená mysl. Mozek nebo myšlení, či jak se to běžně popisuje. Mysl se již cítila velice nepohodlně a byla znepokojená intenzivními bolestmi. Tělo se mezi tím se vzrůstající energií vypořádávalo, některá napětí se harmonizovala atd. Vše se neustále měnilo a vyvíjelo.

Mysl už začala docházet k bodu, kdy si myslela, že je to už nemožné vydržet. Už to nedokáže déle snášet, už to dál nejde. Bylo to velice podobné, když jsem opouštěl hranice těla. Nyní byla mysl znepokojena hranicí blížící se smrti. A opět tento myslí avizovaný strach ze smrti byl pouze hranicí, za kterou už mysl dále nemohla dosáhnout. Ale něco tam bylo a já jsem stál dál. Když jsem prošel hranicí mysli, nezemřel jsem, ani mysl nezemřela. Pouze jsem si uvědomil, že já nejsem mysl. Vnímal jsem její hranice, strachy a myšlenky, ale věděl jsem že to nejsem já. Já jsem zde. Já jsem duše. Duše která je v těle, která je ovlivňována myslí. A to jsem skutečně já.

Takže díky praktikování Falun Gongu a studiu přednášek zakladatele této metody, kterého dnes nazývám Mistrem nebo svým učitelem, jsem se dokázal odloučit od těla a mysli, pochopit, že to jsou dvě vedlejší entity, kterým mohu snadno podlehnout a nechat se jimi ovládat nebo je utišit, vést je ke zdraví a prosperitě a využít je k tomu, k čemu mi byly dány, k rozvíjení své duše.

A někde zde k rozvíjení těla a mysli přibylo rozvíjení charakteru. Jak jsem na začátku říkal, právě zde jsem si uvědomil, že ty nejlepší školy bojových umění učí také morálním principům. Z Falun Gongu a samozřejmě hlavně potom v reálném životě jsem si začal ověřovat, jak velký vliv má dodržování určitých morálních principů na moje zdraví, moji životní situaci, moje okolí a můj budoucí osud.

Falun Gong učí třem principům: pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Falun Gongu se věnuji od roku 2006 a do dnešního dne mohu říci, že jsem od té doby u Falun Gongu zůstal a stále se díky němu snažím zlepšovat a stále vidím, že jsem nedosáhl konce a že mi metoda stále umožňuje jít dál.

Ta tři slova jsou jednoduchá, ale pokud vezmu otázky, jak mluvit pravdu, přiznat si pravdu, přiznat pravdu druhým, snažit se upřímně hledat pravdu, tak zjišťuji, že jsou obtížné, hluboké a často i nekonečné. Stejné je to se soucitem k ostatním, k sobě, ke světu. V oblasti snášenlivosti, která zahrnuje výdrž, vydržet těžkosti, vydržet bolesti, vydržet například i urážky nebo falešná obvinění nebo hádky a podobně je ještě další pro mě zajímavý rozměr. Snášenlivost pro mě ještě obsahuje tuto věc: Přijmout zákonitosti tohoto světa a rozhodnout se s nimi žít v souladu.

Uvědomil jsem si, že mnohé legendy, například legenda o pádu Satana, vypráví o tom, jak se někdo postavil proti zákonům Stvořitele světa, proti zákonům světa, když odmítl tento svět a chtěl se mu vzepřít, vytvořit něco podle svého. Mnozí mudrcové historie lidstvu radili, aby pochopilo zákonitosti světa a snažili se s nimi žít v souladu, a tím dosáhnout štěstí.

Satan a jemu podobní ale pravidla neuznávají a v určitém okamžiku se proti nim postaví, chtějí svět zničit a z jeho trosek vytvořit svět jiný, podle svého. Ze studia Falun Gongu jsem pochopil, že problém je v tom, že i tyto bytosti jsou produktem stvoření a existují jen díky těmto Zákonům, tyto Zákony je stvořily a udržují pohromadě, naživu, zdravé a prosperující. Postavit se proti těmto Zákonům je vlastně cesta sebezničení.

Takže přijmout svět, který mi „diktuje pravidla“, je také součástí snášenlivosti. Ale nakonec vždy zjišťuji, že tak jak je to vytvořené, je nakonec dobré, pěkné, líbí se mi to a mám z toho prospěch.

Tolik bych v kostce shrnul malinkatý vhled do toho, co na začátku znělo jako zadání: Popsat svoji duchovní cestu. Je toho samozřejmě ještě mnoho, mnohem více, ale to už by byl příliš dlouhý článek. A takto to pravděpodobně bude stačit.

6. září 2022

Náhledová fotografie: Zdeněk Vojtíšek.

Psali jsme v Dingiru:

základní informace o hnutí Fa-lun-kung a rozhovor s Milanem KajínkemDingir 14 (2), 2011, s. 60–61.

Zdeněk Vojtíšek, „Sekta skrz naskrz“. Čínské úřady legitimují represe západními stereotypy o sektách, Dingir 24 (2), 2021, s. 74–77, upoutávka zde.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments