Po sto třiceti letech od svého vybudování byla v neděli 10. dubna slavnostně otevřena Velká synagoga v Plzni, jedna z největších synagogálních staveb světa, jejíž interiér byl v uplynulých třech letech revitalizován architektonickým ateliérem Soukup, Opl, Švehla. Jak připomněl předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy, nešlo o její první rekonstrukci. Již v roce 1994 byla po smrti jeho otce založena Nadace Rudolfa Löwyho a plzeňských Židů pro záchranu a využití plzeňských synagog, díky níž byla o čtyři roky později (1998) dokončena první fáze obnovy vnější fasády, krovů a střechy. Téhož roku do ní vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon vnesl svitek Tóry, a synagoze tak byl znovu navrácen její náboženský účel.
Nedělní slavnost tedy byla do značné míry završením mnohaleté snahy místní židovské komunity a města uchovat nejvýraznější stopy, které Židé v Plzni zanechali. V uplynulých letech byla v rámci projektu Deset hvězd zachráněna také Stará synagoga ve Smetanových sadech z roku 1859, která byla po celá desetiletí v dezolátním stavu a která po své fascinující obnově slouží jako duchovní zázemí plzeňské židovské obce. Proto se právě odtud vydal v neděli průvod s rozměrnou Tórou ozdobenou nově zhotovenými klenoty (korunou, štítem a ukazovátkem), který tak jako před čtyřiadvaceti lety opět vedl zemský rabín Sidon, doprovázený předsedou Federace židovských obcí Petrem Papouškem, brněnským rabínem Štěpánem Menaše Klimentem, kantorem Jakubem Schwabem, představiteli a členy židovských obcí, izraelskou velvyslankyní Annou Azariovou, ale také zástupci města, místních církví a velkým množstvím jeho obyvatel.
Šlo o událost celospolečenskou, týkající se všech Plzeňanů bez rozdílu náboženské příslušnosti, a proto i samotné hakafot (průvod s Tórou a její následné uložení do svatostánku Velké synagogy) měly nejen rituální, ale také kulturní rozměr. Slavnost byla doprovázena koncertem, jehož libreto organizoval jeden z místopředsedů FŽO, hudebník Peter Györi, ale také dvěma výstavami – stálou expozicí o židovských dějinách Radovana Kodery a retrospektivní výstavou fotografií Sedmero požehnání Jindřicha Buxbauma. Nenápadnou, a přitom klíčovou roli sehráli pořadatelé nedělního programu – jmenovitě Barbora Freundová, ale také další členové místní obce a České unie židovské mládeže.
Velkolepé slavnosti určené pro veřejnost ale předcházely v pátek večer a v sobotu ráno intimnější, neméně důležité, avšak mediálně méně atraktivní akce, kterými si plzeňští Židé připomněli svou hlubokou svázanost s odkazem předků. Během šabatu členové komunity četli ve Staré synagoze ze zmiňovaného svitku Tóry parašu Mecora (Bible, Leviticus 14:1–15:33), a jelikož se jednalo o tzv. Šabat ha-gadol předcházející svátkům Pesach, promluvil rabín Sidon o chámecu, tedy o kvasu, který je o těchto svátcích Židům zapovězen. Kvas je totiž symbolem zlé náklonosti člověka, která kypí a destruuje jeho lidství. Šabatová bohoslužba a četba z Tóry byla nedílnou, ba dokonce zásadní součástí celé oslavy, dokladem duchovní životaschopnosti místních Židů, bez nichž by průvod městem byl jen pouhým folklorem a svitek Tóry muzejní rekvizitou.
Obě fotografie: autor.
Související články: