Znám několik variant názvu vaší církve. Nejčastěji vídám „Křesťanská církev esejská“ nebo „Církev essénsko-křesťanská“. Který je správný? Co název vaší církve vyjadřuje? Kdo jsou „eséni“ nebo „esejci“?
Je to jednoduché, rád to vysvětlím. V českém jazyce neexistují žádné variantní názvy církve. V každé zemi našeho působení používáme název církve v souladu s jazykovými pravidly dané země. I před registrací církve v Česku jsme se radili o české verzi názvu s odborníky Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.
V Česku byl tedy aktuálně zaregistrován subjekt pod názvem „Křesťanská církev esejská“ a zkratkou „KCE“. Až do registrace jsme zde však působili jako kněží slovenského církevního subjektu, jehož název zní ve slovenštině „Cirkev Essénsko-Kresťanská“ (CEK)
Názvy církve se v jednotlivých zemích mírně liší, aby odpovídaly danému jazyku, ale všechny reflektují fakt, že se považujeme za nositele odkazu esejců.
No a nyní k esejcům samotným. Ptala jste se i na ně.
Dnes je už k dispozici dostatek veřejně přístupných informačních zdrojů, ze kterých vyplývá, že esejci byli, spolu se saduceji, farizeji a dalšími náboženskými skupinami, významná názorová skupina v Izraeli a že stáli u zrodu křesťanské tradice. Esejci tvořili názorově spřízněné komunity už přibližně sto padesát let před narozením Ježíše Krista, zpočátku osamoceně v poušti. Některé esejské skupiny tvořili asketičtí mniši (např. v Kumránu), paralelně se jiné skupiny soustředily na léčení (terapeuti) nebo výchovu a vzdělání a jiní Esejci žili běžným rodinným životem. Mnoho z nich se živilo obchodem a pohybovali se v celém prostoru Středozemního moře, ale nejen tam.
Nejznámější esejská postava je esejský mistr Jan, v bibli známý jako Jan Křtitel, jehož spojení s Esejci nerozporují dnes již ani historikové a biblisté. Ježíš Nazorejský navštěvoval esejské školy a užíval podporu esejských komunit, které velmi detailně vnímaly jeho poslání. Z těchto esejských komunit se také posléze vytvářely první židokřesťanské komunity a šířily se do dalších zemí. Zejména po zničení druhého chrámu proběhl velký exodus někdy až celých esejských komunit (obcí) do oblasti celého středomoří. Velké množství esejských židokřesťanů i z obchodních důvodů pak žilo v oblasti jihozápadní Francie (Marseille). Bylo logické, že tyto aktivní komunity ovlivnily i tamní keltské obyvatelstvo.
Esejci postupně asimilovali s místním keltským obyvatelstvem a jejich specifické pojetí křesťanské víry se staletími rozvinulo do svébytné podoby, která se do jisté míry lišila od papežské věroučné doktríny. Vyznavači této formy křesťanství, které bylo v oblasti široce rozšířeno, byli později nazváni katary. Katarské křesťanské hnutí bylo pro katolickou Církev nepřijatelné a netolerovatelné, a proto je za obrovských lidských obětí během dvou století vyhladila. Nicméně mnozí jeho vyznavači se dostali do tehdy nezávislého řádu Templářského, kde zůstaly jeho stopy otištěny i přes oficiální zrušení tohoto řádu ve 14. století.
Zdroje těchto informací lze v současné době dohledat, vedle laické populárně-vědecké literatury i ve všeobecně známé a dostupné odborné literatuře např. analyzující kumránské svitky, nálezy z Naq Hammadi, v pseudoepigrafických textech apod.
Kdy, kde a jak Vaše církev vznikla?
Novodobá historie společenství esejských církví započala před padesáti lety v Německém Hagenu. Skupina intelektuálů a duchovních různých konfesí, která se scházela k diskusím o Bohu a člověku, hledala i pod vlivem hrůz druhé světové války cestu, jak praktickou podporou a budováním mezináboženského dialogu zabránit opakování válečných tragédií a nedovolit znovu nárůst nenávisti jedné náboženské skupiny vůči jiné náboženské skupině. Odpověď na tyto otázky našli tito členové skupiny právě v esejském přístupu k Bohu, k lidské spiritualitě a ke svobodě, kterou se zabývali již dlouho před válkou.
Bezprostředním impulzem k rozhodnutí překlopit intelektuální diskusi do praktické náboženské formy, tedy k rozhodnutí založit formální církev, byl fakt vzniku nového náboženského a spirituálního diskurzu pod vlivem nálezů v Nag Hammádi (1945) a též záhy na to objevu nálezů v Kumránu (1946-47).
Poznání esejců začalo být nejenom ve všeobecných historických kruzích ale zejména v kruzích teologických a náboženských diskutováno a opětovně poznáváno veřejností. Rozhodli se tedy založit církev v podobě, ve které by bylo možné reflektovat esejský odkaz svobody a tolerance jednotlivce se všemi atributy, které byly prakticky přenositelné do moderní společnosti 20. století.
Zamýšlený mezi-náboženský charakter nové církve vyjádřili zakladatelé tím, že samotného aktu svěcení prvních esejských biskupů se účastnili nejen biskupové římsko-katolické církve, kteří byli členové této skupiny intelektuálů, ale také duchovní německé evangelické církve, muslimský imám, židovský rabín a tibetský láma. Aby měla nová církev zabezpečenou plnou apoštolskou sukcesi, byl první představený církve PAX Boroměj I. vysvěcen dle katolického ritu římskokatolickými biskupy. Všichni ostatní přítomní také vložili své ruce na hlavu PAX Boroměje I. a prosili Boha podle své víry o vysvěcení. Tak tedy vznikla 10. června 1971 německá církevní platforma, ze které postupně vyrostly odnože v dalších zemích světa. Od tohoto aktu formálního vzniku naší církve jsme v roce 2021 slavili 50. výročí.
Jak jste se ke společenství připojil? Jaká je nyní Vaše pozice a funkce ve společenství?
V roce 2004 jsem se poprvé zúčastnil esejské bohoslužby coby tlumočník, jelikož se konala na Slovensku. Liturgie byla provedená v němčině a bylo ji třeba tlumočit do slovenštiny. Církev v té době teprve začínala svými aktivitami pronikat na Slovensko a začínala se stávat i tam přítomnou a otevřenou. Byl jsem překvapen nejen příjemnou, přátelskou atmosférou, ale i samotným rituálem vysvěcení prvních slovenských biskupů církve. Celá atmosféra společenství mě postupně zcela vtáhla a do současnosti se na tomto mém základním pocitu nic nezměnilo.
Už téměř deset let zastávám funkci arcibiskupa bratislavského. Od registrace církve v Česku jsem přijal od Hlavy naší církve PAX-e Immanuela II. pověření stát se prvním zemským arcibiskupem Křesťanské církve esejské v Česku. Velice si svého pověření vážím a jsem vděčný za tuto příležitost, i když jsem si vědom velkého množství práce a překážek, které nás na naší cestě čekají. Naštěstí je naše první biskupství v Letovicích na Moravě už „zavedené“, náš pan biskup Janík vybudoval kvalitní pastorační tým, a k tomu všemu mi dal náš PAX ku pomoci pro začátek také svého kardinála pro rozvoj církve pana Rudolfa Autnera.
Kolik esejců žije v Česku podle výsledků sčítání lidu z roku 2021? Odpovídá to realitě?
V současné době působí v Česku jeden biskup, který řídí několik kněží, mezi kterými jsou i ženy. Pořádají veřejné bohoslužby, kterých se účastní nejen lidé bez náboženské příslušnosti, ale i lidé nejrůznějších vyznání. Postupně tak vzniká komunita našich příznivců, kteří jsou trvalou a dobrovolnou součástí našeho společenství.
Data týkající se náboženského vyznání ze sčítání v roce 2021 vůbec neodráží realitu našich komunit. Podle našich zjištění mnoho lidí vyplňovalo internetové formuláře narychlo na poslední chvíli a často zcela ignorovalo nepovinné otázky. Což se podle našeho názoru odrazilo ve výsledku všech církví. Na reálná čísla si musíme tedy počkat do sčítaní za deset let.
Z jakého důvodu jste usilovali o registraci církve ministerstvem kultury?
Myslím, že snaha registrovat církev, působící na území Česka více než deset let, je přirozeným krokem ke zvýšení průhlednosti společenství a jeho aktivit nejen v očích ostatních církevních společenství působících na českém území, ale i v očích veřejnosti. Kromě toho registrace církve státem nám přirozeně otevírá, jak věříme, dveře pro spolupráci s jinými církvemi. To je také jeden ze způsobů jako naplnit misi naší církve, tedy podporovat a pomáhat rozvíjet mezináboženský dialog v Čechách a na Moravě.
Jak vypadá vaše společenství a bohoslužby? Má esejská církev nějakou organizační strukturu?
Organizační struktura esejských církví je všude na světě stejná a je velmi podobná struktuře, jakou známe z jiných křesťanských církví. Hlavou církve v Česku je zemský arcibiskup, který řídí biskupy. Biskupové vedou jednotlivé kněze ve svých biskupstvích a kněží si s podporou svého biskupa budují jednotlivá společenství.
Jak jdou s křesťanstvím dohromady esoterické nauky jakými je práce s energiemi reiki, existence Atlantidy nebo reinkarnace? Můžete stručně popsat učení církve?
Jak již bylo zmíněno, obsah našeho poznání odvozujeme od poznání esejců, kteří byli v celé oblasti Blízkého východu známí svojí znalostí různých léčitelských technik, od znalostí účinků bylin, až po energetické metody léčení. Byli nazýváni terapeuty. Známe a jsme vděčni za dary našeho Stvořitele, které pomáhají člověku, ve spolupráci s moderní medicínou, vyléčit nemoc a navrátit zdraví.
Hlásíme se také k poznání a odkazu ranných křesťanských komunit, které učení o „stěhování duší“ (reinkarnace) nejen znali, ale také se jím řídili i když později byl tento koncept vyhlášen za herezi. My se tímto konceptem řídíme pořád, nikdy jsme ho neopustili a dnes jsme vlastně jedinou křesťanskou církví vyznávající princip reinkarnace duše.
Někdy je právě tento náš parametr označován za synkretický prvek v naší nauce. My to vidíme zcela jinak. Skutečná, starobylá pravdivá tradice esejců nikdy nemůže být synkrezí, nezávisle na tom, jakým způsobem ke změnám své nauky v minulosti přistupovala nebo přistupují ostatní náboženská a církevní společenství.
Lišíme se také tím, že veřejně vyznáváme, že máme poznání o existenci andělů a spolupracujeme s nimi. Myslím, že toto téma, vzhledem k obsahu křesťanských svatých textů, ani není potřeba vysvětlovat. Andělé vždy byli součásti esejské spirituální praxe a modlitby k nim byly významnou součástí esejské liturgie již v Kumránu. Esejci je oslovovali slovem „kněz“ a věřili, že andělé stojí spolu s esejským knězem za oltářem. V toto věříme i my, a proto jsou také andělé přirozenou součástí naší liturgie. Dokonce slavíme jeden církevní svátek, který je celý věnován andělům. U příležitosti tohoto svátku zařazujeme do liturgie část „Velebení andělů“ a jsme velice rádi, že je máme.
Jak vnímáte osobu Ježíše Krista?
Ježíše Krista ctíme jako Nejvyššího kněze, Syna Boha a Spasitele. Esejská tradice nás učí, na rozdíl od jiných současných křesťanských tradic, že Ježíš Nazorejský se narodil do esejské rodiny, byl vychován esejci, byl ženatý a měl děti. Nic z těchto skutečností neubírá na jeho božské podstatě a na roli Spasitele.
Co by mělo být cílem lidského života? Jak se stavíte ke smrti?
Cíl lidského života je v esejských komunitách determinován uplatňováním poznání o stěhování duší (reinkarnaci). Cílem jednotlivce je tedy postupně během života naplnit svůj karmický plán duše, a to tak, aby jej dokázal realizovat svou svobodnou vůlí bez toho, aby omezoval svobodnou vůli jiných bytostí. Naším cílem je splnění všech karmických úkolů každé jednotlivé duše a poté její návrat a opětovné splynutí s Boží podstatou v dokonalosti a navěky. Případný nedostatek vynaloženého úsilí či chyby a omyly jednotlivce během jeho života a nenaplnění individuálního karmického plánu nevede k trestu, jak ho známe z jiných náboženských tradic (např. k inkarnaci do nižších forem existence), ale vede k opakování nezvládnutých úkolů v lidské formě podle pravidel karmy. Smrt (v naší terminologii jde o „odchod do světla“) je pro nás tedy integrální součástí života a poznání principu karmy vede esejce k zodpovědnému jednání ve styku se všemi živými bytostmi na Zemi a nejen tam. O chápání smrti u esejců se traduje v našich komunitách příběh, který se váže k situaci, kdy římský voják vyvíjel nátlak na představeného kněze v Kumránu tím, že mu přiložil kopí ke krku, na což reagoval esejský kněz větou: „Odlož to Římane, protože kopí je argumentem pro toho, kdo má mnoho bohů a jeden život, ne pro toho, kdo má jednoho Boha a mnoho životů.“
Interpretace, že reinkarnace vede k neodpovědnosti v jednání jednotlivce, protože existuje mnoho dalších šancí, je jenom nepochopením podstaty fungováni principu reinkarnace. Naopak, tento princip vede ke vědomému respektování svobody každého člověka, k zodpovědnému zacházení se svojí svobodnou vůlí a k respektu všeho Božího stvoření, viditelného nebo neviditelného lidskýma očima. Příběh esejského kněze a římského vojáka, který jsem zmínil před chvíli, to jenom potvrzuje.
Vaše církev uznává čtyři svátosti: společenství lásky, křest, léčivou modlitbu s vkládáním rukou a kněžské svěcení. Proč právě tyto čtyři? Jaký je jejich význam? Od čeho je odvozujete?
Naše církev a celá naše liturgie je úzce spjatá s působením Ducha svatého. Při všech těchto svátostech k nám přichází milosrdenství našeho milovaného Otce prostřednictvím Ducha svatého. Spojení kněze s Duchem svatým je proto obzvláště silné.
Při vysvěcování kněží žádáme Boha, aby prostřednictvím Ducha svatého kněze zasvětil. Při společenství lásky, při eucharistii, žádáme Boha, aby prostřednictvím Ducha svatého seslal svoji lásku do chleba a vína. Při bohoslužbách používáme nealkoholickou hroznovou šťávu, aby se mohli eucharistie zúčastnit i věřící, kteří ze zdravotních nebo náboženských důvodů nemohou pít alkohol. To se týká samozřejmě i dětí.
Při léčení modlitbou s přikládáním rukou opět žádáme Ducha svatého o vyléčení člověka. A konečně při křtech, které nejsou rituály přijímání osoby za člena církve, ale chápeme je jako spirituální křty, žádáme Ducha svatého o jeho působení.
Vykonáváme tři druhy křtu: křest svěcenou vodou (integrační křest), křest Duchem svatým a křest světlem. Při křtu světlem Duch svatý přináší milosrdenství našeho milovaného Otce a současně i Kristovo světlo.
Kdo a jak se stane členem církve? Může být současně členem i jiné církve? Je něco, co by člověka z vašeho společenství vylučovalo?
Naše církev nemá laické členy. Našimi členy jsou jenom vysvěcení kněží naší církve. Všichni lidé účastnící se našich obřadů tak činí bez toho, že by přijímali na sebe nějaké závazky členství nebo povinnost vzdát se své vlastní konfesní příslušnosti. To považujeme za jeden z atributů naší inter-religiozity.
Za esejské kněží jsou vysvěcováni svobodní i ženatí muži, či svobodné i vdané ženy. Všichni naši členové, tedy kněží, mají stejně jako náš Nejvyšší kněz Ježíš Nazorejský svá civilní povolání, protože za službu věřícím a církvi není žádný kněz honorován.
Jak se Vaše církev dívá na život v partnerských vztazích a v rodině?
Respektujeme všeobecný fakt, že Bůh je láska a láska je univerzálním principem Vesmíru. Respektujeme též fakt, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Gn 1,26), a dostal tedy od svého Stvořitele aktem stvoření svobodnou vůli, která je hlavním odlišovacím atributem člověka od jiných stvoření na Zemi. Moje svobodná vůle není víc než ta vaše, proto já nemohu a ani nechci vstupovat do vašeho rozhodnutí o tom, s kým jste se rozhodla žít a vytvářet rodinu. Naše církev respektuje vůli Stvořitele, který stvořil člověka, který má být „zahradníkem“ v Edenu. Proto posvěcujeme životní svazky všech lidí bez jakýchkoli předsudků a podmínek.
A je tady ještě jeden aspekt související s naším poznáním o „stěhování duší“, tj. reinkarnaci. Akt požehnání partnerského svazku (náš název vztahu manželského) je podmíněn oboustrannou vůlí obou duší a je platný jenom tehdy, dokud je tato podmínka splněna. V momentu, kdy jedna z duší, tedy jeden z partnerů v manželství, necítí vůli k pokračovaní vztahu, není vázán žádným spirituálním poutem. Tento parametr je velice důležitý, protože ve spirituálním slova smyslu jsou duše volné pro svůj další rozvoj a v pozemském (hmotném) slova smyslu se neotvírá prostor pro jakoukoli nevůli nebo napětí v rodinách. Nedochází tedy k utrpení způsobenému nedostatkem lásky jak u dospělých, tak i dětí.
Myslím, že v českém legislativním prostředí, kde je možné státem uznané partnerství osob stejného pohlaví, může být tato skutečnost zajímavým příspěvkem k dosavadní náboženské praxi.
Chcete ještě něco dodat?
Ano. Rád bych ještě zmínil, že součástí esejského společenství jsou v každé zemi také dva řády zřízené církví, a to Ordo Templi Christi Esseniorum (Řád Chrámu Krista Esejských) zabývající se především charitativní činností a ryze ženský Řád Královny nebes s akcentem na spiritualitu. Oba tyto řády vzniknou i v českých zemích. Jsem naplněn vírou, že společným úsilím dokážeme podpořit dílo Boží v Česku. Tak nám Pane Bože pomáhej!
Děkuji za rozhovor!
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Podle rady andělů. Nové hnutí s mnoha současnými populárními prvky, Dingir 17 (2), 2014, str. 45–46.
Související články:
Ja sa váľam od smiechu a to s láskou a porozumením . Nebudem tu hovoriť o tom čo som urobil , skôr o tom akú starosť a smútok mi robíte . Vaši prívrženci , váš systém , vaše ohlady . Škoda. aj ste deklarovali nádej ktorú sme do vás vkladali, ale v konečnom dôsledku bol váš zámer , vôľa a smer tak slabý , že sa zvrhol na spôsob a princíp katolíckej cirkvi , nič to zopakujete si to 🤣
Pokud tedy dobře Vaše nauky chápu (směřováno k členům této církve či odborníkům) tak je pro Vás Otec Ježíše Krista zároveň i starozákonním Bohem Jahvem, tedy z pozice “Gnosticismu” se jedná o demiurga – stvořitele? Nebo je pro Vás monoteistický Bůh Starého Zákona (Bůh Esejců) někdo jiný než Otcem Ježíše Krista, tedy v gnostickém pochopení stvořitelem – demiurgem? jste tedy monoteisté jako ortodoxní křesťané, Židé nebo muslimové? Navazujete tedy přímo na klasický abrahámovský monoteismus?
Myslim si, ze odpoved na Vasu otazku by mohla byt v prvych dvoch vetach essénskeho Kreda. text znie:
“Věříme v Boha, našeho milujícího Otce. Boha, který považuje lidi za své děti. Otce, který nás miluje a podporuje v našem rozvoji, bez toho, abychom z Jeho strany pociťovali hrozby a tresty. Věříme v jednotu Univerza s Bohem.”
Essenske cirkvi sa povazuju za ambrahamovske, monoteisticke spolocenstva.
Děkuji za Vaši odpověď, uvidím, jak se k tomu vyjádří i někdo další (hlavně z řad i religionistů a hlavně představitelů církve), pokud se ale hlásí k abrahámovskému, monoteistickému obsahu, tak jsou pro mě absolutně z hlediska Gnosticismu nepřijatelní. Myslím to na úrovni subjektivního náboženského pohledu, nijak špatně. Nechci mít osobně nic společného s jakýmkoliv systémem věrouky založeném na abrahámovském, monoteistickém obsahu.