„Guru“ i přes mnohá zkreslení příjemně překvapil

V uplynulých třech týdnech byla na placeném video portálu Voyo, který patří do mediální skupiny televize Nova, postupně zveřejněna třídílná minisérie nazvaná „Guru“ s podtitulem „Chtěla jsem jen obejmout“. Hlavním inspiračním zdrojem série je kauza českého duchovního učitele Jaroslava Dobeše, který se do paměti veřejnosti zapsal jako guru Jára, guru Anahdán nebo Óm Nadsamec. Jedná se v pořadí o již druhé zpracování tohoto materiálu – poprvé se kauza objevila roku 2017 v pátém díle druhé řady seriálu České televize „Život a doba soudce A. K“.

Jaroslav Dobeš a Barbora Plášková. Zdroj: Policie ČR.

Přednášky a kurzy Jaroslava Dobeše spojující prvky různých esoterických nauk zaujaly na přelomu milénia a v prvním desetiletí 21. století v Česku pravděpodobně několik tisíc zájemců (žen i mužů). Kolem guru Járy postupně vznikla Poetrie – organizovaná struktura lektorů a lektorek připodobněná vysokoškolskému studiu, kde adepti studovali Dobešovy duchovní nauky eklekticky kombinující prvky astrologie, feng šui, křesťanské mystiky, buddhismu, neotantry a dalších esoterních nauk. Od roku 2007 sledovala jeho aktivity policie kvůli praxi tzv. odháčkování, která zahrnovala krátký pohlavní styk s Dobešem. V té době se objevilo svědectví několika žen, které uvedly, že nebyly předem informovány o tom, co je podstatou odháčkování, a byly záměrně uvedeny do situace, kdy nemohly odejít a musely odháčkování podstoupit. Podrobnosti o odháčkování a případu jsou popsány zde.

Soudy s Jaroslavem Dobešem (v sérii jako Marek Jaroš, guru Marek či Mára, hraje Vojtěch Kotek) a jeho nejbližší spolupracovnicí Barborou Pláškovou (v sérii jako Klára Plíšková, hraje Kristýna Podzimková) probíhaly mezi lety 2011 a 2021. Přes řadu odvolání, při nichž se případ dostal až k Nejvyššímu soudu, a podání ústavní stížnosti byl Dobeš nakonec postupně pravomocně odsouzen celkem za sedm případů znásilnění k trestu ve výši pěti a půl let vězení, Plášková pak za napomáhání ke znásilnění k pěti letům. Výkon trestu však zatím nenastoupili, protože jsou stále zadržováni v detenčním zařízení filipínského hlavního města Manily, kam uprchli ještě před začátkem soudních jednání. V zahraničí se dlouhodobě zdržovali už od roku 2004. Ve snaze získat pro Pláškovou a Dobeše na Filipínách po jejich zadržení v roce 2015 náboženský azyl se jejich příznivci v Česku snažili o registraci společenství Cesta Guru Járy u Ministerstva kultury ČR podle zákona 3/2002sb. Žádost byla ale z důvodu nesplnění zákonných požadavků zamítnuta a neuspěla ani po odvolání.

Dobešovi stoupenci vnímají odsouzení svého guru i odmítnutí registrace ministerstvem jako náboženskou persekuci a vyvíjejí řadu aktivit, kterými na sebe chtějí upozornit v zahraničí. Významných úspěchů v tomto směru dosáhli, když se jim podařilo opakovaně objevit se v americké zprávě o náboženské svobodě (International Religious Freedom Reports, zpráva z roku 2020 je dostupná zde), oslovit organizaci Amnesty International a získat na svou stranu zakladatele a hlavní osobnost italského Centra pro studium nové religiozity (CESNUR) Massima Introvigneho (více zde). V Česku je společenství aktivní především prostřednictvím Klubu duchovního bohatství Guru Járy a nakladatelství Nirvana Tree. Přístup k informacím, službám a naukám je však mimo nákup literatury možný jedině skrze registraci a placené členství, veřejně přístupné aktivity jsou pořádány sporadicky.

Osobní příběhy jednotlivých, jednoznačně smyšlených hrdinů série „Guru“, tedy zejména pekařky Alice (Anna Fialová) a studentky medicíny Kamily (Alžběta Malá) a jejích rodičů (Lucie Štěpánková a Vasil Fridrich), a také herecké výkony protagonistů snad pro tuto chvíli můžeme nechat stranou. Byly už konec konců předmětem jiných recenzních textů. Nyní jde především o to, podívat se na sérii „Guru“ se zacílením na způsob, jak s kauzou guru Járy naložila. Stáváme se zde totiž svědky zlidovění tohoto příběhu, kdy při každém jeho převyprávění dojde k nějakému zkreslení, přičemž některá jsou významná a patrně se také zapíší do mysli veřejnosti, jiné prvky ale byly převyprávěny a uměleckou formou ztvárněny překvapivě přesně.

Je příjemným překvapením, že tvůrci série „Guru“ (Jan Coufal, Filip Bobiňski, Petr Šizling) nepřistoupili na interpretaci rituálu odháčkování jakožto praxe tantrického původu, o níž se společenství podporovatelů Jaroslava Dobeše dlouhodobě snaží. Vypovídá o tom i název seriálové duchovní školy, kterou nazvali jednoduše „Esoterie“. Nauka o existenci energetických háčků nemohla totiž být nejspíše inspirována ničím jiným než tím, co v jednom ze svých děl zmiňuje přímá žačka jednoho z dnes již klasických duchovních učitelů hnutí Nového věku Carlose Castanedy. Taisha Abelarová píše, že muži v ženách zanechávají energetická vlákna podobná larvám, které z nich vysávají energii. Abelarová však jako léčbu doporučuje sedmiletý celibát,[1] kdežto odháčkování sexuálním stykem je Dobešovou nadstavbou. Co už ale v seriálu tak přesné není, je spojení odháčkování s holotropním dýcháním. Přípravou před odháčkováním sice bylo v praxi navození stavu hyperventilace, ale holotropní dýchání je specifická technika. Ani během holotropního dýchání navíc nedochází k tomu, že by byla hyperventilující osoba znehybněna takovým způsobem, jak to bylo v sérii ztvárněno patrně pro dramatický efekt. To, co ve skutečnosti ženám bránilo ze situace odejít, byly obavy z možného konfliktu a konfrontace, případně ze ztráty přízně.

Od reality se série „Guru“ odchyluje také v tom, že všechny poškozené vykresluje stereotypně jako ženy, které se ocitají v partnerských problémech, hledají útěchu a pohlazení, jsou zraněné, jemné a důvěřivé. Mezi frekventantkami Poetrie i mezi ženami, které se následně cítily být poškozenými, nebyly jen rozchodem traumatizované dívky se sníženým sebevědomím, ale naopak to byly z větší části ženy úspěšné, vzdělané, finančně zajištěné a bez větších viditelných problémů, které se snažily o seberozvoj pokročilými duchovními naukami. Pokud měly tyto ženy nějakou charakteristiku společnou, pak to byla spíše zvýšená potřeba kladného hodnocení a přijetí od okolí, což bylo patrně hybnou silou jejich snah o seberozvoj.[2] A zde už jsou zase tvůrci poměrně přesní: ženy byly dlouhodobě zahrnovány přízní, ujišťovány o svém potenciálu, který mohou ještě podpořit a rozvinout, o zvláštnosti jedinečného rituálu odháčkování, a hlavně o světové výjimečnosti Dobeše a neopakovatelnosti chvíle, kdy dostaly příležitost rituál absolvovat. Byly tak vystaveny ne zcela nápadnému, přesto však zásadnímu, tlaku na „teď, nebo nikdy“. Odmítnout, či chtít si něco rozmyslet, by znamenalo zcela ztratit možnost, že budou považovány za duchovně pokročilé, že se nabídka bude ještě někdy opakovat.

Největší výzvou, kterou případ Dobeše a Pláškové položil před český právní systém i společnost, je rozhodnout, zda je možné takový druh záměrného jednání, které ženy přimělo podstoupit odháčkování, považovat za znásilnění, a kde leží hranice dobrovolnosti sexuálního styku. Oproti shora zmíněnému dílu ze seriálu „Život a doba soudce A. K.“ měli tvůrci série „Guru“ o trochu snazší pozici v tom, že toto dilema již za ně pravomocně rozhodl soud, i když verdikt znásilnění nakonec padl jen v případě sedmi z původně deseti žalovaných případů. Nesoustředili se proto už tolik na etickou rovinu a nezkoumali, zda bylo zmíněné jednání možné považovat za znásilnění. Tato linka je v sérii sice naznačena v některých výrocích státního zástupce (Martin Myšička), ale kritérium informovanosti žen o sexuální povaze rituálu je vlastně od začátku jasné. Hlavní nit příběhu tvoří snaha vyšetřovatelky Petry (Zuzana Stivínová) překonat počáteční nedůvěru vůči svědectví (a osobě) Alice a prokázat její tvrzení tím, že ke svědecké výpovědi přesvědčí další ženy (pokud je nám známo, ve skutečnosti takové rysy aktivismu v policejní práci nebyly). Vyšetřovatelka tak akcentuje další související – a zcela reálný – společenský problém, kterým je stud a obavy o důsledky, které by přiznání k takové sexuální zkušenosti mohlo pro ženy mít v očích veřejnosti, a zejména pak v její mužské části. Ty byly v sérii na několika místech vloženy do úst Alicinu manželu Radkovi (Lukáš Melník).

Na sérii „Guru“ je bezpochyby na první pohled nápadné, jak málo prostoru dostává postava samotného guru Marka (Vojtěch Kotek). Při bližším pohledu to však vypovídá o překvapivém vhledu do podstaty role charismatizovaného vůdce v novém náboženském hnutí i o znalosti faktu, že přítomnost Dobeše při aktivitách společenství byla vzácná. Obdiv ke guru Járovi a víra v jeho zvláštní schopnosti sice jeho následovníky spojovaly, ale společenství fakticky organizovala a řídila Barbora Plášková a nejpokročilejší lektorky. Účast na seminářích a kurzech s účastí Jaroslava Dobeše byla záležitostí prestiže.[3] Jeho častá nepřítomnost byla pak vysvětlována duchovními poutěmi, soustředěním na uměleckou tvorbu apod. Járova cena a důvěra v jeho zvláštní schopnosti a duchovní pokročilost v očích zájemců jeho nepřítomností neklesala, spíše naopak.

Zájmu diváků pak jistě neunikne ani to, jak ponižujícím způsobem se navzdory všem zásluhám Marek zachová vůči Kláře, i to, že to ale na její loajalitě v němu nic nezmění. I toto chování má své vysvětlení, pokud se více zaměříme na motivace nejbližších spolupracovníků charismatických autorit (podrobněji zde). Klára již do budování Markova renomé a Esoterie totiž mnoho investovala. Odchodem by nic nezískala, ale jistě by mnoho ztratila: investovaný čas, energii i své vedoucí postavení pravé ruky výjimečného guru.

Shrneme-li výše popsané, musíme nepochybně konstatovat, že se tvůrci série v zájmu dramatičnosti a společenské odezvy dopustili mnoha zkreslení skutečného příběhu Jaroslava Dobeše a Barbory Pláškové, za něž budou jistě kritizováni zejména ze strany stávajících stoupenců guru Járy. Autoři pominuli řadu souvislostí, celkový obraz kauzy do značné míry zploštili a zredukovali plasticitu osudů dotčených žen (včetně těch, které si odháčkováním necítily poškozeny či se účastnily pouze esoterických kurzů a s odháčkováním neměly zkušenost). V některých případech série dokonce přivedla na svět nepravdy, které již nyní zůstanou pro diváky součástí narativu o guru Járovi a odháčkování, stejně jako tomu je u většiny nedokumentárních filmů na motivy skutečných událostí (za všechny uveďme filmy Amadeus nebo Dva papežové). Přes to všechno je vlastně série i z religionistického hlediska příjemným překvapením, protože se vyhnula bulvarizaci tématu a snaží se upozornit na společensky nosná témata této kauzy – problém vymezení znásilnění, zneužití psychosociálního vlivu a přístupu k těm, kdo si podobnou zkušeností prošli, a také upomíná téma zranitelnosti a odpovědnosti za svůj život – a ukázala i jistou míru porozumění dynamice nového náboženského hnutí.

Náhledová fotografie: Kristýna Podzimková a Vojtěch Kotek v rolích guru Máry a Kláry. Zdroj: TV Nova.

Poznámky:

[1] ABELAROVÁ, Taisha: Přechod čarodějů: zasvěcení ženy. Praha, Rybka Publishers, 1999, s. 65–67.

[2] Ani tuto charakteristiku však není možné zcela paušalizovat. Spektrum žen v Poetrii bylo bezpochyby jako v každém společenství pestré a různorodé.

[3] Svědectví o tom poskytuje například SVĚTLOVSKÁ, Dagmar: Guru Jára – evangelium podle Daore. Bondy. 2017.

Psali jsme v Dingiru:

Aleš Přichystal, Duchovno dělá štěstí, Dingir 4 (4), 2001, s. 6–8.

Zdeněk Vojtíšek, Charisma a zneužíváníDingir 15 (3), 2012, s. 74–77.

Jitka Schlichtsová a Zdeněk Vojtíšek, Guru Jára zadržen, Dingir 18 (2), 2015, 43–44.

Zdeněk Vojtíšek, Společenství Jaroslava Dobeše v obraně svého mistra, Dingir 18 (3), 2015, 103–104.

Související příspěvky:

(Ne)veřejná meditace Cesty Guru Járy

Cesta Guru Járy se nestane registrovanou církví

Česká republika ve zprávě o stavu náboženské svobody ve světě

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments