Rozhovor s Džňánanándou Giri Maharádžem

Rozhovor s Džňánanándou Giri Maharádžem

Na své třetí cestě do Indie jsem poznal člověka, který se snad zdá být opravdovým mistrem ve svém oboru. Žije na venkově v ášramu Krija jógy (Free KriyaYoga Training Nature Ashram) v městě Nagarkurnool, jižně od hlavního města Haidarábádu ve svazovém státě Telangána. Rozhovor byl natočen 5. března 2020.

Chtěl bych se stát vaším žákem. Mohu s vámi hovořit o spirituálních tématech?

Má angličtina je velice špatná a předmětem naší konverzace je velmi hluboké téma. Ale cizinci i přesto přicházejí do mého ášramu a ptají se, co je to osvícení, co je to duše (džíva), co je to Bůh a co je spirituální a co není, co je samádhi, co je astrální cestování a jaký je rozdíl mezi astrálním cestováním a vzpomínkami, co je rozdíl mezi spánkem a meditací.

Mám jenom několik otázek. Při studiu jsem se zabýval tím, co je samádhi nebo meditace…

Také mnoho studentů z ciziny přichází do Indie a mají hodně peněz… A říkají, že jsou jógini, že četli mnoho šáster, ale v tom já vidím ego. Dokonce i mnohým bráhmanům jde jenom o peníze.

Ale ego se ztrácí v meditaci, že?

Pokud přestaneš jíst pálivé jídlo, maso a pokud přestaneš pít čaj masala, automaticky se staneš sattvikou. Moc dobře víš, že Indové dávají do jídla více oleje, více soli, více cukru, více chilli… Pokud budeš tohle praktikovat, automaticky skončíš v guně radžas.[1] Radžas znamená také to, že v sobě projevuješ ego.

Pokud jíte hodně soli, cukru nebo masa?

Ano. Pokud jíš hodně těchto potravin, tak ego přichází. Takoví lidé mohou patřit také do guny tamas, která se projevuje například leností. Žádný spirituální život, jenom jídlo a spánek. Žádná meditace ani spiritualita. Pro jóginy je to život satanův.

Džňánanánda svámí.

Co je smysl vašeho života?

Když mi bylo šest let, začal jsem meditovat. Dnes je mi čtyřicet. V dětství jsem přirozeně cítil, že je to má cesta. Mým prvním guruem byl Bůh. A potom jsem poznal dobrého svámího, zázračného člověka, který žije ve stavu samádhi.[2] Přečetl jsem si jeho knihu a od té doby jsem začal žít duchovně. Celé noci jsem začal meditovat. Když mi bylo dvanáct let, poznal jsem mnoho jógických center ve městě Hajdarábád, spoustu spirituálních lidí, kteří však studují jenom literaturu jako je védánta, ale nepraktikují jógu ani meditaci. Těmto lidem dnes bohužel nemohu odpovídat na jejich otázky ohledně spirituálního života.

Když půjdeš do Himálaje, potkáš spoustu jóginů, kteří praktikují. Naproti tomu mnoho duchovních lidí pouze čte knihy, přednáší o tom, ale nepraktikuje. Bráhmani provádějí duchovní ceremonie, ale chtějí za to až pět tisíc rupií. Tohle vnímám jako finanční záměr a nikoli jako spirituální. Takže tito lidé pouze čtou knihy… Ale přeci, pokud čteš knihy o meditaci, znamená to, že máš hlad. A pokud se najíš, hlad zmizí. Tedy pokud začneš meditovat, přestaneš mít potřebu číst knihy o meditaci, protože se sám staneš duchovním. A nejvyšší stav probuzení, mókša,[3] může být přeci jenom uvnitř tebe. Je snad duše venku? Nikoli… je uvnitř. Bůh je venku? Nikoli… je uvnitř. (Smích)

Džňánanánda svámí.

Jak dlouho denně meditujete?

Někdy jsem meditoval až 24 hodin. V poslední době jsem velmi zatížen programem, který pořádám pro lidi, co se o to zajímají. Ale pokud nemám program, medituji neustále. A předtím, než mi postavili tento ášram, jsem bydlel v malé chaloupce. Na tři roky jsem se zavřel dovnitř, abych meditoval. Během toho jsem jedl pouze rostliny a listy a zůstával v absolutní meditaci. A potom jsem odešel do Himálaje. Jedl jsem pouze přírodní jídlo. Dnes jím také jenom přírodní jídlo – čerstvé ovoce a zeleninu. Na YouTube je o tom spousta videí s anglickými titulky.

Takže se snažíte dosáhnout mókši?

Pokud jsi hladový, musíš se najíst. A já jsem měl hlad, tak jsem se zamkl ve svém dřívějším obydlí, abych meditoval. (Smích) Přeci pokud cítíš, že jsi spoután, chceš se uvolnit.

Praktikujete také dechová cvičení?

Tvá mysl je dechem a dech je myslí. Pokud kontroluješ svůj dech, kontroluješ svou mysl. Přemýšlíš: „Co je tělo?“ nebo „Co je duše?“. Ve chvíli, kdy umřeš, tělo automaticky odchází. A mnoho lidí brečí nad tělem. Ale proč? Vždyť duše již odešla. Ty nejsi tělo. Jsi duše. Nejsi ruka, noha, nejsi okem ani nosem. Jsi duše. Ale ty neustále přemýšlíš: „Kdo jsem já?“, „Co je to připoutanost?“ Proč se připoutáváš? Když přicházíš na svět, jsi prázdný… Když odcházíš, jsi také prázdný. Není tam žádná vlastnost ani žádné tělo. Tak proč se v průběhu života připoutáváš?

Proč lidé brečí? Kvůli připoutanosti. Když přijdeš o peníze, o práci, o ženu nebo o blízké. Ale před životem nebyla žádná připoutanost a po životě také není. Je to jako cesta vlakem. Někteří lidé přicházejí a jiní odcházejí. Přicházejí, odcházejí. Je to životní cesta.

Autor a Džňánanánda svámí.

Jak jste žil předtím?

Jezdil jsem do Himálaje, protože jih Indie je méně duchovní. Z toho důvodu jsem tam odešel. Z Himálaje jsem se po letech vrátil sem, ale nic se pro mne nezměnilo… Stále se živím jenom přírodní stravou. Každý den praktikuji meditaci a jednoho dne v měsíci (vždy na úplněk) pořádám lekce Krija jógy.

Můj učitel ze severní Indie se mě tehdy ptal: „Ty jsi z jižní Indie, tak proč tam nejdeš?“ Ale mne to nezajímalo. Měl jsem rád jenom Himálaje a bylinky. Co je pro mne důležité? Přeji si dosáhnout osvícení, mókši a moudrosti. Guru má oči všude. To je benefitem mókši… A přitom celý svět brečí, když o něco přichází. Brečí kvůli penězům, nemocím i smrti. Všechny těla jsou nakonec spálena. V každé vesnici. Zajímá tě to tohle místo, kde se spalují mrtvoly? (Smích). Máš to rád? Myslím, že ne. Máš rád přírodu, vesnici, hory a jógu…

A Krija jóga znamená meditace?

Ano, praktikuješ přitom meditaci… A tím získáváš intuici. Můj guru mi řekl, abych dvacet devět dní v měsíci praktikoval meditaci a jeden den se věnoval lidem a učil je ve svém Ášramu umění dechových cvičení. Řekl mi také, abych to prováděl bez očekávání a zadarmo. A lidé začali přicházet… Někteří z nich jsou místní, jiní přijeli z jiných států Indie, ale přijíždějí sem i cizinci.

Znáš upanišady? Dříve jsem jich četl mnoho. Ale dnes své učení zakládám na spojení posvátných textů s vlastními zkušenostmi. Ve skutečnosti jsou to tři cesty: Bůh, upanišady a zkušenosti. A tyto tři cesty tvoří jednu cestu.

Autor a Džňánanánda svámí.

Když jsem potom napsal knihu o Krija józe, pomáhali mi lidé ze všech vrstev – začátečníci i lidé s doktorským titulem. Krija jóga je pouze dechové cvičení… Nepraktikuješ žádné ásany (jógické pozice). Říkám tomu „vnitřní dýchání“. Nadechneš se pomalu a hluboce, kontroluješ své dýchání a představuješ si, jak od kořenové čakry (muladhára) proudí energie vzhůru do Třetího oka (šestá čakra). Pokud praktikuješ tuto cestu, vstupuje do tebe klid. Energie proudí skrze kanály idá, sušumná a pingalá. Podívej… (A svámi se nadechne jiným způsobem, než je mi znám. Zřejmě se jedná o jakýsi druh hrdelního nádechu, neboť slyším, jak se vzduch hlasitě prodírá jeho hrtanem. Brzy zjišťuji, že při vnitřním nádechu Ujain dochází ke zúžení hrtanu v oblasti průdušek, čímž se prohlubuje intenzita zaměření pozornosti. Člověk je potom více „při vědomí“ a vnímá větší škálu vjemů ze svého okolí.)

Ve chvíli, kdy energie (kundaliní) dochází až k šesté čakře, začneš postupně vydechovat a energie proudí zpátky dolů. Tuto techniku dělej každý den 45 minut. Během každého nádechu a výdechu zastav dech na deset vteřin, později na jednu minutu. A nakonec prováděj meditaci alespoň půl hodiny. Krija jóga je totiž dechové cvičení[4] jako v józe pránájáma. Hatha jóga je zbytečná práce.

(Svámi vytahuje knihu od Paramahansy Jógánandy a ukazuje mi fotografii, jak Paramahamsa Jógananda přednášel pro dva tisíce lidí v Kalifornii v roce 1925. Pak pokračuje ve svém výkladu.)

Tento svámi se velmi proslavil. Měl milion následovníků před sto lety. Dokázal zastavit svůj dech, a dokonce i tlukot srdce. Šest měsíců toto učení praktikoval v podzemní jeskyni. Poté začal učit. Krija jóga je především praktická věda. Dechové cvičení jsou nejdůležitější. Pokud budeš cvičit ásany, ale nebudeš přitom hluboce a pravidelně dýchat, nebude to mít žádný smysl. Pokud se naučíš mít pod kontrolou svůj dech, budeš mít pod kontrolou své srdce i mysl.

Ášram.

Protože dech je duše (džíva[5])?

Ano, podívej se… Takhle se posadíš (pravou nohu složí pod kořenovou čakru a levou nohu položí na pravou holeň) a koncentruješ se, složíš si jazyk dozadu a soustředíš se na Třetí oko. Pomalu se nadechneš a zastavíš dech. Potom pomalinku vydechneš a posuneš koncentraci zpět ke kořenové čakře. Je to velice jednoduché a účinné cvičení. Pročistíš tím tělo i mysl.

Viděl jsem, jak mnoho bábů v Himálaji kouří hašiš. Vnímají to jako poctu Bohu Šivovi… Kouřil jste někdy?

Nikdy jsem nekouřil ani nepil. Jsem si vědom toho, že někteří bábové vnímají kouření hašiše jako prasádam,[6] ale Šiva ve skutečnosti nikdy nekouřil. Je to hloupý názor. Šiva je samádhi. Samádhi je Šiva. Šiva je nejvyšší úroveň vědomí. A přitom mnoho lidí, kteří chtějí být duchovní, kouří konopí nebo jedí maso. Ale já myslím, že tohle není spirituální. Někteří lidé přijímají spirituální jméno, ale přitom praktikují tyto věci. Tvé spirituální vědomí však znamená vyšší úroveň. Pokud budeš pít nebo kouřit, tvoje tělo bude slábnout. Pokud se staneš brahmačarjou a budeš žít v celibátu, tvoje tělo automaticky zesílí a ty budeš mít dobré zdraví. Každý den medituj a praktikuj jógu a postupně se všeho zbavíš. Pokud budeš následovat lidi, kteří kouří, nepřestaneš kouřit. Pokud budeš následovat lidi, kteří pijí alkohol, sám se toho nezbavíš. Pokud budeš následovat dobré lidi, sám se staneš dobrým.

Poznámky:

[1] Guny označují v sánkhjové filosofii a v dalších oblastech indického myšlení a také třeba v ájurvédě indickém myšlení kvality a vlastnosti. Rozlišují se tři: sattva je čistota, tamas temnota a radžas aktivita.

[2] Samádhi je nejvyšším stavem jednoty s božstvím.

[3] Mókša je osvobození, spása, záchrana z koloběhu znovuzrozování.

[4] Ze své zkušenosti mohu říct, že výše zmíněné cvičení je vhodnější opakovat častěji v průběhu celého dne. Obvykle toto cvičení kombinuji s pracovním nasazení, abych dosáhl větší pozornosti, například při psaní. Ale to je holt náš západní způsob uvažování. Lidé ze Západu častěji meditují za pohybu. V Hatha józe se jedná především o ásany, které uvolňují naše fyzické tělo. Ačkoli jejich praxe podle svámiho není efektivní cestou k osvícení, mohou mít svůj význam pro zvýšení tělesné zdatnosti a uvolnění napětí z mysli a těla.

[5] Džíva označuje dech, a tím i život, a tím i životní substanci – tedy duši. To vše znamená “džíva”. Latinské slovo „spiritus“ také nabývá významů „dech“ i „duch“ zároveň.

[6] Prasádam je pokrm obětovaný bohu či božstvu.

Všechny fotografie: Sebastian Prax.

Psali jsme v Dingiru:

téma Jóga, Dingir 5 (4), 2002.

Související články:

Otakar Vojkůvka – svatý i jógin

Guru Iyengar by oslavil sté narozeniny

Jóginka, která jen šla životem



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments