Sčítání lidu po sametové revoluci ukazují, že náboženství není zdaleka tak okrajovým tématem, jak se tvrdí. Miliony českých obyvatel totiž změnily svou náboženskou příslušnost nebo svůj postoj k náboženství.
Potíž je v tom, že odpověď na tuto otázku (a ještě na otázku po národnosti) je ve sčítáních lidu dobrovolná. V prvním sčítání v nových poměrech, v březnu 1991 využilo možnosti neodpovědět 17 % obyvatel. Vysvětlovalo se to tím, že si ještě nebyli jisti, co bude nový režim preferovat. O deset let později jejich počet klesl na 9 %. Sčítaní možná zjistili, že státu je jejich příslušnost nebo nepříslušnost lhostejná, a byli ochotni se vyslovit.
V dalších dvou desetiletích byly v položce označené jako „neuvedeno“ překvapivé výkyvy. V roce 2011 počet nezodpovězených otázek na vztah k náboženství prudce vzrostl na 47 % procent. Tedy o skoro polovině obyvatelstva se nevědělo, jak se staví k náboženství. Má to souviset s privatizací nejen ekonomickou, ale i občanskou. Každý si chrání svou privátní sféru a nepokládá stát za oprávněný znát jeho postoj. Podobné to bylo u druhého dobrovolného údaje, u národnosti (v etnickém smyslu).
Dne 13. ledna byly uveřejněny první výsledky loňského sčítání, které se odehrávalo k půlnoci z 26. na 27. března s tím, že posledním dnem odeslání údajů elektronicky nebo na papírovém formuláři bylo 11. května. Podrobnější údaje by se měly objevovat postupně.
Tentokrát možnosti neodpovědět využilo 32 % sčítaných. Jejich počet poklesl o více než milion z deseti a půl milionu obyvatel České republiky. To skýtá lepší přehled o rozprostranění postojů v populaci.
Česko je považováno za nejvíce ateistickou zemi v Evropě. Někdy vedle Estonska. Lidé, kteří deklarují, že jsou bez náboženské víry (v dřívějších sčítáních bez vyznání), nemusí být nutně ateisté. Mohou to být agnostici, hledající nebo lidé indiferentní vůči náboženství. Jisté však je, že z těch, kdo se jakkoli vyslovili, je to největší skupina. Činí zaokrouhleně 50 % ze všech sčítaných.
Polovina nenáboženských českých obyvatel není zase tolik, jak by se dalo očekávat. Co předpokládat o těch, kteří se nevyslovili, není jisté. Můžeme však pokládat za pravděpodobné, že se nepovažují za příslušníky nějakého náboženství. Leda by se malá část z nich obávala přiznat ke své příslušnosti, pokud nedůvěřují státu, že údaje ze sčítání se anonymizují. V minulých sčítáních se například ukazovalo násobně méně příslušníků judaismu než v jiných šetřeních. Bohužel se i v našich liberálních českých poměrech někteří Židé obávají přihlásit se ke své příslušnosti.
Z jednotlivých vyznání byly zveřejněny výsledky zatím jen ke třem nejpočetnějším. O všech třech, o římských katolících, evangelících i husitech platí, že ztratili za deset let od předchozího sčítání kolem třetiny členů. Katolíci se dostali poprvé pod desetinu české populace. Přihlásilo se k nim 7 % obyvatel. Církev československá husitská a Českobratrská církev evangelická se pohybují pod polovinou procenta s 0.2 a 0.3 % obyvatel.
Lze říct, že sesuv členstva v době protináboženských aktivit minulého režimu se pohyboval kolem 10 % za deset let, i když mezi léty 1950 a 1991 se ve sčítáních náboženská příslušnost nezjišťovala a máme jen souhrnné údaje za celé toto období. V demokratických poměrech je pokles členstva církví a náboženských společenství překvapivě strmější i přesto, že náboženské subjekty jsou na tom lépe ekonomicky (restituce, vyrovnání se státem) a mají značný prostor v hromadných sdělovacích prostředcích.
Zatímco v předchozích dvou desetiletích šlo o pokles zhruba na polovinu výchozího stavu, v posledním sledovaném desetiletí (2011-2021) se pokles zpomalil pouze na třetinový. Zřejmě bylo v číslech ze sčítání dosaženo reálného stavu, tedy počtu aspoň občasných účastníků církevního života. U římskokatolické církve jsou k dispozici údaje o členech, kteří se účastní každotýdně (obvykle v neděli) bohoslužeb, a ten se pohybuje kolem 4 % obyvatel.
Zajímavé budou údaje o menších křesťanských církvích a o náboženských uskupeních mimokřesťanských, tedy hlavně Židech, muslimech, hinduistech a buddhistech. Odečteme-li publikované údaje, od celkového počtu obyvatel. Mělo by jich být přes 5 %, což je více než v minulých sčítáních. A je to více, než má katolická církev, která má v Česku mnohasetletou tradici a ještě za života 6současné generace měla 76 % obyvatel.
Pozoruhodný růst vykazuje také položka označovaná jako věřící bez uvedené náboženské příslušnosti. Někdy se v této souvislosti mluví také o nenáboženské spiritualitě, i když toto zařazení vyvolává diskusi. S 9 % je vůbec největší náboženskou skupinou a proti minulému sčítání, kdy poprvé vyvolala pozornost, stoupla o čtvrt milionu lidí.
Lze předpokládat, že v celkově nenáboženském českém prostředí si náboženství zachovává své místo a v rámci jeho plurality dochází k přelévání od větších, tradičních náboženských subjektů ke skupinám menším a alternativním a k osobnímu náboženství či spiritualitě.
Náhledový snímek zde zdroje zde.
Související příspěvky:
Je sport novým náboženstvím? Religionistika čeká na výsledky sčítání lidu